Čekám u jednoho obchodňáku na lavičce. Když vím, že mi jde o život, vnímám okolí jinak. Více si všímám detailů, lidí a pocitů. Konečně vidím, že přijelo Tomovo auto. Bill vystoupí a rychlím krokem míří zamnou. Jeho úsměv září na kilometr daleko. Se zašustěním přívěšků mě silně obejme a políbí do vlasů. „Neměl bys to na veřejnosti dělat.“ udiveně se na mě podívá. „Proč?“ „Budeš na
nějaké stránce bulváru.“ „Oh, pravda.“ chytne mě za ruku. „Tak ať ta fotka trochu vypadá. Hlavně se usmívej.“ začne se smát a vykročíme. „Ty jsi tele, víš o tom? A Tom to ví, že... .“ „... Že tě
miluji? Jo. Mamka zatím nic neví.“ „To je dobře. Není třeba to šířit.“ „Máš hlad?“ V tom si uvědomím, že už to je věc, na kterou posledních pár dní hodně zapomínám. „Jo.“ „Zajdeme... .“
„Nezajdeme nikam.“ „Máš nějaký plán?“ „Dejme tomu, že improvizaci.“ „Přitáhnu si ho k sobě a políbím ho na rty. „Tahle improvizace se mi líbí.“ nadzvedne obočí a uculí se. Lehce ho pošťouchnu
do břicha. „To máš smůlu, protože tu jsem nemyslela.“ „Ou... a co tedy?“ „Co kdybychom jeli ke mně a já uvařila? Jako svačinu si dáme ovoce a udělala bych lasagne se špenátem a bešamelem.“
„Bože, lasagne miluji! Souhlasím. Mám zavolat Tomovi?“ „Nebudeme ho otravovat a vezmeme si taxi. Poslední dobou jsem v něm snad každý den.“ „Cestuješ?“ „Víc, než bych chtěla.“ Než nám
zavolám taxi, tak skočíme spolu do nejbližšího obchodu. Nahážeme do košíku, co je potřeba. Bill se mi na chvilku zatoulal do oddělení s alkoholem. „Co tady pohledáváte pane Kaulitzi?“ hodím ruce v bok. Vezme jednu láhev šampaňského a přitulí si jí k sobě. „Můj milášek.“ pronesl a lehce se u toho vrtil. Nešlo se tomu nesmát. „Okey, ale bereme i cider, jasné?“ „Vaříš mi lasagne, nemůžu odporovat.“ Se smíchem se došoupeme k pokladně. Stojíme chvilku v řadě a slyším lehce udivený ženský hlas, který vyvolává boha. Aniž bych se musela otočit, vím kdo ten bůh je. Letmo se podívám na Billa a ten už se s úsměvem fotil se dvěma fanynkami. To jsem si dřív přála já. Mít s ním jednu jedinou společnou fotku a teď? Teď ho mám celého. Holky se po odfocení vrátily zpět do své řady o pokladnu dál. Bill mě hned chytl za hlavu a políbil mě na vlasy. Už jsem viděla, že
děvčata měly v ruce mobily a já byla zvěčněna u nich v albumu s Billem. „Kroť se trochu ty Kasanovo.“ prstem ho šťouchnu a uculím se. „Snad bys nežárlila?“ „No já nevím... možná si tě budu muset přivázat doma k posteli.“ a prstama mu cinknu o kroužek v nose. Než stihl zareagovat, náš nákup šel přes pokladnu. Bill si ihned stoupl k pokladně, že bude platit. Vůbec jsem neprotestovala protože moje jízdy taxikem a letenka stály můj malý, chudý účet. Ačkoliv nákup by
to ještě sneslo. Nasedneme do taxíku a dojedeme ke mně. Tentokrát Billa předběhnu a zaplatím. „To nebylo vůbec hezké, řekl ti to někdo?“ naklonil hlavu na bok, lehce se zamračil a našpulil rty s úsměvem. Vypláznu na něho jazyk a jdu odemknout. Vejdeme dovnitř. „Tak tady je mé království.
