Kapitola 37.

"Co si myslíš, že teď děláš?!" rozkřikne se. "Tomíku, zlato… ."

"Drž hubu a slez z ní! HNED!"

"Tak ty se postavíš za ni?"

"Tome, má naši dceru!"

"Drž hubu děvko!" a udeří mě. "Nech jí!" okřikne jí. Nahne se k Malovi a taser mu vrazí mezi nohy. "To máš za to, že jsi to do ní chtěl vrazit… Kde je naše dcera?!" okřikne Shermine. "Drahý, já nevím o čem to mluvila." sleze ze mě a pomalými kroky jde k němu. Na Tomovi jde znát stav pod vlivem nějaké látky. "Drž se ode mě dál." namíří taser proti ní. "Tome, prosím, má ji Auclairová, najdi ji."

"Mlč děvko!" V tom se Tom napřáhne a usadí jí ránu přímo do spánku. Shermine se složí jako domeček z karet. Vezme nůž, který leží vedle Mala a rozřízne mi lana svazující mé končetiny. "Musíme najít Mel." podívám se na něho prosebně. "Přinesu ti oblečení." Než Tom dojde, vezmu taser, který položil na komodu a hodím si ho do batohu, který byl kousek od skříně. Během chvilky byl zpátky a donesl mi šaty i s kalhotkami od Shermine. Jiná varianta nebyla. "Nevíš, kde je Aucleirová?" s nadějí v hlase čekám na odpověď. "Při mém příjezdu jedno auto zrovna odjíždělo z pozemku." Obléknu se, popadnu batoh a seběhnu schody, když v tom se mi to cesty postaví nějaká ženská, která vypadá, jakoby opustila brány bordelu. "Mio!" křikne na mě Tom a běží za mnou. "Kam si myslíš, že jdeš?" řekne ta ženská hlasem, který se zařezává do uší. "Odcházím těmi dveřmi a ty mi v tom bráníš, ale né na dlouho." Praštím ji po hlavě batohem, který svírám v ruce. "Dobrá trefa."

"Dík." podívám se na něho. Zastavím se a otočím se naproti němu. "Co jsem to s tebou provedla." pohladím ho po tváři. "Za to přece nemůžeš."

"Můžu… promiň mi to."

"Mio, já ti nemám co odpouštět. Ty mi odpusť, že jsem se tak zachoval." sklopí hlavu. Prstem ho chytnu za bradu a zvednu jeho tvář k mé. "Teď se hlavně snaž usmířit s Billem… a Tome." sáhnu do batohu. "Ty mi odpusť to, co teď udělám, ale je to jenom mezi mnou a Lorenzem. Vytáhnu taser a paralyzuji ho. Bolestí se mi sevře hrdlo, ale nemohl jít se mnou. Nesnesla bych, kdyby se mu mou vinou něco stalo. Nedej bože, kdyby umřel. To bych si neodpustila nejen já, ale ani Bill. Vytáhnu telefon a zavolám si taxi. Liamovi pošlu textovku, že má práci v Kaulitzově vile. Seběhnu kopec dolů a tam na něho počkám. Když se objeví, nechám se zavést do nejhorší čtvrti, která poblíž je. Kupodivu to byla ulice, kde dřív fungoval klub Diabolo. Je pozdě v noci, tak se to tady životem jenom hemží. Měsíc je v úplňku a já si najdu tu nejzářivější hvězdu na nebi. "Stůj při mně." zašeptám k Mateovi. Procházím mezi děvkami a ptám se na Blacka, protože ten tím byl proslulý a doufám, že některá byla jeho zákaznice. Jenže ani jedna z nich mi nic říct nechtěla. Nezbylo mi, než zkusit dealery, zda neznají Rodea či Lorenza. Mám strach a vzpomínka na Viktora a Ivana ve mně probudí paniku, ale pro mou dceru udělám vše. Procházím mezi nimi a připadám si jako lovná zvěř. Ty jejich narážky, pohledy a doteky… dělá se mi z toho zle, ale jinou variantu nemám. Projdu kolem jednoho, který mlčky přihlížel. Blonďatý mladík, který mi připomínal Billa. "Hledáš Rodea?" opře se o zeď. "Ty ho znáš?"

"Toho nenajdeš… je po něm."

"Tak to musíš vědět, kde má sídlo Lorenzo." Jeho tvář je skoro kamenná. Ani náznak něčeho, co by mi pomohlo poznat, zda to jméno někdy slyšel. "Proč?" zapálí si cigaretu. "Vzal mi něco, co patří mně." Chlápek se uchechtne a změří si mě pohledem. "To na něho jdeš sama? Bez armády?… Beze zbraní a ke všemu vypadáš v těch hadrech, že se posereš z pohledu na švába." začne se smát. "Můžeš mi říct, kde je?!" Po chvilce si odkašlal a opět mi věnoval pozornost. "Co za to?"

"Já nevím. Co chceš?"

"Jeho hlavu."

"Co?!" tohle jsem opravdu nečekala. "Dlouho jsem čekal na den, kdy se té svini budu moct pomstít a vyhlížel znamení. Každý den se modlil, aby mi bůh dal svolení se pomstít." uchechtne se. "Ale nečekal bych, že zrovna takové." Přijde mi, že mám slyšiny a nebo si ze mě dělá srandu? Nevím co mám očekávat a cloumají se mnou obavy. "Tobě taky… ublížil?"

"Vzal mi celou rodinu." odplyvne si na zem. "Celou… všichni uhořeli a to jenom díky tomu, že jsem nechtěl jít do jeho služeb… Chci jeho smrt, jenže je v obložení těch jeho goril. Tolik plánů, co jsem měl… ."

"Jdeš do toho se mnou?"

"Jdu. O dva bloky dál mám auto." Nevím, zda mu mám věřit, ale pokud mě dopraví na potřebné místo, jsem schopná zatnout zuby. Dlouze jdeme, když to ticho přeruší: "Tobě vzal koho?" kopne do kamene na cestě. "Mou dceru. Má pár měsíců."

"Doprdele… cos mu provedla?"

"Něco víc než ty." snažím se to utnout a nerozvádět. Nasedneme do auta a natáhne ke mně ruku. "Pool."

"Mia… Pool?" pozvednu obočí. "Jako děcko jsem se často topíval … a tak nějak mi to zůstalo… Mia. Kde už jsem to slyšel? Jednou po nějaké šel Ivan." V tom zastaví auto a zahledí se na mě. "To jsi kurva ty!"

"Ne, to si mě s někým pleteš." snažím se to rychle zakecat a nedívat se mu do obličeje. "Pamatuji si tu tvou fotku. To už nezakecáš!"

"A co teď budeš dělat? Zastřelíš mě?" Chvilku si mě prohlížel, když v tom se začal smát. "Kurva dej pokoj! Jsi moje hrdinka! Ty vole - postavit se jim, na to byly pořádné koule a tys… ty vole!" bouchne do volantu. "To bude aspoň akce! Obstarám ti zbraň a nejspíš i lepší hadry… ." sjede si mě pohledem.