Kapitola 34.

Ráno se probudím s pocitem, jako bych probděla noc. Nechce se mi vylézt z postele… Venku prší a má nálada je na bodu mrazu. Vše to na mě dolehlo. Možná jsem k Billovi opravdu hnusná a odtažitá. Třeba má Josh s Jamesem pravdu a je v tom něco víc. Možná mi konečně někdo opravdu pomůže a já budu moct říct, že to vše zlé je za mnou. Mel ještě spala a já si šla uvařit kávu. Procházím chodbou, když uslyším klíče v zámku. Přiběhne za mnou Pumba a s velkou radostí mě vítá. "Kde jsi byl ty malý uličníku, co?" poškrábu ho za ušima. "Ahoj." podívám se na Billa. "Ahoj… ty už nespíš?"

"Ne. Dáš si kávu?"

"Jo, dík. Skočím hodit sprchu a hned jsem tady."

"Dobře, klidně běž." Vydám se do kuchyně vše nachystat. Přitom nachystám snídani a zvěři, která obývá náš dům, dám vodu a žrádlo. Pearsovi jsem musela dát misku na kuchyňskou linku, protože Timonovi zachutnala jeho konzerva natolik, že než se chudák k misce dostal, byla prázdná. Vše jsem dávala na tác, když se objevil Bill. "Pomůžu ti." vezme podnos do rukou a jde k jídelnímu stolu. Sednu si naproti němu a vezmu si svůj hrnek. Lžičkou si pomalu míchám jeho obsah a pozoruji Billovu tvář. Opravdu se hodně snaží a od té noci, která proběhla, se mi svou lásku snaží projevit jak to jen jde. To já ji nedokázala do teď ocenit tak, jak bych měla. "Vypadáš hrozně." slyším dívčí hlas vedle sebe. "Víš o tom?" Ohlédnu se na levou stranu, kde stojí a prohlíží si mě. Začne se lehce pohupovat a tančit kolem stolu. Celou dobu ji pozoruji. Dotančí zpět ke mně a ukloní se. "Pamatuješ? To bývala sranda! Pojď, zatančíme si." Zvedne svou ruku a natáhne ji směrem ke mně. Snažím se mlčet a na nic se nevyptávat. Otočím se zpět na Billa. Možná je na čase udělat něco jinak. "Asi jsem nemocná… ." pohlédnu do jeho očí, které se na mě podívaly. "Nemocná?"

"Lhala jsem ti. Včera, po propuštění z nemocnice mě Josh zavezl na jedno vyšetření, kvůli tomu, co se mnou je." prstem poklepu na spánek. "Tomu nerozumím." v jeho tváři byl znát zmatek. Vše odložil a ruce položil na stůl. "Nechtěla jsem ti to říct dřív, než budu znát přesné výsledky, ale měl jsi pravdu. Měli bychom si důvěřovat… Josh mi nabídl pomoc, kvůli těm práškům, co beru a já souhlasila. Chci být zase volná, Billy. Hrozně to chci." rozpláču se. "Ale tolik se bojím." Bill ihned vstane od stolu a silně mě obejme. "Vím, že jsem hrozná, ale ten boj uvnitř mě… nechci ničit další životy."

"Mio," podívá se na mou tvář, "jak jsem slíbil. Budu stát při tobě ať je to cokoliv, slibuji." políbí mě do vlasů. "Musím podstoupit jedny testy… půjdeš tam se mnou?"

"Rád." pohladí mě po líčku a setře proud slz, který mě smáčel. "Stačí říct a budu tu pro tebe."

"Děkuji." zašeptám. Přeruší nás malá, která dává o sobě znát, že už je vzhůru. Zvednu se, usuším tvář do pyžama a vydám se za ní. Přinesu jí ke stolu a usadím do jejího trůnu, jak to nazval Bill. Nachystám jí snídani a mlčky si jí při krmení prohlížím. Přitom si vzpomenu na Toma. Je načase s tím něco udělat. Musím se nějak spojit s Auclairovou. Úplně jsem na ni zapomněla. Že by mi nechala ten vzkaz ona? Co když Tomovi něco hrozí? Jestli by se mu něco stalo, neodpustila bych si to. Stačilo mi, že jsem byla účastníkem toho, když trpěl Bill. "Dneska musím jít za Benem a zařídit pár záležitostí ohledně kliniky. Půjdeš se mnou?"