Jestli se ti něco nelíbí, nezbývá ti nic jiného, než mlčet.“ mrknu na něho a jdu chystat na večeři. „Myslím si, že to má své kouzlo.“ Slyším z obyváku.“ Došel zamnou a hodil flašku šampaňského do lednice. Krájel ovoce a já mezi tím vařila špenát. Když jsem ho dovařila, opřu se o linku a s vařečkou v puse sleduji, jak to krájí. „Dělám něco špatně?“ překvapeně se na mě podívá. „Ne, vše je v pořádku. Jenom je to nezvyk vidět celebritu krájet ovoce. Jako nic proti tobě, ale nevěděla
jsem, že umíš držet nůž.“ olíznu kousek z vařečky a stihnu tak tak uhnout na bok, protože proti mně letěl kousek jablka. V momentě byl na nohou, nůž odhodil na stůl a začal mě lechtat. „Bille, klid! Neblbni! Já se počůrám... .“ pištím na celé kolo. V obraně si lehnu na zem a Bill se na mě svalí. V tom mě přestane lechtat a zadívá se mi do očí. Snažím se popadnout dech a jeho ruka mi oddělá
vlasy z obličeje. „Miluji tě.“ řekl tak něžně a sklonil se k polibku. To vzrušení, které se mi rozlévalo po tělo bylo jako elixír. Chvěla jsem se po celém těle a srdce jásalo radostí. „Večeře.“ vyskočím. On zůstane na zemi,hodí ruce za hlavu a usměje se. „Vydržíš i chvilku v klidu?“ Pokládám plátky do pekáče. „To víš že jo, když spím.“ směju se. Po večeři si spolu sedneme v obyváku a v objetí
popíjíme šampaňské. „Kdy tě budou hledat?“ „Už jsem měl být doma.“ Podávám se na něho. „Tak proč jsi tady?“ „Myslím, že to tak chci.“ „Určitě?“ „Určitě. A už jsem psal Tomovi, že dneska nepřijdu, tedy pokud mě tady budeš chtít i přes noc.“Neodpovím mu. Položím skleničku na stůl, jemně se usměji, chytnu ho za ruku a táhnu ho po schodkách nahoru do ložnice.
nějaké stránce bulváru.“ „Oh, pravda.“ chytne mě za ruku. „Tak ať ta fotka trochu vypadá. Hlavně se usmívej.“ začne se smát a vykročíme. „Ty jsi tele, víš o tom? A Tom to ví, že... .“ „... Že tě
miluji? Jo. Mamka zatím nic neví.“ „To je dobře. Není třeba to šířit.“ „Máš hlad?“ V tom si uvědomím, že už to je věc, na kterou posledních pár dní hodně zapomínám. „Jo.“ „Zajdeme... .“
„Nezajdeme nikam.“ „Máš nějaký plán?“ „Dejme tomu, že improvizaci.“ „Přitáhnu si ho k sobě a políbím ho na rty. „Tahle improvizace se mi líbí.“ nadzvedne obočí a uculí se. Lehce ho pošťouchnu
do břicha. „To máš smůlu, protože tu jsem nemyslela.“ „Ou... a co tedy?“ „Co kdybychom jeli ke mně a já uvařila? Jako svačinu si dáme ovoce a udělala bych lasagne se špenátem a bešamelem.“
„Bože, lasagne miluji! Souhlasím. Mám zavolat Tomovi?“ „Nebudeme ho otravovat a vezmeme si taxi. Poslední dobou jsem v něm snad každý den.“ „Cestuješ?“ „Víc, než bych chtěla.“ Než nám
zavolám taxi, tak skočíme spolu do nejbližšího obchodu. Nahážeme do košíku, co je potřeba. Bill se mi na chvilku zatoulal do oddělení s alkoholem. „Co tady pohledáváte pane Kaulitzi?“ hodím ruce v bok. Vezme jednu láhev šampaňského a přitulí si jí k sobě. „Můj milášek.“ pronesl a lehce se u toho vrtil. Nešlo se tomu nesmát. „Okey, ale bereme i cider, jasné?“ „Vaříš mi lasagne, nemůžu odporovat.“ Se smíchem se došoupeme k pokladně. Stojíme chvilku v řadě a slyším lehce udivený ženský hlas, který vyvolává boha. Aniž bych se musela otočit, vím kdo ten bůh je. Letmo se podívám na Billa a ten už se s úsměvem fotil se dvěma fanynkami. To jsem si dřív přála já. Mít s ním jednu jedinou společnou fotku a teď? Teď ho mám celého. Holky se po odfocení vrátily zpět do své řady o pokladnu dál. Bill mě hned chytl za hlavu a políbil mě na vlasy. Už jsem viděla, že
děvčata měly v ruce mobily a já byla zvěčněna u nich v albumu s Billem. „Kroť se trochu ty Kasanovo.“ prstem ho šťouchnu a uculím se. „Snad bys nežárlila?“ „No já nevím... možná si tě budu muset přivázat doma k posteli.“ a prstama mu cinknu o kroužek v nose. Než stihl zareagovat, náš nákup šel přes pokladnu. Bill si ihned stoupl k pokladně, že bude platit. Vůbec jsem neprotestovala protože moje jízdy taxikem a letenka stály můj malý, chudý účet. Ačkoliv nákup by
to ještě sneslo. Nasedneme do taxíku a dojedeme ke mně. Tentokrát Billa předběhnu a zaplatím. „To nebylo vůbec hezké, řekl ti to někdo?“ naklonil hlavu na bok, lehce se zamračil a našpulil rty s úsměvem. Vypláznu na něho jazyk a jdu odemknout. Vejdeme dovnitř. „Tak tady je mé království.
