Kapitola 29.

Ihned k němu přiběhnu. "Slíbila jsem někomu, že ho dostanu ze spár té fůrie, ale nedaří se mi to."

"Proto tady byla?"

"Nejspíš."

"Mio, kašli na něho. Nezaslouží si odpustit. Už kvůli tomu, čeho byl schopný."

"Je to ale má vina, do čeho se dostal… Billy, zlato… ." Aniž by se to snažil nějak pochopit, odešel do svého pokoje. Sednu si k Mel a chvilku ji sleduji. "Co dokáže ty dva zase dát dohromady? Nevíš?" poškrábu Pumbu na bříšku. Timon ležel v kuchyni u misky se žrádlem a odpočíval. Vezmu malou na ruky a sednu si s ní na sedačku. Opřu si ji o nohy a škádlím jí prsty na lících a bříšku. Upoutá mě však něco na pravé straně místnosti. Zvednu hlavu a leknutím vykřiknu. Stojím tam ona. Tak jako vždy bez náznaku pohybu. Přece jsem si prášky vzala… "Co tady chceš?" vydechnu. "Dej mi pokoj, prosím." Jenže to nejspíš neměla v plánu. Ruka se jí pomalu začne zvedat a ukáže jedním prstem směrem ke mně. Pohledem se dívám kam ukazuje. Byla to Mel. Vzhlédnu zpět k dívce, ale nebyla tam. Silně přitisknu Mel k sobě a rozpláču se. "Mio?!" stojí Bill na chodbě a vyděšeně mě sleduje. "Vzala sis prášky, že?"

"Vzala… nebo ne… já nevím." Přiblíží se a vezme mi Mel z rukou a položí jí do lehátka. Na jeho tváři jde vidět strach. Opatrně si sedne vedle mě a jeho ruce mě omotají a silně stisknout. "Co přesně vidíš?" Zvednu hlavu z jeho hrudi a zadívám se na roh, kde před chvílí stála. "Prostě se tam objeví. Nehnutě tam stojí." vzdychnu. "Kdo?" pohladí mě po zádech. "Dívka… viděla jsem jí i ve snu… křičela jsem na ni… přesto tu dívku myslím znám, ale i tak je cizí… ."

"To tam jenom tak stojí?"

"...jakoby mi chtěla něco říct a varovat mě." mluvím sama pro sebe. "První mi ukázala školu a teď na Mel. Ona mě chce varovat… ."

"Mio, neblázni. Vše bude v pořádku!"

"Co jsem se rozhodla začít život v L.A., nic není v pořádku." podívám se do jeho očí. Zvednu se a vezmu si cigarety na stolku. Vyjdu před dům si zapálit a při tom vytáhnu mobil z kapsy. Zkusím vytočit Toma, ale jako vždy to bylo bez úspěchu. Když projíždím seznam lidí, které mám v mobilu vzpomenu si na Rodea. Podívám se na modré nebe a lehce se pousměji. Věřím, že skončil tam nahoře jak si přál a dává na svého syna pozor. Vím, že toho měl na triku víc než dost, ale měl srdce, i když to nedával najevo. Připadám si tak sama, obklopená jenom problémy. Nedá mi to, a jdu si pro klíčky od garáže. "Pohlídáš malou, prosím? Musím jít něco zařídit a nemůžu si jí vzít se sebou." nahlédnu do obýváku. "Nemůžu, mám focení… kam jdeš?"

"Zavolám Monicu." mávnu rukou, vytáhnu z kapsy mobil a ihned jí zavolám. Přiložím telefon k uchu a čekám. "Já se tě ptám, do čeho se míníš zase namočit?"

"Namočit?… Zdravím Monico, mohla byste zaskočit na chvíli?… Děkuji." zavěsím a zahledím se na Billův výraz. "Jak to myslíš?"

"Je to pořád dokolečka! Někam zmizíš a pověsí se ti na krk nějaký průser!" máchne rukama. Skloním hlavu a nejsem schopná se na něho podívat. "To si myslíš?" jemně zašeptám. "Mio… já to tak nemyslel, promiň."

