Kapitola 5.

Stojím v obrovské hale, která je prázdná a temná. Najednou se ze zadní části vynoří postava, která jde pomalu ke mně. Strnule stojím a nemůžu se pohnout. "Bello?" zvolám do tmy. Postava se ke mně stále přibližovala. "Bello!"

"Proč si mě nechala umřít, Mio. Proč!" zakřičí.

Probudím se celá mokrá, jako by mě někdo polil vodou. Podívám se vedle sebe na prázdné místo. Bill stále nepřišel. Hodím sprchu, obleču se do suchého a jdu na verandu si zapálit. Sleduji měsíc a pozoruji souhvězdí. Ozve se zvuk dveří a leknutím ucuknu. "Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." vejde za mnou Tom. "Ty nespíš?"

"Nejde to." pokrčí rameny. "Chceš?" podám mu krabičku cigaret.

"Dík a ty nespíš proč?" zatřepe se zimou. "Nezdálo se mi nic příjemného. Aura stále spinká?"

"Tak tu by ani zemětřesení neprobudilo." odfukuje dým z úst. Při tom se mi naskytla možnost si ho prohlídnout jenom v teplácích. Jeho vypracovaná hruď a svalnaté ruce mé myšlenky zavedly na hříšné místo. Včas se vzpamatuji a uhnu pohledem. "Myslíš, že vůbec ještě dneska dojdou?" potáhnu si z cigarety. "Jak znám Billa, tak ten to potáhne do rána, akorát mě udivuje Shermine."

"Dovolená se nevyvedla dle plánu, co?" uchechtnu se. "To asi ne. Asi bych si s ní měl promluvit, jak se vrátíme."

"To já mám strach. Už tak je to mezi námi divné. Vrátím se do práce a uvidím, co

bude." mlčky pozorujeme oblohu. "Kdyby to nedopadlo mezi námi nejlíp, vrátím se domů."

"Domů?" udiveně se na mě podívá. "Zbyl mi po prarodičích dům, který tam chátrá. Kdybych přišla o Vás, tak mě tady už nic nedrží."

"Mio, nad tím ani neuvažuj! Tady je tvé místo a s Billem se to dá

zpátky dohromady, uvidíš." usměje se na mě. Lehce se na něho pousměji, pohladím ho po líčku: "Dobrou noc." jdu si zpět lehnout.

Ráno se vzbudím a jdu si uvařit kávu. Bill stále nebyl doma a už jsem měla obavy, zda se mu něco nestalo. Vejdu do kuchyně a za stolem sedí Shermine. Nemám náladu ani chuť jí pozdravit a tak jenom projdu. "Tady někdo nemá slušného vychování, co?" Ozve se za mými zády. Otočím se na ni

a opřu se o linku. "To říká ta pravá."

"Prosím?"

"Máš tady dceru, která ti je celý den ukradená! Ani se nevzrušuješ vzít telefon a oznámit, kdy se uráčíš přijít!"

"To trochu přeháníš!" vztekle se na mě

otočí. "Přeháním? Vyvrať mi to?"

"Někdo musel dělat Billovi společnost, když ty nejsi schopná reprezentovat tak úžasného člověka. Topíš ho jak krysu někde v kanále! Konečně mu to došlo, s kým se zahazoval celou dobu! A ty děcka jsi stejně měla proti jeho vůli. Jsi taková svině!" praští

časopisem o stůl. "Nechápu, co na tobě vidí!" Její slova mé srdce lámou na kousky. Zatnu zuby a snažím se zhluboka dýchat. "Co je to tady za řev?" přijde Tom. "Nic." okřikne ho a jde do pokoje. "Mio?" Nezmůžu se na nic, jenom na mávnutí ruky, ať to nechá být. Cítím, jak mé sebevědomí klesá hodně hluboko do propasti. Vyhrabu z kapsy prášky a zapiji jeden vodou. "Co to bereš?" chytne mi Tom ruky. "To je jedno."

"Mio!" zvýší hlas. "Prosím, nech mě teď být." odeberu se do pokoje a převléknu se. Nabalím si nějaké drobnosti a zavolám si taxi. Potřebuji se vyvětrat a být chvilku o samotě. Nechám se dopravit do města a tam si nakoupím svačinu na celý den. Na informacích se poptám, co by mi doporučili a vyjdu ven. Rozhodnu se projít ještě město, když po pár krocích vidím, jak z jednoho hotelu vychází Bill v doprovodu jedné brunety. Sejdou schody a on jí dole vášnivě políbí. Všechno se mi zhroutilo. V hrudi explodovala nálož bolesti a já krvácela. Otočím se na patě, najdu si taxík a nechám se dopravit zpět. Jenom co otevřu dveře, přiběhne Aurélie. "Jedu s maminkou na výlet."

"Tak si to užij." pohladím ji po tvářičce. Shermine kolem mě s odporem projde, Auru chytne za ručku a táhne ji pryč. Odeberu se do svého pokoje a rozpláču se. Sbalím si

všechny své věci a jdu ke dveřím, protože na mě celou dobu čeká taxi. Když vejdu do obýváku, sedí

na sedačce Tom. Zarazím se. Sklopím zrak a jdu ke dveřím. "Mio, co děláš?!" vystartuje za mnou a chytne jeden z kufrů. Slzy, které se mi opět rozproudí, nejdou zastavit. "Co se stalo?" V tom se otevřou dveře a stojí v nich Bill. Jenom, co ho mé oči viděly, má ruka vzlétla a lištila mu. "To máš na to tak malé koule, žes mi nemohl říct, že máš jinou?! Doufám, že jste si to v tom hotelu užili!" vezmu kufry a jdu k taxíku. Tom na něho nechápavě hledí. Když taxík odjíždí, už jenom spatřím jak

se spolu hádají. Dám si sluchátka do uší a už čekám, až se dostavíme na letiště.

Po příjezdu domů vše odhodím. Sednu si na sedačku a vzpomínám na den, kdy mi dal na tom místě náramek. Snažím si vzpomenou na všechny chvíle, které jsme spolu strávili. Na dovolené, které se prožili. Na jeho úsměvy, které mi opětoval. Najednou bylo vše pryč. Zavolám Kiře, aby ke mně dojela a po cestě nabrala z pár krabic, že jí vše vysvětlím, jak dojede. Po položení telefonu, vyjdu schody nahoru k pokojům. Chytnu za kliku od dveří a pomalu vejdu do pokojíčku. Od nemocnice

jsem tam nebyla. Sednu si doprostřed místnosti a nechám se unášet smutkem. Pláču… prohlížím si obrázek, který jim Simone nakreslila na zeď… najednou mám pocit, že chci umřít. Už nechci prožívat bolest a utrpení. Kira se objeví ve dveřích od pokojíčku, upustí vše z rukou a jde mě obejmout.