Jestli se ti něco nelíbí, nezbývá ti nic jiného, než mlčet.“ mrknu na něho a jdu chystat na večeři. „Myslím si, že to má své kouzlo.“ Slyším z obyváku.“ Došel zamnou a hodil flašku šampaňského do lednice. Krájel ovoce a já mezi tím vařila špenát. Když jsem ho dovařila, opřu se o linku a s vařečkou v puse sleduji, jak to krájí. „Dělám něco špatně?“ překvapeně se na mě podívá. „Ne, vše je v pořádku. Jenom je to nezvyk vidět celebritu krájet ovoce. Jako nic proti tobě, ale nevěděla
jsem, že umíš držet nůž.“ olíznu kousek z vařečky a stihnu tak tak uhnout na bok, protože proti mně letěl kousek jablka. V momentě byl na nohou, nůž odhodil na stůl a začal mě lechtat. „Bille, klid! Neblbni! Já se počůrám... .“ pištím na celé kolo. V obraně si lehnu na zem a Bill se na mě svalí. V tom mě přestane lechtat a zadívá se mi do očí. Snažím se popadnout dech a jeho ruka mi oddělá
vlasy z obličeje. „Miluji tě.“ řekl tak něžně a sklonil se k polibku. To vzrušení, které se mi rozlévalo po tělo bylo jako elixír. Chvěla jsem se po celém těle a srdce jásalo radostí. „Večeře.“ vyskočím. On zůstane na zemi,hodí ruce za hlavu a usměje se. „Vydržíš i chvilku v klidu?“ Pokládám plátky do pekáče. „To víš že jo, když spím.“ směju se. Po večeři si spolu sedneme v obyváku a v objetí
popíjíme šampaňské. „Kdy tě budou hledat?“ „Už jsem měl být doma.“ Podávám se na něho. „Tak proč jsi tady?“ „Myslím, že to tak chci.“ „Určitě?“ „Určitě. A už jsem psal Tomovi, že dneska nepřijdu, tedy pokud mě tady budeš chtít i přes noc.“Neodpovím mu. Položím skleničku na stůl, jemně se usměji, chytnu ho za ruku a táhnu ho po schodkách nahoru do ložnice.
Bill leží a já jsem opřená o jeho nahý hrudník. Slyším jeho srdce jak bije. Stéká mi slza, protože zítra je můj den, kdy se může stát, že jeho vůni, doteky a polibky dnes cítím naposledy. „Mio, ty pláčeš?“ Rychle si je utírám. „Né to né.“ Bill si sedne a podívá se na mě. „Je něco špatně?“Omotám si deku kolem sebe a jdu se zavřít do koupelny. „Mio, jestli je něco špatně, chci to vědět.“
řekne zoufale. Otevřu dveře a podívám se na něho. „Co když tohle je naše poslední společná noc?“ vážně mu pohlédnu do očí. „Mio, proč tohle říkáš?“ zamračí se. „Bude jich přece ještě mnoho.“
„Bille, zítra... .“ přemýšlím, zda ho do toho vůbec zatáhnout. „... musím zařídit jednu věc a není jisté, že to zvládnu.“ „O co jde?“ „Neničme si to dneska prosím.“ „Řekni mi sakra o co jde!“ zvýší hlas. „Dobrá, řeknu ti o co jde, ale ty mi musíš slíbit, že se do toho nezapleteš a zůstaneš od toho na míle daleko.“ „To ti slíbit nemůžu.“ „Bille, prosím, jde v tom i o tebe.“ prosebně ho chytnu za ruku.
