KAPITOLA 9
Já
budu večeřet s Billem? Super. Člověk se mu snaží vyhnout pokud to jde a
já mu to ještě odsouhlasím jak osel. Hodím sprchu. Vlasy hodím do
rozcuchaného drdolu, upravím si oči a hodím na sebe legíny s volnou
košilí. Košile byla původně bílá, ale já si jí vylepšila kresbou. Hodím
na sebe voňavku vezmu si do ruky mobil s cigaretama a mířím si to k
Billovi. Po zaklepání mi Bill otevře. "Pojď"
a mávne rukou, abych šla dovnitř. Pokoj má tak jedenkrát větší než já.
Né, že bych mu to záviděla. Spíše jsem na ty útulnější prostory.
Následovala jsem ho na balkon, kde to bylo vše nachystané. Dokonce na
stole stála kytka se svíčkou. Pohled na město, zapadající slunce,
svíčka… hotová romantika. Kdybych si nebyla jistá, že si Bill potrpí na
takové věci, myslela bych si, že máme rande. Sednu za stůl a Bill
naproti mně. "Měl jsi mít rande a nedojde, že?" snažím si zahrát na
detektiva. "Oh, to ne." Jemně natočí hlavu. "Spíše jsem doufal, že mě
neodmítneš."
"Já?" Přimhouřím jedno oko. "Ano Ty." Usměje se a napije se čaje. Rukou naznačí, že se mám dát do práce. "Vypadá to jídlo dobře." Rozhlížím se po stole. "Jo, a snad tak bude i chutnat." "Stalo se Vám, že Vám někdy i nechutnalo." Chystáme si jídlo k sobě. "Oh, ano. Jednou v Rusku myslím. Ani hotel, ani jídlo nebylo dobré. Naštěstí na jídlo se dalo jít i jinam, ale hotel se musel vydržet. Pro příště už Michael ví, na co si dávat pozor."
"Často takto cestujete, že?"
"Na turné jsme pořád v pohybu. Cestujeme po Evropě. Teď jsme byli v Itálii, Německu, Francii, Rusku… ještě nás čeká druhá část turné po Americe."
"To musí být super, dělat to co Vás baví a ještě se k tomu podívat po světě."
"Oh, miluju to… to jídlo je dobré." Zaťuká vidličkou o talířek. "Jo, mají ho tady výborné." Souhlasím. "Jakto, že tady není Tom?"
"Je se Shermine."
"To je ta jeho přítelkyně?"
"Jo, seznámil jsem je na jedné akci a nějak to zajiskřilo."
"A ty jediný jsi o samotě."
"Nejsem, teď jsi tady Ty."
"Víš, jak to myslím."
"Okey. Snad budu někdy taky tak šťastný jako ti dva na tom Tvém obrázku."
"Určitě ano." Upiju si trochu kávy. "Jsem zvědavá na to Tvoje focení zítra. Nikdy jsem to neviděla z profesionálního hlediska."
"Těším se na to, protože mamka mi doveze Pumbu. Mám s ním mít pár snímků."
"Pumbu?" "To je můj pes. Měla mi ho přivést už na turné v Německu a že zůstane se mnou, ale nakonec jsem byl ukecán, že si ho vyzvednu po turné. Snad mě ještě pozná dítě moje."
"To je roztomilé, jde vidět, že ho máš hodně rád."
"Je to můj miláček. Ty máš nějaké zvíře?"
"Měla jsem kocourka Messiho, ale je to už dva roky, co umřel. Byl vážně nemocný. Nechala jsem ho uspat, protože mě bolelo ho sledovat, jak trpí."
"Smutné. Nevím, co bych dělal, kdybych o Pumbu měl přijít." Podíval se na město. "Změníme téma, co?" Podíval se na mě zpátky tak roztomile. "Určitě." Chvilku jsme mlčky jedli. V tom mi začal zvonit telefon. "Promiň." Vstanu od stolu, beru telefon do rukou a jdu dovnitř. "Ahoj kapitáne!" Emily volala….rozhovor asi na 5 minut. Končím rozhovor : "Dovolte poručíkovi ukončit hovor!" Vypnu telefon a vydám se zpátky za Billem. Ten si utře pusu do ubrousku. Prstem si přejede po rtech a zvědavě se na mě podívá.
