KAPITOLA 11

Druhý den Bill odletěl se svou kamarádkou Natalie. Tom, pokud mohl, trávil čas se Shermine. Vlastně jsem ho po příjezdu k hotelu ani neviděla. Na recepci jsem se zeptala, kdo by mě mohl po Berlíně provést. Chtěla bych se podívat, co tady kolem je, ale ztratit se nebylo v plánu. Tentokrát tam byla jedna starší paní. Nabídla mi jejího vnuka. Proč ne? Pokud mi k tomu i něco řekne? Byl to velice sympatický kluk. Byl o něco mladší, ale o zábavu nebyla nouze. Dokonce toho i hodně věděl. Bylo asi po 9té večer, když mě šel doprovodit k hotelu. "Děkuji za pěkný den."
"Rád jsem pomohl. Kdybys ještě něco potřebovala, číslo na mě máš."
"Dík, jsi hodný." Obejmu ho. "Tak dobrou noc a ještě jednou děkuji!" Mávneme si ještě a jdu na hotel. Na pokoji hodím sprchu a plácnu sebou do peřin, jak mé nohy řvou o odpočinek. Zavřu oči a vklouznu do své bubliny. Chci být obklopena tím, co mám ráda, ale usnu.
… stojím na chodbě… nad mou hlavou problikává zářivka. Rozhlížím se kolem a najednou se po mém boku objeví Bill. Usmívá se na mě a jeho oči se lesknou… jeho ruka se zvedne a pohladí mě po líčku. Já ho beru za ruku a táhnu ho pryč. Utíkáme tou chodbou, která je nekonečná, plná dveří a zářivek… najednou stojíme naproti sobě v parku a já ho políbím…
Otevřu oči a hledím upřeně do stropu. Myslím, že se dostavil problém, kterému jsem se snažila zmařit přístup do mého srdce. Ač vůle byla silná, touha byla silnější. Já se do Billa chtíc nechtíc zamilovala.
Opět byla noc všelijaká. Více myšlenek než spánku. Ráno po snídani bylo opět volno. A na zítřek měl focení pro nějakého známého fotografa. Pro mě tedy známý moc nebyl. Zda Bill včera doletěl, nemám páru. Ani jsem to pro dnešek vědět nechtěla. Sednu si na balkón s noťasem a jdu pracovat. Patrik mi toho poslal opět víc než dost. Vezmu telefon a jdu mu volat. Po pár tónech to zvedne. "Ahoj Amelí, tak jak se vede?"

"Jo, jde to, ale spíše Ti volám ohledně práce. To je tak neschopná a nebo jí nevěříš, že mi posíláš snad vše, co je potřeba vyřídit?" "Amelí, víš, než by to vyřídila… ."

"Patriku, někde se to naučit musí, zkus to. Pokud jí to nepůjde, klidně mi to přeposílej, ale zkus to. Se mnou to taky nebylo jednoduché a dal jsi mi šanci, no ták."

"Dobře, zkusím to, ale jenom, že jsi to Ty." "Děkuji. Něco ještě vyřídím, ale něco jí už přepošlu. A buď na ni hodný."
"Budu, neboj. Ahoj." Rozloučí se a zavěsí. Po hodině ťukání do klávesnice a nějakém tom telefonu přemýšlím, co budu dělat. Nakonec se tady víc unudím, ale aspoň to můžu brát jako placenou dovolenou a ke všemu 2x. Obleču se a sednu na postel. Přemýšlím, zda mám volat mému průvodci, že bychom skočili na kávu a nebo mám jít do parku s knížkou. Už beru do rukou telefon, když někdo zaklepe na dveře. Zvednu se a jdu otevřít. Jakmile je otevřu, píchne mě u srdce. Bill. Stojí tam v celé své neodolatelnosti s krabicí v ruce. "Ou Bille."
"Ahoj."
"Ahoj… ."
"Můžu dovnitř?"
"Jasné." Poodstoupím na bok, aby mohl projít. "Jak bylo včera?" Vyzvídám. "Jako vždy, úžasně. Takové akce mám rád." Stoupne si k posteli a položí na ni krabici. "Dovezl jsem Ti dárek."