„Miluji tě a nesnesla bych, kdyby se ti něco stalo mojí vinnou.“ Chytne mě za ruku a odtáhne mě na balkon. Po cestě vezme z jeho kabele cigarety se zapalovačem. Zabalená do deky a on v trenkách sedíme na zemi za měsíčního svitu. Zapálí si cigaretu a podívá se na mě. Vezmu si z krabičky taky
jednu. „Ty přece nekouříš?“ „Začala jsem... .“ „Tak mluv.“ záda opře o zeď a ruce položí na kolena. „No... v ten den, kdy jsem od tebe odešla... den Vánoc, mě napadla večerní procházka. Jenže jsem šla dlouho a nehleděla kam jdu. Natrefila jsem na ulici plnou prostitutek a tam si mě čapli dva dealeři. Jako odplata za to, že přišli o Rose a její dodávku léků, mi dali zaplatit částku půl milionu dolarů.“ „Co?“ „Prosím, nech mě mluvit. Pokud bych odcestovala nebo jim peníze nedala,
zabijí tebe a odrovnají i kliniku.“ zhluboka se nadechnu. „Ten den, co jsem ti volala mé nohy stály na letišti v San Franciscu. Jela jsem totiž z věznice, protože mě napadl Greig.“ „Ten z terapií?“ „Jo a taky, že pomohl. Dal mi číslo na jednoho chlápka... já ani nevím, zda je to nějaký gang nebo mafie, ale spíš bych soudila na tu mafii. Zkontaktovala jsem se s nimi a v noci byla na neznámém
místě žebrat o peníze.“ při tom mi začne stékat slza po tváři. „Došli na to, že ti, co mě vydírají, už měli být po smrti a jeden z kruhu té mafie – jak to nazval – byla zasraná kukačka, která donášela a kryla ty dvě svině. Slyšela jsem výstřel, kterým ho popravili.“ to už mi slzy tekly proudem. Bill ani nemrkal a cigareta jenom tak hořela v jeho ruce. „Mám s nimi dohodu... když jim pomůžu potrestat
ty dva parchanty, aby si vychutnali jejich smrt, nechají mě být a zbaví se všech, kdo by mi chtěl dále škodit. Pokud selžu a oni je nedostanou... .“ Bill upustí cigaretu a přitáhne si mě k sobě.
„Mio... .“ vzdychne. Svírá mě v objetí a oba pláčeme. Po nějaké době se odebereme do postele, silně si mě k sobě přitiskne a společně usneme v pevném objetí.
řekne zoufale. Otevřu dveře a podívám se na něho. „Co když tohle je naše poslední společná noc?“ vážně mu pohlédnu do očí. „Mio, proč tohle říkáš?“ zamračí se. „Bude jich přece ještě mnoho.“
„Bille, zítra... .“ přemýšlím, zda ho do toho vůbec zatáhnout. „... musím zařídit jednu věc a není jisté, že to zvládnu.“ „O co jde?“ „Neničme si to dneska prosím.“ „Řekni mi sakra o co jde!“ zvýší hlas. „Dobrá, řeknu ti o co jde, ale ty mi musíš slíbit, že se do toho nezapleteš a zůstaneš od toho na míle daleko.“ „To ti slíbit nemůžu.“ „Bille, prosím, jde v tom i o tebe.“ prosebně ho chytnu za ruku.
„Miluji tě a nesnesla bych, kdyby se ti něco stalo mojí vinnou.“ Chytne mě za ruku a odtáhne mě na balkon. Po cestě vezme z jeho kabele cigarety se zapalovačem. Zabalená do deky a on v trenkách sedíme na zemi za měsíčního svitu. Zapálí si cigaretu a podívá se na mě. Vezmu si z krabičky taky
jednu. „Ty přece nekouříš?“ „Začala jsem... .“ „Tak mluv.“ záda opře o zeď a ruce položí na kolena. „No... v ten den, kdy jsem od tebe odešla... den Vánoc, mě napadla večerní procházka. Jenže jsem šla dlouho a nehleděla kam jdu. Natrefila jsem na ulici plnou prostitutek a tam si mě čapli dva dealeři. Jako odplata za to, že přišli o Rose a její dodávku léků, mi dali zaplatit částku půl milionu dolarů.“ „Co?“ „Prosím, nech mě mluvit. Pokud bych odcestovala nebo jim peníze nedala,
zabijí tebe a odrovnají i kliniku.“ zhluboka se nadechnu. „Ten den, co jsem ti volala mé nohy stály na letišti v San Franciscu. Jela jsem totiž z věznice, protože mě napadl Greig.“ „Ten z terapií?“ „Jo a taky, že pomohl. Dal mi číslo na jednoho chlápka... já ani nevím, zda je to nějaký gang nebo mafie, ale spíš bych soudila na tu mafii. Zkontaktovala jsem se s nimi a v noci byla na neznámém
místě žebrat o peníze.“ při tom mi začne stékat slza po tváři. „Došli na to, že ti, co mě vydírají, už měli být po smrti a jeden z kruhu té mafie – jak to nazval – byla zasraná kukačka, která donášela a kryla ty dvě svině. Slyšela jsem výstřel, kterým ho popravili.“ to už mi slzy tekly proudem. Bill ani nemrkal a cigareta jenom tak hořela v jeho ruce. „Mám s nimi dohodu... když jim pomůžu potrestat
ty dva parchanty, aby si vychutnali jejich smrt, nechají mě být a zbaví se všech, kdo by mi chtěl dále škodit. Pokud selžu a oni je nedostanou... .“ Bill upustí cigaretu a přitáhne si mě k sobě.
„Mio... .“ vzdychne. Svírá mě v objetí a oba pláčeme. Po nějaké době se odebereme do postele, silně si mě k sobě přitiskne a společně usneme v pevném objetí.
Komentáře
Okomentovat