KAPITOLA 10

Sedím u sebe na balkoně skoro po tmě. Světlo mi svítí z oken od pokoje. Kouřím a přemýšlím nad tím, co to mělo znamenat. Taková nejsem a ani on. I když ho moc neznám, vím to. On není ten typ, který by šel s každou. I když v tom byl ten alkohol, nebudu se mu moct podívat do očí. První den v nové práci. Ještě ani nezačnu a už lítám v průseru. To přece nejsi Ty!! To není kluk pro Tebe!! Teď si o mě musí myslet, že jsem jako každá, která mu leží u nohou. Jenomže proč by mě ten polibek opětoval? Že by… ? Byl to jen ten alkohol. Ten večer jsem vykouřila snad půl krabičky a proseděla hodiny na balkóně. Chtělo se mi brečet, ale ten pocit, při tom polibku, mě příjemně hřál. Mám to vzdát? Sbalit se a nasednout na vlak směr domov?
V noci jsem skoro nespala. Abych zaměstnala myšlenky, chystala jsem podklady a vše kolem dneška. Co bude potřeba, kam se bude muset jet, atd. . Mám vypracovaný harmonogram. Nachystám se, nabalím si sluchátka, menší skicák a jdu na recepci čekat. Nervozita je však silnější. Jdu za chlápkem na recepci. "Dobré ráno, můžu mít na vás prosbu?" Snažím se být velice příjemná. "Zajisté." Podíval se trochu nevrle. Asi toho taky moc nenaspal. "Až se dostaví dolů pan Kaulitz, řekněte mu, že čekám venku. Děkuji." Už ani neodpověděl, jenom kývl na souhlas a zase se vrátil k práci, kterou dělal před vyrušením. Vyjdu ven, zapálím si a čekám. V hrudi mám svíravý pocit, ale snažím se mít chladnou hlavu, že to nějak překlepu. Odvoz už na nás čekal. Tom se stále zdržoval u své přítelkyně. "Připravená?" Řekne někdo za mými zády. Leknutím se otočím. Stál tam on. Srdce jsem měla až v krku. "Jo jasné. Dobré ráno." "Pro Tebe asi moc dobré není jak se dívám." "Né, je to v pohodě. Proč?" Snažím se pohledem uhýbat. "Jsi dnes nějaká unavená. Tvá tvář mluví za vše." Mluvil jak moje kosmetička. "Nasedáme?" Mířím k autu aniž bych čekala odpověď. Vidím, že s námi jede pasažér navíc. Jejich osobní snímač s kamerou. A ještě ke všemu mi zasedla místo ve předu. To znamená, že budu s Billem sedět vzadu, bezva. Podívám se na nebe. ...Ty tam nahoře mě za něco trestáš, protože jinak si to neumím vysvětlit!... Řidiči nadiktuji kam má jet. Bill je v dobré náladě. Po cestě se snažím věnovat práci u notebooku. Patrik mi poslal práci, co můžu dělat i přes internet. Než se náhrada za mě zaučí, musím ji pomoct. "To máš tolik práce se mnou, že pořád u toho sedíš?" Mile se usmíval. "S Tebou ne, ale mám i svou původní práci. Záskok za mne nezvládne vše a Patrik to uvítá." Snažím se mu opětovat jeho úsměv a dále pokračuji v ťukání do klávesnice. Dál pokračoval v rozhovoru s přední částí auta. Odvoz byl jejich známý, který je po Německu vozí. Při příjezdu na místo schovám vše do kabele a vejdeme do budovy. Na jednu stranu jsem ráda, že tam Sandra s kamerou je. Odvádí to pozornost jinam. Na místě tam už čekala jeho matka. Velice pěkná a milá žena. Při střetu se láskyplně se objali. Bill vítal svého mazlíčka Pumbu a jeho matka vítala Sandru. Já se snažila stát v pozadí. Jenže to by mě musel Bill ignorovat. "Mami, to je naše náhrada za Michaela." Nezbylo mi, než přijít blíž a podat jí ruku. "Těší mě, Amelí." "Simone. Mě též." Už vím, po kom kluci jsou. Simone nezapřeli. "Billy, Ty máš to focení, tak já pojedu za Tomem. Budeš mít dneska na mě čas nebo toho máš moc?" "Co myslíš, Amelí?" Bill otočil pozornost na mě. Vytáhnu diář a dívám se jak to vypadá. "Po focení máš ještě interview, ale pokud budeš šikovný, tak od těch 5ti bys měl mít volno." Podívám se na všechny. Simone se na mě dívala s milým úsměvem. "Já se Ti potom ozvu jak budu mít vše hotové a šli bychom spolu na večeři, ano?" Objal Bill Simone. "Budu čekat." Pohladila ještě Pumbu po zádech. Otočila se ke mně. "Jsem ráda, že jsem Tě poznala. Snad se ještě uvidíme." A odcházela pryč. "Máš milou mamču." Odebíráme se na místo.
"Je to ta nejlepší mamka na světě." Pumba nás následoval a nemusel se nechat pobízet. Šlo vidět, že je rád po boku páníčka. V průběhu focení jsem se starala, aby měl Bill pití, jídlo a vše tak, jak má rád. Když jsem vše zařídila, sedla jsem si do rohu se sluchátky a skicákem v ruce. Moje zátiší byl Bill. Ta jeho dokonalost nešla nezvěčnit i na papíře s tužkou. Na to, jak se mi svíralo hrdlo z toho, jak to bude dneska probíhat po včerejšku, tak to šlo hladce. Bill dělal, jako by se nic nestalo. Tím líp. Při pauze na jídlo si sedl Bill ke stolečku a byl zahlcen otázkami od Sandry, která dělala jeho medailonek pro tu jejich tv. Vlastně celou dobu byl pod dohledem kamery. Po tom všem měl ještě to interview. Byl opravdu rychlý. Jak s focením, tak i s rozhovorem. A stihl to o půl hodiny dřív, než jsem měla spočítané. Rozloučil se se všemi a odcházeli jsme z budovy. "Jde vidět, že to máš vše v malíčku. Profesionál od kosti."
"No, se zbytkem by to tak rychlé nebylo." Uchechtne se. "Toma k tomu musíme nutit." Popravuje si prstýnky na ruce. "Myslím, že bys měl zavolat Simone a domluvit se, kde se sejdete." Bez nějakých průtahů vzal telefon do rukou a volal. Já si zapálila, protože jsem se skoro nehnula z budovy a už mi to chybělo. Během chvilky stál u mě a taky kouřil. "Domluveni?" "Oh, ano. Je ještě s Tomem a i Shermine." Mlčky jsme stáli vedle sebe a potahovali. "Už víš, co budeš dělat zítra?" Přerušil to ticho. "Ne, ale asi si tady projdu okolí. Nic zázračného v plánu nemám. Možná to prosedím u práce nebo si budu číst." Pokrčím rameny. "Jenom se nám tady neztrať." Věnuje mi pohled. Snažím se uhnout pohledem, protože mám zpátky ten svíravý pocit. "Bille?" Vyjde ze mě nejistě. "Ano?" "Je to blbé se k tomu vracet, ale ten včerejšek… cítím se kvůli tomu nesvá. Nechci aby sis o mě myslel něco hrozného. Já taková nejsem. Chci se Ti omlu..." "V pořádku, nic se nestalo." Řekl to až moc mile. " Amelí… ." Položil mi ruku na rameno. "… neomlouvej se." Pomalu se odebral k autu, do kterého nasedl a odjel. Pumbu nechal u mě. Já si zavolala taxík a vydala se k hotelu. Na pokoji odhodím vše nepotřebné a jdu se s Pumbou poflakovat po okolí. Po dlouhé procházce a válení se v parku si necháme v jedné pizzérii nabalit pizzu. V jednom menším obchůdku jsem si koupila pivo a pytlík granulí pro toho malého hladovce a šla na hotel. Večeři jsem měla taky zrušenou, protože jsem nevěděla jak to nakonec s Billem bude. Krabice s jídlem a pivo obývalo můj noční stolek. Pumba ležel se mnou v posteli. Dívali jsme se na nějaký film přes noťas. Bylo po 10té hodině když mi došla smska.