"Celou dobu to říkám a je to pravda. Tys to akorát teď řekl nahlas, co sis celou tu dobu myslel. Celou tu dobu jsi se mnou akorát ze soucitu. Máš strach… "

"Mio, ne… ." Vejde do dveří Monica. Zaraženě se zastavila ve dveřích a oči jí jezdily od jednoho ke druhému. "Jestli ruším, tak můžu počkat venku."

"Už jdu." bez rozloučení si poberu klíče, batůžek a mizím do garáže. Vezmu kolo a jedu směr Kaulitzova vila. Bill měl pravdu, vždy se akorát do něčeho namočím. Chci pomoct, ale skončím vždy v průseru. Projíždím uličkou a sleduji okolí, které míjím. "Mateo?" spatřím muže, který jde po chodníku s kabelou přes rameno. "Mateo!" křiknu a srdce mám až v krku. Strhnu řídítka směrem k němu a naberu lavičku, která se mi ihned postaví do cesty. Přeletím ji a tvrdě dopadnu na zem za ní. "Nestalo se Vám něco? Jste v pořádku?" stojí nade mnou ten muž. "Jo, snad." snažím se vstát. Pomůže mi na nohy a já se podívám na odřenou nohu s rukou. "To nic není."

"Máte poraněnou hlavu. Teče Vám krev." Sáhnu si na místo, které pobolívá a podívám se na ruku. "Měla byste si zajet do nemocnice. Tam mám auto, zavezu Vás tam." ukáže směrem k cestě. "Nechci Vás obtěžovat."

"Já tam zrovna pojedu. Nevadí mi to a rád bych se na Vás podíval."

"Podíval?"

"Ano." usměje se. "Dobře." rezignuji. Pomůže mi posbírat věci, které se mi rozsypaly a dá je zpátky do baťůžku. Vezme mi kolo a pomůže mi k autu. Musel ho vzít na rameno, protože přední kolo nevydrželo tvrdou srážku s lavičkou a celé šlo do háje. Já si sednu na přední sedadlo a on nějak poskládá kolo do auta. Sedne za volant a rozjede se. "To jste tu lavičku neviděla?" letmo se na mě podívá. "No, spíš jsem si Vás spletla s ka… to máte jedno." lehce mávnu rukou ať na to zapomene. "Můžu mít na Vás otázku?"

"Zajisté." pokrčím rameny. "Nechci abyste se hned naštvala, ale jsem doktor."

"Kam tím míříte?"

"Při sbírání Vašich věcí jsem viděl ty prášky, které berete." Ihned otočím hlavu na druhou stranu od něho. "To je moje soukromá věc. Po tom Vám nic není."

"Já vím, že ne, ale jsou opravdu silné."

"Asi né dostatečně… ." zašeptám sama pro sebe. "Prosím?"

"Nic." zakroutím hlavou. "Jde o to, že můj dobrý kamarád dělá výzkum přes užívání těchto a jim podobných oblbováků a byl by určitě rád, kdyby se s Vámi mohl setkat."

"To je skvělé, ani se neznáme, neznám Vaše jméno a vy už mě nabízíte jako pokusného králíka kamarádovi, to je hezké." naštvu se. "Promiňte, já jenom že si myslí… ."

"Co?"

"Že to má vedlejší účinky."

"Opravdu? Já si spíše myslím, že nejsou tak silné, jak by být měly. Můžete mi prosím zastavit? Ráda bych vystoupila. Myslím si, že jsem naprosto v pořádku a Vaši pomoc nepotřebuji."

"Omlouvám se."

"Zastavte!" zvýším hlas. Přijede ke krajnici a zastaví. "Vezmete si, prosím, aspoň mou vizitku?" Vyhrabe ji v přihrádce a s nataženou rukou mi ji podá. Vizitku mu vytrhnu z rukou a vysednu. "Kolo si nechce, mně už je k ničemu." prásknu dveřmi a vydám se pěšky na stranu, ze které jsme přijeli. Po cestě si prohlédnu kus papíru, který mám v rukou a při nejbližší cestě ho hodím do koše. Po pár krocích se zastavím a zamyslím se nad slovy toho chlapa. Otočím se a z koše ten papírek vylovím a hodím do batohu.