Sedím v řadě
prázdných židlí. Lidi kolem pomalu opouštějí místo a já se nemůžu hnout.
Nejde to. Když bych se zvedl, opustil bych ji tím nadobro. "Billy, já
už s Mel a Oliverem půjdu. Počkáme tě doma." políbí mě mamka na čelo a
pohladí po zádech. Oliver zabořený do kapesníku následuje Simone. Upřeně
sleduji její fotku… tolik mi chybí ten její smích. Ten její pohled,
který jsem vždy vyhledával a tolik mě hřál na srdci. To její objetí,
které mi dávalo pocit bezpečí… Cítím se tak prázdný. Měl jsem jí být
větší oporou. Být jí nablízku a říct, že jsem tady pro ni. Někdo si
sedne vedle mě. Mlčky tam sedíme a sledujeme její rakev. "Už je jí líp…
Vždy její duše křičela o pomoc a my ani nevěděli, kolik toho pro nás
dělá… Billy, neumřela nadobro. Máme Mel… a pokud… a pokud zůstane v
našich myšlenkách a srdci, bude žít věčně." Ukápne mi slza z pod brýlí a
vrhnu se Tomovi do objetí. Oba se rozpláčeme a já svým pocitům nechávám
volný průběh. "Ty mě nesmíš opustit." zašeptám. "Nikdy jsem tě nechtěl
opustit a už to neudělám, slibuji!" Pevně se stiskneme. "Odpusť mi…
Odpusť mi, jak jsem se zachoval… Kdybych jí nenutil se sem vrátit, žila
by." Sundám si brýle a podívám se Tomovi do očí. "Chci jí zpátky Tome…
já jí tolik miloval!" cítím bolest, která mi svírá hrdlo. Tolik bych
chtěl zakřičet na celý svět… . Zvednu se a přijdu k rakvi. Pohladím ji
po délce její hrany a jemně zašeptám: "Miluji Tě Mio a v mém srdci
zůstaneš… navždy!" kleknu si k ní, čelo opřu o rakev, zavřu oči a mé rty
jí naposledy zazpívají:
Takhle mi tluče srdce
Protože ty jsi ten důvod
Ztrácím svůj spánek
Prosím, vrať se teď
Takhle jdou mé pochody myšlenek
A ty jsi ten důvod
Proč stále dýchám
Teď jsem beznadějný
Vylezl bych na každou horu
Přeplaval bych každý oceán
Jenom abych byl s tebou
A napravil, co jsem pokazil
Oh, protože potřebuju aby jsi viděla
Že ty jsi ten důvod
Takhle se mi třesou ruce
Protože ty jsi ten důvod
Proč moje srdce stále krvácí
Potřebuju tě teď
Kdybych uměl posunout hodiny dozadu
Ujistil bych tě, že by světlo porazilo tmu
Strávil bych každou hodinu, každého dne
Ochraňováním tě
Vylezl bych na každou horu
Přeplaval bych každý oceán
Jen abych byl s tebou
A napravil, co jsem pokazil
Oh, protože potřebuju aby jsi viděla
Že ty jsi ten důvod
Yeah, yeah...
Vylezl bych na každou horu
Přeplaval bych každý oceán
Jen abych byl s tebou
A napravil, co jsem pokazil
Oh, protože potřebuju aby jsi viděla
Že ty jsi ten důvod
Stojím
venku a sleduji západ slunce. Kouřím cigaretu a snažím se stále
pochopit proč. Kdybych udělal něco jinak, bylo by to jiné? Žila by? Je
to pár hodin, co pohřeb skončil a já bych tam seděl ještě teď, kdyby mě
Tom neodtáhl. Tolik bych chtěl rukou laskat její tělo. Zlíbat její krk a
říct jí, že je to to nejlepší, co mě potkalo, ale je pozdě. Už neuslyší
nic, co mám na srdci… Tom se postaví vedle mě a zapalovačem škrtne pod
cigaretou. "Jak jí našli?" Zadívá se na oblohu, která se pomalu
stmívala. "Upozornil na ni pes, který neustále štěkal u plotu. Majitelům
to přišlo zvláštní, protože to nikdy nedělal a tak jí tam našli… v
louži krve... měla u sebe doklady a... nebylo těžké ji… Tome, já ji byl
identifikovat a … bylo to jako spala… Tak jsem na ní chtěl zakřičet, aby
se probudila… její tvář však byla bledá… prázdná...bez života." pronesu
do ticha. Tom mě chytne za rameno. "Co budeš dělat s klinikami?" Už
jsem mluvil s Joshem. Byl blízký přítel Matea a Mii chtěl pomoct.
Myslím, že to je ta správná osoba, která by to měla dodělat… ale jedno
vím jistě. Nechám stáhnout z prodeje Miinu knihu."
"Proč?"
podíval se na mě udiveně Tom. "Protože chci, aby si jí ti, kdo jí znali
pamatovali tak, jaká byla… nechci, aby si mysleli, že byla divná a
neměla to v hlavě v pořádku, zaslouží si to." Tom odhodí cigaretu na zem
a nohou ji udusí. "Co bude dál? Jak to bude pokračovat bez… ."
