Kapitola 18.

Když se ráno vzbudím, vedle mě je místo prázdné. Hodím na sebe něco a jdu si uvařit kávu, ale hned se mezi dveřmi zarazím. Na stole je snídaně, káva a dokonce malá kytka, kterou utrhl někde venku. On už sedí, snídá a Copper se mu vále pod nohama, ale jakmile mě zahlídne, přiběhne mě přivítat. "Dobré ráno ty mazle." poškrabkám ho za ušima. "Dobré ráno." přijdu k Tomovi a políbím ho na čelo. Usednu za stůl a vše si prohlížím. "My něco slavíme?"

"Chtěl jsem ti udělat radost." mile se usměje. "Děkuji."

"Kytku našel Copper při venčení. Neboj, je čistá, nepočůral ji." směje se. "Co máš dneska v plánu?" napiju se kávy. "Musím do studia a budu volat s kluky přes skype."

"Na něco jsi zapomněl." Nechápavě se na mě podívá. "Bill."

"Jo, za ním zajdu taky." přejde ho najednou úsměv. "Je to přece tvůj bratr a hlavně ho musíme dostat ze spárů Nicol co nejdřív."

"Já vím, ale…" vážně se na mě podívá. "Je to hrozné Mio, ale nechci o tebe přijít. Když se Bill vrátí do mého života, nebudu moct lhát. Nikdy jsme si nelhali."

"On ti ale lhal a mockrát." zamračím se. "Jenže já to nedokážu."

"Nemůžeš mu to říct, Tome. To k vašemu usmíření nepomůže." Tom složí dlaně na obličeji a zakloní se. "Tome, nenuť mě si vybírat, to nejde." zvednu se od stolu a jdu do ložnice si nachystat věci do práce. Pomalu přijde mezi dveře a sleduje mě. "Vím, že to skončí, ale užijme si to, dokud je to možné. Nech mě, abych si tě užil, prosím." Vše z rukou odložím a jdu ho obejmout. "Za Billem zajdu já."

"Co? Né, to je v pořádku, zajdu za ním sám."

"Je čas, abych si s ním ujasnila, jak to bude dál. Potom můžeš nastoupit ty." lehce se pousměji a pohladím ho po líčku. Obléknu se, vezmu kolo a vydám se do práce. Po cestě se podívám na hodinky a když zjistím, že mám čas a jedu brzo, na křižovatce odbočím na opačnou stranu. Po nějaké době dojedu k domu, který mi tolik dal i vzal. Opřu kolo o plot a projdu bránou, která byla otevřená. Pomalými kroky se došoupu doprostřed příjezdové cesty a podívám se na tu vilu, ve které jsem žila. Vybaví se mi vzpomínky, jak jsme spolu válčili polštáři a naháněli se po celém domě. Jak měl Pumba nemocnou nožku a my ho nosívali do schodů i ze schodů. Jak jsem udělala Billovi radost a sehnala mu šaty, které si tak chtěl vyzkoušet. Na ten jeho radostný a spokojený výraz nejde zapomenout. Lítal po celém domě a díval se do každého zrcadla… a ty jeho polibky… hřejivá náruč… jenže mi ublížil, i když možná ne vlastní chybou. Po příchodu ke dveřím tam stojím pět minut a průběžně zvoním. Už to chci vzdát, ale za dveřmi se ozve hlas: "Kdo je?"

"To jsem já Bille, Mia." Slyším, jak rychle odemyká. "Mio! Co tady… ."

"Potřebuji s tebou mluvit." podívám se na něho, že má jenom trenky. "Obleč se prosím a sedneme si dole v parku, počkám tě tam. Jenom, co to dořeknu, ozve se zezadu Nicol. "Kdo to je medvídku? Už je tady konečně Raul?" přijde v noční košilce, ze které málem vypadává ten její umělý hrudník. "Bille, prosím." zašeptám. "Co tady chceš, děvko." Bill jí při jejich slovech chytne pod krkem. "Tak s ní nebudeš mluvit, je ti to jasné?!" procedí mezi zuby a pustí ji. Úplně se zděsím jeho chováním. Takový nikdy nebyl a nemyslela bych si, že i takový může být. Zaražená s pootevřenou pusou na něho zůstanu bez dechu hledět. "Dej mi pět minut."

"Jo, jasné." otočím se a jdu do toho menšího parku čekat na lavičku. Ihned vytáhnu cigarety a snažím se vstřebat to, co jsem viděla. Během chvilky se dostaví a sedne si vedle mě. "Ty kouříš?" podívá se na mě překvapeně. "Jo, už nějaký ten pátek to bude."

"O čem jsi chtěla mluvit?" Při jeho slovech se mu dívám na ruce, které si nervózně ochytává. "Je tady jeden problém s tou tvou… ani to nemůžu vyslovit, jaký k ní mám odpor… je to prostě děvka." vzteknu se. "Mio, v klidu." Zhluboka se nadechnu. "Máš vůbec ponětí, kdo to je?"

"Dělá modelku… ."

"Jenom modelku?" skočím mu do řeči. "Jo."

"Ty si ani neuvědomuješ, v čem jsi namočený a dokonce můžu s klidem v duši říct, že jsi zpátky tam, kde jsi byl!"

"To není pravda!" vyjede po mně. "Ne? Dle tvého chování a to, jak jsi nervozní bych to tipla na pervitin." při vyslovení se mi oči zalijí slzami. "A ona je dcera Kyla Wilsona, který je jedním z vlastníků Diabola... včera zabili matku jednoho chlapečka, kterého jsme léčili na popáleniny. Byla jeho milenka a moc toho věděla a při její smůle byla v kontaktu se mnou. Dokonce jsem zjistila, že ten Kyle má spojitost s Bellinou smrtí."

"To nemůže být pravda." naštvaně, ale zároveň v rozpacích si stoupne a začne přecházet z místa na místo. "Co jsi dělal u kliniky Hope?"

"Jak víš, že jsem tam byl?"

"Mateo má všude kamery." prsty si setřu slzy z lící. "Prosím, sbal se a odejdi za Mateem, pomůže ti a hlavně budeš dál od Nicol. Stále mi na tobě záleží i po tom všem." sedne si zpět vedle mě. "Já chci, ale nejde to." rozpláče se. V tom mi někdo zezadu přiloží něco na ústa a zatmí se mi před očima.