Druhý den ráno
zajdu na sesternu a vyžádám si propuštění na revers. Byly protesty jak
sester, tak i doktorů, že je to riziko, ale nedala jsem se. Všechno jsem
si sbalila a nechala se taxíkem dopravit domů a využila toho, že tam
nikdo není. Jak mi Bill slíbil, poslal mi fotku, že jsou na cestě do
zoo. Vezmu si doklady, peněženku, obléknu si čisté oblečení a zavolám si
opět taxi. Než přijede, nechám dopis pro Mel na mé posteli a pro Billa
napíši na postel vzkaz. "Odpusť mi, prosím. Miluju tě." Ze vzpomínkové
krabice vezmu náramek od Billa i s prstýnkem a nasednu do taxíku. Můj
směr je letiště. Musím nějakou dobu počkat na můj let, který mě dopraví
do mého rodného města. Mobil si vypnu a hodím ho do koše ještě na
letišti. Už ho nebudu potřebovat. Vyberu si papírovky, abych nemusela
použít kartu a nasednu do letadla. Koupím si menší svačinu i s vodou.
Jizva hodně bolela, ale pomohly mi prášky na bolest. Jako můj doprovod
mi byla Shadow. S ní jsem se cítila klidná. Už jsem si zvykla, že je mou
součástí. Celou cestu jsem měla možnost o všem přemýšlet a ujasnit si,
že to vše opravdu chci.
Po
příletu si stopnu taxi a nechám se dopravit do místa, které bylo mým
cílem. Procházím se, když dojdu k známému místu. Procházím parkem, ve
kterém mě Tom požádal o ruku. Vše to bylo tak živé… chvilku tam stojím a
dívám se kolem. Užívám si zpěv ptáků a větru, který si pohrával s mými
vlasy. Vyzuji si boty, sundám si ponožky a bosou nohou si užívám pocitu
chladné země. Pomalu se bosá vydám uličkou k domovu, který jsem nedávno
prodala. Vzpomenu si na zhrouceného Billa u dveří… Olivera, který se
učil na silnici před domem bruslit. Na Pumbu, který štěkal na keř, přes
který Oliver pohodil svetr. Nepozorovaně prolezu do zadní části zahrady,
kde na mě štěkal malý pes. Z batohu vyhrabu bagetu, kterou jsem si
koupila po cestě a hodím mu ji, abych ho aspoň na chvíli umlčela. Dojdu k
plotu, který byl v mých vzpomínkách. Nic se na něm nezměnilo a zůstal
tak, jak si ho pamatuji. Oddělám volnější prkna a ukáže se mi cesta,
která byla tak známá a přesto zapomenutá. "Čekám na tebe!" slyším Shadow
radostně křičet. Proderu se do středu místa, kde bývalo mé útočiště.
Najednou si vše vybavím. Jabloň tam sice nebyla, ale cítila jsem se tak
příjemně. Kruh, který tvořily keře působil tak útulně, i když byl bez
lití. Avšak po okýnku z větví nebylo ani památky. Opřela jsem se tam o
ztrouchnivělé prkna a vzpomínala. Tolik mi chyběla má maminka. Vím, že
ublížím Mel, ale jinak to nejde. Nedokážu bojovat s myšlenkou, že díky
mně a pomstě lidí, které jsem dostala do vězení, by trpěli opět lidi,
kteří jsou mému srdci blízko. Slyším, jak ten pes ze zahrady štěká na
plot, kterým jsem prolezla a musím uznat, že byl hodně vytrvalý. Vytáhnu
z batohu mp3 přehrávač tak, jak tomu bylo vždy, když jsem potřebovala
před něčím uniknout. Zapnu si píseň od Linkin Park - One more light a
dám smyčku, aby se mi přehrávala dokolečka. Podívám se na Shadow, která
seděla naproti mně a usmívala se. "Budeš mi nakonec chybět, víš o tom?"
usměji se na ni. "Budu tu s tebou, až do konce." věnuje mi úsměv. Kyvnu s
hlubokým nádechem na souhlas a dám si sluchátka do uší. Opřu se pořádně
o desky a nechám se unášet melodií, která mi proudí do uší. Po chvilce
si vysléknu mikinu, i když je venku ještě hodně chladno. Mé nohy mě
zebou, ale snažím se to nevnímat. Nahmatám peněženku, ve které najdu
plátek žiletky a rozbalím ho. Papírek upustím a prohlédnu si její ostré
hrany. Cítím, že to tak má být. Všem bude líp beze mne a nikomu už
nebudu ubližovat. Někdy je potřeba říct sbohem o něco dříve. Odejdu tam,
kde už nikomu nezničím život. Natáhnu ruku, zavřu oči a po celé její
délce se zatnutými zuby projedu ostrou hranou žiletky hluboko do ní. S
výkřikem vydechnu a žiletku upustím. Prohlídnu si mé zakrvácené
roztřesené prsty, tričko, po kterém krev stékala dolů. Rozpláču se, ale
svým způsobem cítím uvolnění. Z batohu vytáhnu prsten, který si nasadím a
náramek pevně sevřu v ruce. Zavřu oči a nechám se unášet vzpomínkami na
všechny mé blízké. Síly mě pomalu a jistě opouští… je mi chladno…
Naposledy se mi vybaví má maličká Mel. Její úsměv, rtíky a oči, které
každého chytli za srdce…a i Bill, který jí má v náručí a oba se na mě
smějí. Vybavím si jejich objetí a polibky, které mě lehce a naposledy
zahřejí… "Odpusťte mi to… ." zašeptám. Než mě síly opustí nadobro.
Komentáře
Okomentovat