Kapitola 10.

Vyjdeme z restaurace, rozloučíme se a já zavolám ihned Tomovi. "Ahoj Mio, potřebuju s tebou okamžitě mluvit."

"Stalo se něco?" vyleká mě jeho tón hlasu. "Kam můžu přijet?"

"Teď jsem vylezla z restaurace Torth."

"Počkej na mě, vyzvednu tě. Za 15 minut jsem tam."

"Dobře." zavěsím, vytáhnu cigarety a zapálím si. Čekám s nervozitou, co bude. Vykouřím dvě cigarety, když přistaví auto. "Ahoj." nasedám dovnitř. "Myslím, že máme problém."

"Jaký?"

"Bill je zpátky v tom."

"Počkej, teď nevím kam míříš?"

"Potřebuji, aby ses na něho podívala."

"Co? Ne, Tome! Já ho nechci vidět!"

"Mio, prosím, stále je to tvůj manžel a já tě prosím jako švagr." Podívám se z okna a přemýšlím, zda to nehodit na Kiru. "Okey, rychlá prohlídka a necháš mě jít, jasné?"

"Okey, slibuji."

"Co má za problém?"

"Je mimo sebe."

"Myslíš, že v tom znovu jede?" při tom, co to vyslovím, se mi strachem a bolestí sevře hrudník. "Snad se mýlím, ale není ve stavu, kdy bych si mohl myslet něco jiného." Zbytek cesty jsme mlčeli. Po příjezdu k mému bývalému útočišti, otevřu dveře. Všude byl hrozný nepořádek. Rozházené flašky kolem a balíčky od jídel. Zápach z výparů byl opravdu silný. První jsem šla otevřít okna, aby se tam dalo dýchat. "To tady měl párty?" s odporem se podívám na poblitou sedačku. "Vypadá to tak. Když se mi neozýval, zkusil jsem zda tady nebude a bingo, byl."

"Leží nahoře?"

"Jo." Vydám se ke schodišti. Tom mě ale ještě stihne chytit za ruku. "Akorát tě varuji, možná tam je někdo s ním."

"Možná? To mě je jedno Tome, podívám se na něho a odcházím. Už mi ublížil." otočím se zpět ke schodům a vyjdu je. Tom mě následuje. Když dojdu ke dveřím, zhluboka se nadechnu. Chytnu za kliku a otevřu dveře. Bill leží roztažený na posteli tak, jak tam padl a vedle něho leží ta bruneta, kterou jsem viděla u toho hotel na dovolené. Můj dojem, že už mi víc ublížit nemůže, byl omyl. Tohle mi vyrvalo poslední kousky srdce. Přijdu k ní a pořádně si ji prohlédnu. Nadzvednu i peřinu, abych si mohla prohlédnou její tělo. "Kašli na ni, Mio." cítím Tomovu ruku na rameni. "Nemůžu se ji rovnat." zašeptám. "To víš, že nemůžeš, protože ty máš tady to, co ona postrádá." poklepe rukou na můj hrudník. Odeberu se k Billovi. "Pomůžeš mi ho otočit?" Tom přiskočí, a společnými silami ho otočíme na záda. Zkontroluji mu místa, kde by byly možné vpichy a zvednu mu víčka, abych se podívala na zorničky. "Je jasné, že něco měl, ale neřeknu ti co. Mohl to i šňupat a to já nezjistím, musel by na krev. Co vím jistě, že alkoholu bylo sakra hodně." Jdu do koupelny pro mokrý ručník. Vejdu dovnitř a málem se leknu. Někdo je složený u záchodu. Když přistoupím blíž a odhrnu jí vlasy, překvapením nadzvednu obočí. Namočím ručník a jdu k Tomovi. "Myslím, že by ses měl jít podívat do koupelny."

"Proč?"

"Čeká tam na tebe nemilé překvapení." Tom se otočí a jde dovnitř. Mezitím hodím Billovi mokrý ručník na obličej. "Shermine!" zařve z koupelny Tom. "Vstaň! Hned!" Musela přijít k sobě, protože bylo slyšet nějaké mručení. Jdu otevřít okno, aby se tam vyvětral vzduch a zkusím poplácáním probudit Billa, ale byl v hlubokém spánku. Ten se nevzbudí dřív, jak druhý den. Pomalu přijdu ke koupelně a nahlédnu dovnitř. Naskytne se mi pohled, který mě trochu uhasil zlost, kterou jsem cítila k Shermine, protože Tom držel její hlavu pod sprchou s ledovou vodou. "Nechceš pomoct?" zeptám se opatrně. "Ne." bojuje s jejím tělem, které protestuje. "Pojedu domů, kdyby něco, ozvi se." nečekám na odpověď a jdu ven. Po cestě se zastavím u té ženské, co leží vedle Billa, nahrabu v tašce lihový fix, kterým popisuji složky a na čelo jí napíšu děvka. Pod nos jí nakreslím knírek a s pocitem uspokojení a úsměvem jdu ven. Zavolám si taxi a než dojede, zapálím si. Ještě přes okna slyším křik a hádku. Je mi Toma líto, tohle si nezasloužil. Napadne mě myšlenka tam ještě za ním jít a odtáhnout ho, ale bude lepší, když si to konečně mezi sebou vyřeší. Dojedu domů, jestli se tomu tak dá říkat. Sednu si za počítač a hledám nějaké malé, útulné byty. Našla jsem jeden, který byl v blízkosti centra pro matky v tísni. Ihned si to číslo na ženskou, která to má na starosti, opíšu. Musím jí hned z rána zavolat. Venku začíná být pěkná tma. Zajdu si pro flašku, všechno vypnu, sednu si na parapet okna a hlavu opřu o sklo. Popíjím a sleduji hvězdy na obloze, které se pomalu a jistě objevují jedna po druhé. Můj život je už v troskách, ale více mě momentálně zajímá tajemný Kyle. Je to opravdu jedna a ta samá osoba? Jestli ano, tak ta svině má ráda násilí a drogy. Je nechutné, jak jsou dokážou být někteří odporní. Po pár locích si otevřu okno, nohy vyhodím ven a prohlížím si tu temnou, černou propast pode mnou. Houpu lehce nohama a nechávám se ovát čerstvým, lehce chladným vzduchem. Touha skočit do té temnoty mě táhne dolů, ale teď na to není ten správný čas… ještě ne. Musím pomoct Luise, slíbila jsem jí to.