Kapitola 4.

Ráno po snídani jsem stála na terase a dívala se na okolí s kávou v ruce. "Mio?" ozve se zamnou jemný hlásek. "Ano, Auro?" "Učešeš mě?" a podává mi hřebínek. "Proč neřekneš mamince?" podívám se přes prosklené dveře, zda tam je. "Ona se strýcem Billem něco řeší."

"Jo?" podívám se na ni udiveně. Co jsme na dovolené, nedělají nic jiného, než že něco řeší, ale mé pracovní telefonáty jsou přítěž. "Tak pojď, učešu tě. A přeje si naše princezna něco extra?"

"Jo." uculí se štěstím, a vytáhne z její taštičky, kterou má neustále u sebe, její oblíbenou knížku. Nalistuje na ni jednu z víl - Eritreu. "Můžeš mě učesat takto?" jejímu výrazu plného touhy mít ten účes, nešlo odolat. "Nejsem sice kadeřnice, ale pokusit se o to můžu." Po půl hodině tvoření se mi něco podobné tomu, povedlo. Letěla k zrcadlu a přiřítila se s úsměvem, který byl od ucha k uchu. "Děkuji!" a políbila mě na líčko. Když jsme vešli dovnitř, Shermine zrovna domluvila s Billem a podívala se na Aurelii. "Co to máš proboha na hlavě?"

"Jsem jako ta víla z knížky." radostí se protočila dokolečka. "To musíme sundat, vypadáš jako šašek." a vydala se k ní. "Proč jí to nenecháš? Líbí se jí to."

"Kdybych jí měla nechat vše, co se jí líbí, tak chodím s cirkusovým stanem." hodila po mě vražedný pohled. "To, že tak chodíš ty, neznamená, že musí i moje dcera." Po jejich slovech mi došel dech. "To jsi přepískla, nemyslíš?!" Zastal se mě Tom. "Jasné, pan dokonalý se musí postavit na její stranu."

"Auře se to líbí a je z toho nadšená, tak jí to nech, proboha. Je to dítě!"

"Co se do toho mícháš, tvoje děcko to není." otočila se na podpatku, chytla malou za ruku a šla do pokoje. Bill se na mě díval, jakoby mi chtěl něco říct, ale beze slova jí následoval. "Myslím, že dovolená nám moc nepomůže urovnat vztahy." zakroutím hlavou. "Taky to tak vidím. Máš cigaretu?" podívá se na mě. "Přece jsi přestal kouřit?"

"To ty taky."

"Okey, mám je na komodě." mávl na mě rukou, abych ho následovala ven. Když si ji oba zapálíme, chvilku se mlčky rozhlížíme kolem. "Co když je to konec?" zahledím se do země. "O čem to mluvíš?"

"Moc dobře víš, o čem to mluvím. Mám pocit, že se vzdalujeme."

"Mio, to přejde. Bill tě miluje."

"To si nejsem poslední dobou moc jistá. Ty o své lásce nepochybuješ?"

"Mám ji rád."

"I když víš, jak se chová? Já jsem si to zavinila sama a vím o tom, že ta propast, co mezi námi vzniká, je díky mně. U vás za to může ona."

"To tak není."

"Tome, to ti nevadí, jak s tebou manipuluje? Vždyť jsi její loutka. Řídíš se podle ní. Vím, že to samé dělám Billovi, ale u něho mám strach ohledně drog. Nechci, aby do toho zase spadnul."

"Možná máš pravdu. Co jsem s ní, je vše jiné."

"Jediné, co by mi vadilo na vašem rozchodu by byla malá. Hrozně by mi chyběla."

"A víš, že mně taky? Mám jí rád jako svou. Možná proto jí nechci dát sbohem."

"Slib mi, že kdyby se cokoliv mezi mnou a Billem stalo, zůstaneme přátelé."

"Vy určitě spolu… ."

"Slib mi to. Mám tě moc ráda a chyběl bys mi." chytnu ho za rameno. Usměje se, ale i zašklebí zároveň. "Slibuju."

Aurelie byla nakonec učesána jinak i přes její nářek a pláč. Bylo mi jí líto, jenže jsem nic nezmohla. Chtěla, aby jí reprezentovala, ale neuvědomovala si, že jí brání se rozvíjet. Moc se mi s nimi nikam nechtělo, ale aspoň myšlenka, že tam bude se mnou Tom, byla přijatelná. Po cestě spolu nikdo skoro nemluvil a to ani kluci. Po příjezdu na místo se Bill se Shermine vydali na nákupy do nejbližšího obchodu aniž by někomu něco oznámili. Malou nakonec nechali nám, protože chtěla zůstat se mnou. I přes protesty, jí nakonec nechala u mě. "Půjdeme spolu na zmrzku?"

"Jo!" Já a Tom jsme jí každý chytli z jedné strany a šli jako rodinka na procházku. "A nedáme si rovnou pohár, co?" podívá se na nás Tom. "Jo, proč ne?" souhlasím. "A budu tam mít ten malý deštníček?" vzhlédne k Tomovi. "Pokud budeš chtít?" usměje se. "A já mám povolenou kávu?"

"Klidně i dvě." mrkne na mě Tom. Přijdeme k malé kavárničce, kde mají i poháry. "Jak víš, že tady mají i zmrzku?"