"Kapitán? Poručík?" Směje se. "To byla Emily, ta Vám u nás organizovala prostory."
"Jo, ta blondýna, která se líbila Tomovi."
"Co? Tomovi?"
"Oh ano, ale mě více zajímá ten poručík." Pořád si přejíždí prstem po rtech. "To je taková lehce vtipná příhoda."
"Povídej." Opřel si nohy o druhou židli a uvelebil se v té své a se zájmem mě poslouchal. "Blížil se Halloween a my měli jít na jednu párty, kterou pořádala naše kamaráda i jako rozlučku se svobodou. Já chtěla jít za batmana v ženské verzi a Emily za popelku. Jenomže při naši smůle, protože se to dlouho odkládalo, na nás zbyly kostýmy vojáků - loďstva tak i pěšího. Bylo nám to vcelku jedno, za co jdeme. Šlo se tam hlavně bavit a vyvést nějakou tu hloupost, po které se budeme proklínat ještě rok na to. Na té oslavě byl jeden blázen do world of tanks. Jenom jak nás spatřil začal nám salutovat a oslovovat poručíku a kapitáne. Měl hodně naváto a myslím, že i hulil. Celý večer nás pronásledoval a chtěl abychom ho přibrali do jednotky, a že nám pomůže zachránit svět. U Emily dokonce klečel a prosil ji ve stylu: Kapitáne, prosím vás, budu jeden z nejlepších. Sranda na tom byla, že měl snad tak 100 kg. Všichni si kolem potom mysleli, že děláme nábor do armády a nic s námi nechtěli mít. Od té doby se tak oslovujeme." Bill se usmíval a kroutil hlavou. "Né, že Tě napadne na mě tak volat!" Zvednu na něho prst. "No táááák, aspoň jednou!"
"Neeeee." Mávám prstem a směju se. O 2 hodiny později se podívám se na hodinky. "Měla bych jít." Začnu se zvedat. "Nechoď ještě, dáme si sklenku a potom můžeš jít. Jsi můj asistent a musíš plnit mé přání." Zazubí se. "Teď jsi to vystihl dobře, asistent, né Aladin v láhvi." Začneme se oba smát. "Okey, sklenku a jdu." Bill se zatvářil spokojeně.
Ze sklenky byly nakonec dvě. Dlouho se vedla debata na různé téma. Oba jsme měli trochu víc v krvi. Bylo mi sním tak příjemně. Jeden problém u pití je, že se povolí mé zábrany. Připitá jsem velice přátelská. Než mě nohy donesly ke dveřím, byla chvilka, kdy se rozebírala nepraktičnost tuny makeupu na obličeji. Bill v té chvíli seděl ještě na židli, když jsem už odcházela a zastavila se u něho. "Bylo to super." Chytnu ho rukama za jeho lícní kosti a políbím ho na rty. V ten moment se mi rozlilo teplo po těle a své rty jsem na jeho nechala déle než jsem chtěla. Ucuknu a podívám se na něho s překvapeným výrazem a se zrychleným dechem. V ten moment jsem rychle vystřízlivěla. "Promiň, já… ." Rychle zmizím z pokoje a rychlým krokem mířím do svého. Jenomže u dveří zjistím, že jsem si nějak všechno zapomněla u Billa na stole. Čelo opírám o dveře se zavřenýma očima. Mračím se. "Debile, ty obrovský debile… cos to provedla!!" Kopnu do dveří. Zhluboka se nadechnu a pomalu vydechnu. Zamířím si to zpátky k Billovi a zaklepu. Cítím se tak trapně. Dívám se při tom do země. Zahlédnu koutkem oka, že se otevřou dveře. Nejsem schopna se na něho podívat. "Můžeš mi, prosím, podat věci ze stolu?" Stále mám sklopený zrak na zem. "Pojď jsi pro ně." Řekne tak mile. Vklouznu dovnitř a jdu ihned na balkon. Vezmu věci do rukou a snažím se rychle vypadnout. V tom mě Bill zastaví. "Počkej, Amelí… ."
