Kapitola 28.

Po 14 dnech, kdy jsem strávila noc s Billem, odjel ještě ten den pryč. Byl na mě naštvaný a chtěl mít čas na přemýšlení, ale ještě mi před odjezdem zdůraznil, že se nevzdá a bude o mou lásku bojovat. Mezi tím jsem si vyzvedla své prášky a opět je poctivě brala, aby mě nedostaly sny a přeludy, jak to nazval Bill. Sešla jsem se s advokátem a Monicu požádala, aby se nastěhovala na pár dní k nám. Měla jsem strach o Mel, kdyby mě ty přeludy nakonec dostaly, aby se jí něco nestalo. Advokát zajistil papíry k prodeji jak Hope, tak i Belly. Sehnala jsem architekta, kterému jsem zadala práci rekonstrukce celého pozemku. Škola byla v plánu zbourat a do přízemí měli přijít kroužky a školka. Do dalších pater nad to měla přijít klinika Belly. Do oddělené budovy v zadním části pozemku měla být budova kliniky Hope. Dokonce jsem sehnala sponzory a ty mi pomohly odkoupit pozemek hned vedle a naplánovat pro Hope park. I nemocní potřebují na vzduch i když jsou nějakým způsobem závislí. Kontaktovala jsem i sponzory, kteří se mi nabídli na mé propagaci knihy a ujistila se, že jejich slib dodrží. Je nemožné, co jsem stihla za ubohých čtrnáct dní zařídit, ale nějak jsem cítila, že je dobré si s tím pospíšit. Snažila jsem se dovolat i Tomovi, abych si s ním promluvila, ale to se mi nepodařilo. S tím jsem tak nějak počítala. Sedím v kuchyni nad papírem a propiskou v ruce. Přemýšlím nad názvem nového centra, ale jde to ztěžka. Monica vzala po obědě malou na procházku, aby se prospala na čerstvém vzduchu. Při přemýšlení si čmárám kruhy na papír, když slyším v zámku zachrastit klíčky a otevřít hlavní dveře. "Jste tady nějak brzo?!" zvednu se ze židle, že půjdu Monice pomoct, ale po pár krocích se zastavím. Stál tam Bill s kabelou přeš rameno, kterou ihned upustil na zem. "Byl jsem na focení, interview… párty s Natalie, která mě doprovázela a víš co?"

"Co?" vzdychnu. "Po druhé tu chybu už neudělám. Nevzdám se tě. Celou dobu se držím v pozadí a akceptuji to, že mě nemiluješ. Díval jsem se na to, jak se na Toma směješ. Jak polibky, které měli být moje, věnuješ mu… ." jeho hlas klesne. "Teď když vím, že je naše láska vzájemná, nenechám jí proklouznout mezi prsty. Přišel jsem o kapelu, ale tebe Mio, se nevzdám."

"Nedělej to těžší." zhluboka se nadechnu. Přistoupí blíž ke mně a do dlaní uchopí mé líce. Jemně a něžně mě políbí na rty promočené mými slzami. Silně mě obejme a já se k němu přitisknu, jak to jen jde. "Nikdo o nás nemusí vědět, ale nenuť mě tě pustit."

"To není dobrý nápad, Billy, prosím… ."

"Mio, prosím. Klidně se budu dál scházet s Natalie, aby nikomu nebylo nic nápadné, ale já chci tebe."

"A to uděláš jak? To s ní nebudeš spát? Nebo budeš spát s oběma? Takový přece nejsi!"

"Nějak se to vyřeší, prosím, dej mi šanci." zahledí se mi do očí. Už nejde říct ne. "Nikomu ani slovo?"

"Nikomu."