"Protože je to naše oblíbené místo, když se tady objevíme."

"To jsem nevěděla." Usadíme se a objednáme pro každého něco. Malá měla vanilkovou zmrzku s deštníčkem, který si přála a ovocem, které měla ráda. Já si dala silnou kávu a Tom se držel čaje. "Oni si nedají pokoj."

"Kdo?"

"Chlápci z bulváru. Snad ti nevadí fotka v časopise?"

"Mně? Ne, ale ten titulek. Jsi s ženskou a děckem, které patří Shermine. To nebude nic moc." Tom nad tím mávne rukou a dělá, že nic. "Chutná ti zmrzka?"

"Je výborná! Chcete ochutnat?"

"Já ne, mám kávu, to mi stačí, děkuji."

"Ne, jenom si jí pěkně sněz." pohladí jí po vlasech. "Kam půjdeme potom?" napiju se kávy. "Tak půjdeme omrknout pořádně tu věž, ne?"

"To jsem chtěla slyšet." mrknu směrem k němu. Prošli jsme si, co šlo, prohlédli si okolí, koupili malé suvenýry a usadili se na lavičku a sledovali západ slunce. Tom vzal mobil a vytočil Shermine, aby zjistil, kde jsou. Ta mu to pár tónech zavěsila. "Co je?" podívám se na jeho zmatený výraz ve tváři. "Ona mi zavěsila. Zkusím Billa." Přiloží telefon k uchu a čeká. Má to ale stejný konec, jako u Shermine. "Tady je něco divného… kašleme na ně a pojedeme zpátky?"

"To bude asi nejlepší nápad." Tom vezme malou na ruky a vydáme se k autu. Po pár metrech Aura usne vyčerpáním. "Bylo toho na ni dneska moc. Celý den statečně chodila." sleduji její pohupující se hlavičku na Tomově rameni. Dojdeme k autu, Tom ji dá opatrně do sedačky, já dám věci do kufru a vydáme se k našemu domečku. Posloucháme rádio a já sleduji ubíhající cestu kolem. "Co si dáme k večeři?" přeruším ticho. "Pizzu?" směje se. S cukajícími koutky se na něho podívám. "A jedeš ty i na něčem jiném, než na pizze?"

"Jo, ale jsi švagrová, tak to vynecháme."

"Blbečku." se smíchem ho pěstí udeřím do ramene. "Víš co? Zastav tady u těch potravin, skočím něco nakoupit a udělám nám večeři. Malá bude mít taky určitě hlad." Aniž by odpověděl, zatočil k obchůdku a já vyběhla. Nakoupila jsem zeleninu, pečivo, nějaké mléčné výrobky a v malé prodejně vedle koupila flašku vína. Nasednu do auta a Tom se zahledí s pozvednutým obočím na flašku v ruce. "A to je co? Nová odrůda hrušky?"

"To je kouzelný elixír. Obalí nám nervy." smějeme se. "Okey, můžeme domů?"

"Můžeme." Tom nastartuje a vydáme se k domovu. Po příjezdu se Aura vzbudila a já ji šla okoupat. Tom mezi tím vše vyskládal z auta a umyl zeleninu, která čekala na mě. Rychle jsem nachystala zeleninový salát s bagetkama, uvařila čaj a mohlo se večeřet. Tolik jsme se nasmáli a pohoda, která panovala kolem nás, byla lék na duši po tom všem, co se odehrálo. Tom ji šel přečíst knížku, ač neuspěl s její výměnou a já nachystala sklenice na víno ven. Sednu si ke stolečku, zapálím si cigaretu a užívám si pocit pohody. Tom se potichu přikrade za mnou a vezme si krabičku ze stolu. "Mě ty víly jednou zabijou." potáhne si z cigarety a usedne za stolek na opačné straně. "Jsi hodný, víš o tom?"

"Hodný?" nesouhlasně zakroutí hlavou. "No a ne? Na to, že děti nechceš, chováš se jako správný taťka a jak se jí věnuješ a obětuješ se kvůli ní. To se jenom tak nevidí."

"Přirostla mi k srdci to jo, ale zatím svoje opravdu nechci."

"Myslíš si, že je chtěl Bill?" zahledím se na stromy, se kterými si pohrává vítr. "To víš, že se na ně těšil. Dokonce vymýšlel kolekci bodýček pro malé špunty se znakem skupiny." směje se. "Potřebujete se z toho vzpamatovat oba dva. Časem se to zahojí." Smutně odkývu jeho slova. "A ti dva se pořád neozvali?" sjedu pohledem opět na něho. "Ne a ani nechci vědět kde jsou. Užijeme si relax spolu." mrkne na mě a ťukneme si sklenicemi k přípitku. Nějakou dobu se venku sedělo a musela jsem na sebe hodit i mikinu, protože se hodně ochladilo. Zapálili jsme si poslední cigaretu, dopili a šli dovnitř. "Děkuji Tome."

"Za co?" překvapeně se na mě podívá. "Tak nějak za vše." obejmu ho a políbím na líčko. "Dobrou noc." mrknu na něho a odejdu do svého pokoje. Zkontroluji mobil, zda nepsal Bill, ale spíše to bylo ujištění, že na mě kašle. Vezmu plato s prášky, ale když si uvědomím, že by to nebyl dobrý nápad na alkohol, hodím to zpět do taštičky.