"Bille promiň, já nechtěla." Podívám se na něho a netvářil se nijak pohoršeně nebo naštvaně. Chytil mě za ruku. "Nic se nestalo, bylo to v pořádku." Zadíval se mi do očí. Mé srdce bilo k puknutí. Bill se trochu víc přiblížil a já už neodolala. Pustím věci, co držím v ruce a přitáhnu si ho k sobě. Naše rty se dotknou a já opět cítím to teplo po těle. Bill se neodtrhl, jemně si mě k sobě přitáhl těsněji. Naše polibky byly pomalé, ale vášnivé. Po nějaké chvilce se probudím jako ze snu. Odlepím se od něho a beze slov si vezmu věci ze země a odejdu. Takhle to dopadnout nemělo.
"Já?" Přimhouřím jedno oko. "Ano Ty." Usměje se a napije se čaje. Rukou naznačí, že se mám dát do práce. "Vypadá to jídlo dobře." Rozhlížím se po stole. "Jo, a snad tak bude i chutnat." "Stalo se Vám, že Vám někdy i nechutnalo." Chystáme si jídlo k sobě. "Oh, ano. Jednou v Rusku myslím. Ani hotel, ani jídlo nebylo dobré. Naštěstí na jídlo se dalo jít i jinam, ale hotel se musel vydržet. Pro příště už Michael ví, na co si dávat pozor."
"Často takto cestujete, že?"
"Na turné jsme pořád v pohybu. Cestujeme po Evropě. Teď jsme byli v Itálii, Německu, Francii, Rusku… ještě nás čeká druhá část turné po Americe."
"To musí být super, dělat to co Vás baví a ještě se k tomu podívat po světě."
"Oh, miluju to… to jídlo je dobré." Zaťuká vidličkou o talířek. "Jo, mají ho tady výborné." Souhlasím. "Jakto, že tady není Tom?"
"Je se Shermine."
"To je ta jeho přítelkyně?"
"Jo, seznámil jsem je na jedné akci a nějak to zajiskřilo."
"A ty jediný jsi o samotě."
"Nejsem, teď jsi tady Ty."
"Víš, jak to myslím."
"Okey. Snad budu někdy taky tak šťastný jako ti dva na tom Tvém obrázku."
"Určitě ano." Upiju si trochu kávy. "Jsem zvědavá na to Tvoje focení zítra. Nikdy jsem to neviděla z profesionálního hlediska."
"Těším se na to, protože mamka mi doveze Pumbu. Mám s ním mít pár snímků."
"Pumbu?" "To je můj pes. Měla mi ho přivést už na turné v Německu a že zůstane se mnou, ale nakonec jsem byl ukecán, že si ho vyzvednu po turné. Snad mě ještě pozná dítě moje."
"To je roztomilé, jde vidět, že ho máš hodně rád."
"Je to můj miláček. Ty máš nějaké zvíře?"
"Měla jsem kocourka Messiho, ale je to už dva roky, co umřel. Byl vážně nemocný. Nechala jsem ho uspat, protože mě bolelo ho sledovat, jak trpí."
"Smutné. Nevím, co bych dělal, kdybych o Pumbu měl přijít." Podíval se na město. "Změníme téma, co?" Podíval se na mě zpátky tak roztomile. "Určitě." Chvilku jsme mlčky jedli. V tom mi začal zvonit telefon. "Promiň." Vstanu od stolu, beru telefon do rukou a jdu dovnitř. "Ahoj kapitáne!" Emily volala….rozhovor asi na 5 minut. Končím rozhovor : "Dovolte poručíkovi ukončit hovor!" Vypnu telefon a vydám se zpátky za Billem. Ten si utře pusu do ubrousku. Prstem si přejede po rtech a zvědavě se na mě podívá.
"Kapitán? Poručík?" Směje se. "To byla Emily, ta Vám u nás organizovala prostory."
"Jo, ta blondýna, která se líbila Tomovi."
"Co? Tomovi?"
"Oh ano, ale mě více zajímá ten poručík." Pořád si přejíždí prstem po rtech. "To je taková lehce vtipná příhoda."