"Dárek? Proč?" Mé oči jsou ve stavu před vypadnutím z důlků. "Doufám, že se nebudeš zlobit." Nadzvedne obočí. Opatrně dojdu ke krabici a ještě se pohledem ujišťuji, že se nedělá srandu. Rukou naznačí, abych to otevřela. Nadzvednu víko a ze šoku přestanu až dýchat. Víko položím vedle krabice a obsah uvnitř vezmu do rukou. Byly to šaty z mého skicáku i s potiskem, který na nich byl nakreslený. Šaty bílé na ramínka, které byly pod prsama užší a v nudli se táhly až po kolena a mělo to budit dojem spodničky. Ze zůžení pod prsama šla další vrstva až po zem s mým potiskem, který byl na hedvábí co se táhlo až po kotníky. Tak nevypadaly ani v mých snech. I barvy na potisku odpovídali. "To je… Bille, já nemám slov… jak?" "Ofotil jsem si tvůj návrh, než jsi přišla z recepce. Mám jednoho známého, který to realizoval." "Bože, já nevím co na to říct?" Opravdu mě překvapil a dojal zároveň. "Neříkej nic. Tvá reakce mi stačí. Akorát teda budu počítat s tím, že si je vezmeš na dnešní večeři. Bude tam Tom se Shermine i mamka a ta říkala, že bych Tě měl vzít sebou."

"To je jak rande." Začnu se smát a stále si prohlížím šaty, když mi dojde, co jsem řekla. Stihnu se jenom nadechnout a podívat se na Billa. "I tak se to dá brát. V 6 Tě vyzvednu." Nadzvedne koutky a když prochází kolem mě, prstem mi přivře pusu a odejde z pokoje. Zanechá mě tam stát jako kůl v plotě.
Stojím před zrcadlem… Odpoledne jsem lítala a sháněla boty, které by se k tomu hodily. A taky, že našla. A dokonce byly na menším podpatku. U kadeřnice, která byla ochotná mě vzít, jsem si nechala upravit vlasy. …dám si na krk jemný přívěšek a hodím na sebe voňavku. Chci dnes vypadat pěkně. Hlavně kvůli Billovi, ale i Shermine. Nevím co je zač a z toho jsem nervozní. Tak bych si chtěla zapálit, ale nechci smrdět cigaretou. Hodím si do pusy aspoň ze 4 žvýkačky, abych odvedla chutě jinam. Poberu si věci a jdu na recepci. Musím něco dělat a nemůžu jenom tak stát a čekat. Píšu Billovi, že čekám dole. Než se tam stihnu doploužit, on už na mě čeká. Jeho styl oblečení se mi velice líbí. "Jak je možné, že tady čekáš?" Nadzvednu obočí. Jeho oči si mě prohlédly od hlavy až k patě. "Už jsem Ti šel naproti, když mi došla zpráva a výtahem je to rychlejší jak po schodech… sluší Ti to." Při jeho slovech cítím, jak rudnu. "Děkuji, snaha byla. Stejně by mě zajímalo, jak jsi to stihl zařídit tak rychle s těmi šaty."
"To je moje tajemství." Nabídne mi svůj loket a já se do něho zavěsím a jdeme k autu. Cítím se jako princezna, kterou doprovází princ. Po příjezdu k restauraci už tam zbytek osazenstva seděl a čekalo se jenom na nás. Přijdeme ke stolu. Bill se obejme se Simone a i s Shermine. Já jenom nesměle řeknu ahoj. "Shermine, tohle je Amelí." Představuje nás Bill a já natahuji ruku na seznámení. "Ahoj." Řekneme zároveň. "Tome, to jsi nemohl říct, že má Bill přítelkyni?" Položí mu ruku na nohu. Já pří usedání za stůl na ni zůstanu hledět. Simone se začne usmívat i s Billem. "Néééé, to tak není, já… já jsem asistentka, záskok… ." Mávám rukama, že je to nedorozumění. Všichni se začnou smát mojí reakci. Sjedu pohledem po všech a uculím se.