"Promiň," zvedne hlavu od mobilu, "jdu do studia nahrát jednu píseň."

"V pořádku. Zavolám Monice, jestli by nepohlídala." otočím se na Mel a pohladím jí po hlavičce. "Slibuji ti, že jak to vše pomine, budu tu jenom a jenom pro tebe." V tom mi začne zvonit telefon. "Josh?" podívám se na Billa a pokrčím rameny. "Ahoj."

"Ahoj Mio, nebudím?"

"Ne, to vůbec né. Potřebuješ něco?"

"Volal mi James, že testy jsou nachystané."

"Počkej, přece říkal tak týden."

"To říkal, ale pracoval na tom kvůli tobě celou noc. Chce ti opravdu pomoct, tak si pospíšil. Líbila ses mu, jinak to nevidím." Při jeho slovech se usměji. "A kdy se mám tedy dostavit?"

"No právě kvůli tomu volám. Mohla bys hned?"

"Teď? No, musím si zajistit hlídání a… dobře, plány, co jsem měla přeložím na zítra."

"Super. Můžu tě vyzvednout?"

"Nejsi náhodou po noční?"

"To sice ano, ale někdy mám za sebou i dva dny služby, tak neboj. Nějaká hodina navíc už mi nic neudělá."

"Dobře. Jdu se nachystat. Do půl hodiny bych měla být hotová."

"Dobře, zatím." zavěsí. "Volal mi kvůli těm testům. Jedu už dnes. Tedy spíše teď."

"Jenže já nemůžu… ."

"Billy, v pořádku. Bude tam Josh." Na Billovém pohledu bylo znát, že to zrovna slyšet nechtěl. "Odložím to. Chci být u toho."

"Bille, v pořádku." vezmu malou na ruky. "Jak budu hotová, zavolám ti, dobře?" Billovi nezbylo nic jiného, než kývnout. Z ložnice zavolám Monice, že musím na jedno vyšetření a potřebuji její přítomnost u malé. Už je mi kolikrát hodně blbé, že jí neustále volám, ale jinak to nejde. Nachystám se a malou převléknu. Mezitím zazvoní u dveří zvonek. "Bille, otevři prosím!" křiknu z koupelny. "Okey." Dodělám úpravy a vezmu malou, která si hrála na podložce v koupelně a zamířím si to do obýváku. "Ty už jsi tady?" překvapeně se podívám na Joshe. "Taky jsem nepočítal s tím, že to půjde až tak rychle." usměje se a dá si ruky do kapes. "Můžeme vyrazit?"

"Musím počkat na chůvu a hned můžeme jet, dobře?"

"Dobře." Podívám se na Billa, který propaloval Joshe pohledem podezření. "Prášek si vzít můžu?"

"Určitě. Budeš mít mozek pod drobnohledem." lehce se uculí. Nevím proč, ale jeho přítomnost mi byla hodně příjemná. "Nevíš, jak dlouho to bude trvat, že? Potřebovala bych se stavit za Benem a podívat se, jak postupují práce na klinice. "Půl dne to zabere, ale klidně tě tam potom zavezu."

"Na čem jedeš?" přivřu oči. "Prosím?" zarazí se. "Jsi po noční a ještě mě chceš někam vozit?"

"A já ti opakuji už po druhé, že jsem zvládl i dvě noční bez spánku. A navíc mi sestry dovolily si odpočinout. Nemusíš mít strach." mrkne na mě. Bill se naštvaně zvedne. "Na tohle se dívat nemusím." a odejde. "Co mu je?" kývne hlavou jeho směrem. "Žárlí." zašeptám. "Počkat… vy dva spolu… ?"

"Vysvětlím ti to v autě."

"To bych byl rád." zakroutí hlavou. "Začínám se v tom ztrácet." začne se smát. "Vidíš, a on o tom ví? Včera vypadalo, že o to nestojíš."

"Ví. Před tím, než jsi volal, jsem šla s pravdou nakonec ven."

"Na jednu stranu je to tak dobře." souhlasně se uculí.