Uběhly další dva měsíce. Oliver na svátky přijel na Vánoce domů a mi je oslavili jako rodina. I když bez Toma. Pro něho jsem se snažila sehnat pomoc, ale bez úspěchu. Bylo těžké něco vymyslet, aniž by z toho obvinil Auclairovou. S nikým nechtěl mluvit a to ani nikoho vidět. Shermine si dala opravdu záležet na tom, aby z něho vytvořila chodící monstrum. Dokonce přestal dělat to, co ho bavilo a to byla hudba. Věděla jsem, že to Billa bolí, ale nechtěl dát nic najevo. On pokračoval ve focení a vydal další kolekci svého oblečení. Má kniha se prodávala dobře a ač to bylo podezřelé, mafie se po útoku na Matea neozvala a nedožadovala se svého podílu na majetku, jak měli v plánu. To se mi nechtělo líbit. Nemohl se jenom tak vzdát, když jsi za tím vším tak urputně stál. S Billem to bylo jako s první láskou. Tolik se mi věnoval a přesto nikdo z okolí nic netušil. S Natalie byli v kontaktu a ač jí řekl, že potřebuje čas, nevzdala to a stále se snažila nenásilně být v jeho blízkosti, pokud bylo možné. Ač to bylo k neuvěření, stavba se dala do práce a šlo to rychle. Nejen firma, která byla najatá, ale pomáhali nám i lidé, které Hope pomohla dostat zpět do života. Muži, kterým Mateo pomohl dostat se z problémů. Otcové rodin, které chtěli pro své děti jen to nejlepší a to už kvůli zdravotní péči, kterou jim Bella poskytovala. Budova rostla před očima a pomohly tomu i peníze z prodeje Mateova domu, které mi přišly od advokáta na účet.

Pírko, které mi to ráno padlo do dlaně, jsem si nechala zpracovat jako přívěšek a nosila jsem ho na srdci s přívěškem od Matea. Po novém roce Oliver odjel zpět do školy. Žil si svým životem, po kterém toužil a já mu v tom nechtěla bránit. Chtěla jsem se naplno věnovat mojí malé princezně. Malé… tolik už vyrostla a už i dokonce seděla. Bill zastával roli otce opravdu zodpovědně, i když nemusel. Teď bych mohla říct, že jsem opět zase šťastná? Snad… I když jsem se nedokázala smířit s mým stínem, který se mi zjevoval… s mou malou Shadow.

Mel se snažila plazit po zemi v obýváku a Pears se vyhříval na parapetu okna. Pumba pečlivě hlídal malou a dělal jí osobní stráž. Sesbírala jsem všechno špinavé prádlo, že ho půjdu dát k pračce. Procházím chodbou ke koupelně a slyším Billův zpěv. Potichu se přiblížím ke dveřím a zaposlouchám se. Tu píseň neznám, ale něčím je mi blízká. Zaposlouchaná do ní jsem si ani neuvědomila, že vyšel z koupelny. "Ou, já … ." se studem klopím hlavu a zrak upřu na prádlo v rukou. "Chceš jít dovnitř?"

"Jo, jo… chci." Bill mi uhne a já vejdu. "Dlouho jsem tě neslyšela zpívat." Otočená zády k němu vysypávám koš s prádlem. "A chtěla bys?" usměje se. "Ráda." otočím se na něho. Přijde ke mně, pomůže mi vstát a chytne mě kolem pasu. Já mu své ruce omotám kolem krku. Lehce se mnou začne tančit a zpívat mi píseň… Vezme mě za ruku a protočí se se mnou dokolečka. "Ty jsi blázen." směji se. "Rád se dívám na tvůj úsměv." přeruší nás však bouchání na hlavní dveře, které bylo silné. Dotyčný si dával záležet, aby ty dveře povolily silou, kterou na ně používal. "Kdo to může sakra být?!" vydám se k nim. Naštvaná otevřu dveře a rovnou mi jedna nečekaně přistane tak, že se chytnu dveří. "Být tebou se na něho vyseru! Proč mu nedáš pokoj, ty svině? Je můj!!" rozkřikne se. Podívám se na ni nenávistným pohledem. "Nemám co ztratit, chceš válku?" přidržuji si místo zásahu. "Ta už je, děvko!"

"Zmizni z našeho pozemku!"

"Máš strach?" uchechtne se. "A z čeho? Z tebe nebo těch tvých kamarádíčků, co zabili Matea?" její úsměv ihned ustrnul. "Ano, vím o tom a víš co, Shermine? Já se tě nebojím a Toma získám zpátky. Nevzdám to tak lehce." zabouchnu jí dveřmi před tím jejím umělým obličejem. Když se otočím, vidím Billův výraz. "Získáš ho zpátky?"