 - - - spíš? - - 

- - - ne, ale tvůj mazel ano - - - 

- - nechci Tě rušit, ale dovedla bys mi ho? - - 

 Co mám napsat? Počká do rána, protože se k jeho pokoji nechci přiblížit? A stejně jsem jenom v nátělníku a pyžamových teplácích a převlékání nemám v plánu?

 - - - nevím, nepočká to do rána? - - - Ihned se dostavila odpověď. 

- - - Jedu do té Paříže a rád bych si ho vzal sebou - - 

Já úplně zapomněla na tu Paříž. Jede tam sice jenom na otočku a večer bude zpátky, ale i tak.

 - - -okey, vyhráls- - 

Koutkem duše doufám, že nikde nikoho nepotkám. "Pumbo, pojď! Páníček čeká!" Třepu s ním, abych ho vzbudila. Ztěžka seskočil z postele a následoval mě. Přijdeme k Billovým dveřím. Nadechnu se a zaklepu. Během chvilky se otevřou dveře. Pumba ihned proklouzne dovnitř za Billem. "Nezlobil?" "Pumba? Né, je to mazel se vším všudy. Je unavený, protože toho hodně nachodil. Dala jsem mu zabrat. Vyřádil se v parku a dostal i granulky. Snad o něho bylo dobře postaráno." "Já věděl, komu ho mám svěřit, děkuju." "Tak si to zítra užijte! A v pohodě doleťte. Dobrou." Už chci odejít.
"Mám otázku." Zarazím se a podívám se na něho. "Jakou? Potřebuješ ještě něco zařídit?" "Vše je oka, ale chci vědět, co máš ráda." Poškrábe se na lokti a usmívá se. "Já? Proč?" Nadzvednu jedno obočí. "Má otázka padla první." "Okey, cokoliv nebo se ptáš na určitou věc?" "Cokoliv, klidně vyjmenuj pár věcí." "Mám ráda levanduli a kopretiny… vůni knih a knížky všeobecně. Z čerstvých citronů čaj a miluji kávu… uf, až jsem na jedno dostala chuť." Zasmějeme se tomu oba. "Já nevím co ještě… jo a asi jak ty, mám ráda doplňky a oblečení, které si můžu nějak upravit a Tima Burtona"
"Okey. To rád slyším." "A už mi řekneš proč?" "Tajemství." Hodí tajemný pohled se slovy dobrou noc zmizí v pokoji.