"Povídej." Opřel si nohy o druhou židli a uvelebil se v té své a se zájmem mě poslouchal. "Blížil se Halloween a my měli jít na jednu párty, kterou pořádala naše kamaráda i jako rozlučku se svobodou. Já chtěla jít za batmana v ženské verzi a Emily za popelku. Jenomže při naši smůle, protože se to dlouho odkládalo, na nás zbyly kostýmy vojáků - loďstva tak i pěšího. Bylo nám to vcelku jedno, za co jdeme. Šlo se tam hlavně bavit a vyvést nějakou tu hloupost, po které se budeme proklínat ještě rok na to. Na té oslavě byl jeden blázen do world of tanks. Jenom jak nás spatřil začal nám salutovat a oslovovat poručíku a kapitáne. Měl hodně naváto a myslím, že i hulil. Celý večer nás pronásledoval a chtěl abychom ho přibrali do jednotky, a že nám pomůže zachránit svět. U Emily dokonce klečel a prosil ji ve stylu: Kapitáne, prosím vás, budu jeden z nejlepších. Sranda na tom byla, že měl snad tak 100 kg. Všichni si kolem potom mysleli, že děláme nábor do armády a nic s námi nechtěli mít. Od té doby se tak oslovujeme." Bill se usmíval a kroutil hlavou. "Né, že Tě napadne na mě tak volat!" Zvednu na něho prst. "No táááák, aspoň jednou!"
"Neeeee." Mávám prstem a směju se. O 2 hodiny později se podívám se na hodinky. "Měla bych jít." Začnu se zvedat. "Nechoď ještě, dáme si sklenku a potom můžeš jít. Jsi můj asistent a musíš plnit mé přání." Zazubí se. "Teď jsi to vystihl dobře, asistent, né Aladin v láhvi." Začneme se oba smát. "Okey, sklenku a jdu." Bill se zatvářil spokojeně.
Ze sklenky byly nakonec dvě. Dlouho se vedla debata na různé téma. Oba jsme měli trochu víc v krvi. Bylo mi sním tak příjemně. Jeden problém u pití je, že se povolí mé zábrany. Připitá jsem velice přátelská. Než mě nohy donesly ke dveřím, byla chvilka, kdy se rozebírala nepraktičnost tuny makeupu na obličeji. Bill v té chvíli seděl ještě na židli, když jsem už odcházela a zastavila se u něho. "Bylo to super." Chytnu ho rukama za jeho lícní kosti a políbím ho na rty. V ten moment se mi rozlilo teplo po těle a své rty jsem na jeho nechala déle než jsem chtěla. Ucuknu a podívám se na něho s překvapeným výrazem a se zrychleným dechem. V ten moment jsem rychle vystřízlivěla. "Promiň, já… ." Rychle zmizím z pokoje a rychlým krokem mířím do svého. Jenomže u dveří zjistím, že jsem si nějak všechno zapomněla u Billa na stole. Čelo opírám o dveře se zavřenýma očima. Mračím se. "Debile, ty obrovský debile… cos to provedla!!" Kopnu do dveří. Zhluboka se nadechnu a pomalu vydechnu. Zamířím si to zpátky k Billovi a zaklepu. Cítím se tak trapně. Dívám se při tom do země. Zahlédnu koutkem oka, že se otevřou dveře. Nejsem schopna se na něho podívat. "Můžeš mi, prosím, podat věci ze stolu?" Stále mám sklopený zrak na zem. "Pojď jsi pro ně." Řekne tak mile. Vklouznu dovnitř a jdu ihned na balkon. Vezmu věci do rukou a snažím se rychle vypadnout. V tom mě Bill zastaví. "Počkej, Amelí… ."
"Bille promiň, já nechtěla." Podívám se na něho a netvářil se nijak pohoršeně nebo naštvaně. Chytil mě za ruku. "Nic se nestalo, bylo to v pořádku." Zadíval se mi do očí. Mé srdce bilo k puknutí. Bill se trochu víc přiblížil a já už neodolala. Pustím věci, co držím v ruce a přitáhnu si ho k sobě. Naše rty se dotknou a já opět cítím to teplo po těle. Bill se neodtrhl, jemně si mě k sobě přitáhl těsněji. Naše polibky byly pomalé, ale vášnivé. Po nějaké chvilce se probudím jako ze snu. Odlepím se od něho a beze slov si vezmu věci ze země a odejdu. Takhle to dopadnout nemělo.
Komentáře
Okomentovat