"Bez
ní?" doplní mě Tom. "Bille, její ztráta mě bolí jako tebe. Miloval jsem
jí tak jak ty… Její poslední telefon byl, abych šel za svým srdcem a to
taky půjdu. Moji budoucnost vidím v Helen a mé malé Mel. Musím jít dál a
ty … ty bys měl jít taky." Lehce mě poklepe na rameno. "Určitě by si to
tak přála." odejde dovnitř. "Jednou… se snad potkáme." lehce zašeptám.
Svůj zrak zpátky upřu na oblohu a naposledy jí pošlu vzdušný polibek.
O 20 let později.
"Mel,
máš tu svíčku?" podívá se na mě Oliver, "Počky, najdu ji." začnu hledat
v kabelce. Vytáhnu jí a Bill mi podá zapalovač a mezitím dá obrovskou
kytici do vázy. "Ten čas tak hrozně letí." podívá se na její fotku.
"Myslíte, že na nás mamka dohlíží?" podívám se na všechny. "To víš, že
jo." pronese táta. Bill mě a Olivera obejme kolem ramen. "Byla by na vás
pyšná." Políbí mě na tvář. "Musím jít, žena mě čeká. Ahoj." obejme mě
na rozloučení Oliver. "Pozdravuj mého synovce." mrknu na něho. "Budu.
Čaute kluci." mávne rukou a odchází pryč. "Mel, měl bych ti něco dát."
vytáhne Bill z kapsy obálku. "Včera, když jsem byl na půdě… našel jsem
vzpomínkovou krabici Mii. Bylo v ní tolik věcí a vzpomínek a… ," dá mi
obálku do ruky, "Tahle obálka pro tebe. Úplně jsem na ní zapomněl."
pohledem sjede na náhrobek a ruce založí na hrudi. "Měli bychom tě teď s
ní nechat o samotě." Obejme mě a políbí. "Potom dojdi domů. Helen s
Charlotte na nás čekají s večeří." objetí mí věnuje i taťka. "Tam bude i
Charlotte? Já myslela, že bude s tím svým klukem?"
"O
tom nic nevím" podívá se na mě překvapeně. "Jak o své dceři nemůžeš nic
vědět?" začnu se smát. "Děláš, jak kdyby ses mi ty se vším svěřovala."
mrkne na mě a s Billem se vydají na cestu. Já se podívám na obálku v
ruce. Sednu si k náhrobku, o který se opřu a otevřu to tajemství, které
se skrývalo uvnitř. "Tak copak jsi mi napsala." promluvím k ní.
Moje malá Mel,
ať
už je z tebe slečna tak věř, že v mém srdci navždy zůstaneš jako to
moje malé miminko, které mi svým úsměvem rozzářilo den. Je to možná pro
tebe stále těžké pochopit proč jsem to udělala, ale věř, že pro mě to
byla ta nelepší cesta osvobození. Nikdy bych ti nechtěla ublížit a
představa, že bych tě mým jednáním a chováním zatáhla do problémů, ve
kterých jsem neustále byla… bylo nemyslitelné. Vím, že se o tebe Bill s
taťkou skvěle postarají a vychovají šikovné děvče, které bude dělat všem
radost tak, jak bych si to přála. Stanu se tvým andělem strážným a budu
ti nablízku, to mi věř. Miluju tě má princezničko. Snad mi to jednou
odpustíš. Tvá milující mamka.
Utřu
si slzu, která mi stékala po tváři dolů. V dopise najdu ještě něco. Byl
to malý přívěšek, který vypadal jako smyčka. Jemně ho stisknu v pěst.
Mít něco, co psala vlastní rukou byl pro mě jako poklad a hlavně to bylo
psáno mně. "To víš, že jsem ti odpustila." zašeptám a podívám se na
její fotku. "Chybíš mi, ale vím, že na mě dáváš pozor." Poupravím kytku,
kterou do vázy vložil Bill a vydám se domů.
Bill
po mnoho let zůstal sám a nemohl se s Miinou smrtí smířit. Po dlouhé
léta jeho srdce zůstalo věrné jenom jí. Kapela se dala zpět dohromady a
všechno, co se stalo, je stmelilo. Tom se po třech letech oženil s Helen
a narodila se jim dcera Charlotte. Oliver vystudoval vysokou a stal se z
něho uznávaný právník. Oženil se a čekal se svou manželkou rodinu. Mel,
když dospěla do věku, kdy dokázala pochopit, co se s její matkou stalo
se rozhodla, že chce pomáhat lidem, jako byla ona. Dostala se na dobrou
školu a chtěla být psychiatričkou. Simone se po tom všem nastěhovala do
L.A., aby mohla mít všechny pohromadě a dohlédnout na ně. Josh po smrti
Mii převzal kliniky a dokončil plány, které měla. Stavbu dokončil,
sjednotil kliniky do jedné a před komplex nechal postavil sochu Mii,
která dohlížela na celý areál jako strážný anděl.
THE END
Komentáře
Okomentovat