Kapitola 16.

Ležíme v posteli, zhluboka dýcháme a má hlava spočívá na jeho hrudi. Hlavou se mi honí myšlenky, co bude dál. Co k němu vlastně cítím a jak to bude vše pokračovat. "Nelituješ toho?" zašeptá. "Nevím." rukou přejedu po jeho břiše. "Nemám pocit, že by to bylo špatně… a ty?"

"Mně se to líbilo." Zvednu hlavu a podívám se na něho. Jeho rozpuštěné vlasy ho dělají bohem. "Co teď?" Jeho ruka mě přitáhne k jeho rtům. "Tome, vážně."

"Okey. Sedne si a podívá se na mě. "Asi to není to, co chceš slyšet, ale sám nevím. Jsi bráchova manželka, ale sám k Tobě něco cítím."

"Tak to jsme na tom stejně. Pořád mám Billa ráda, jenže Tebe taky." Tom se na mě svalí a políbí mě. "Je to asi šílené, ale chci Tě, Mio." jemně do mě vnikne a oddáme se spolu vášni, která zůstane ukrytá mezi těmito čtyřmi stěnami.

Ráno sedím za počítačem a hledám Luise nějaké ubytování, kam by se mohla ztratit. Tom dlouze vyspával. Za dobu, co si dali pauzu, Tom upravil nějaké jejich nahrávky a udělal remix vlastní tvorby, aby to nevypadalo, že nic nedělají. Vydám se do práce. Je příjemně teplo a sluníčko pěkně hřeje. Po příjezdu do práce vyřídím nějaké telefonáty, papíry, obstarám sklad a než se zorientuji, je odpoledne. Začne mi zvonit mobil. "Ano Mateo?"

"Ahoj Mio, potřebuji s Tebou mluvit, máš teď chvilku?" "Mám. Mluv, co potřebuješ?"

"Dneska jsem tu viděl kroužit Billa."

"Co?!"

"Potuloval se okolo zadní části areálu."

"Co tam dělal?"

"Myslím, že nabíral odvahu jít dovnitř."

"Myslíš?"

"Myslím. Proč by tady jinak byl. On v tom zase lítá?"

"Jo a jak to vypadá, tak se chce léčit, ale je mu to blbé se vracet."

"Nemůžeš s ním promluvit?"

"Nemluvíme spolu."

"A co ten jeho brácha?"

"V tom je ještě větší problém, taky se spolu nebaví."

"Co? Oni dva? To není možné."

"Jak vidíš, je."

"Jenže co s ním?"

"Uvidíš, jestli se tam bude ještě potloukat a přinejhorším bych dojela, jo?"

"Okey, tak zatím." zavěsí. V tom si vzpomenu na tu fotku, kterou udělal Liam při stěhovaní Luisy. Vytočím číslo na Evu. "Ahoj Mio, copak potřebuješ?"

"Ahoj Evo, mohla bys dneska přijít k nám na kliniku? Potřebuji s tebou mluvit."

"Děje se něco? Nezníš moc pozitivně."

"Prosím, je to důležité."

"Dobře, v kolik?"

"Čím dřív, tím líp."

"Dobře, jak se uvolním z práce, dojedu."

"Děkuji, budu čekat." zavěsím. Při zaklepání na dveře vstoupí Ben. "Můžu na chvilku?"

"Určitě." Ben dojde ke stolku a podá mi obálku. "Co to je?" "Pozvánka a byl bych rád, kdybys přišla." Překvapeně se na něho podívám a z obálky vytáhnu zdobený kus papíru. Prohlédnu si to a s šokem se podívám na Bena. "Ty se ženíš?"

"Jo, už to tak bude."

"A kdo je ta šťastná?" sklopím zrak zpět k pozvánce. "Ou, tak jsi konečně poznal vysněného prince? Proč jsi mi neřekl, že jsi… no… ."

"Na kluky? Já jsem nechtěl, aby se to nějak ventilovalo."

"Je zvláštní, že to na tobě nejde nijak poznat?"

"Poznat?" směje se. "No víš, vždy to jde trochu poznat."

"Přijdeš tedy?"

"To víš, že přijdu." obejdu stůl a obejmu ho. "Tak to tedy gratuluji opožděně k zasnubám." poplácám ho po zádech. "Děkuji." směje se. Ben spokojeně odejde a já se vydám na sezení. Po dobu, co jsem s Tomem, jsem vlastního psychiatra nemusela vůbec navštívit. Měl na mě léčivé účinky, které jsem potřebovala jako sůl. V půlce sezení mi dojdou oznámit, že na mě v kanceláři čeká žena. Hned jsem běžela k sobě a děti odvedly sestry zpět na pokoje. "Zdravím Evo."

"Zdravím." "Už ti Ben udělal kávu?"

"Ano děkuji. Co je tak důležitého?"

"Potřebuji, aby ses podívala na jednu fotku."

"Fotku?" Vytáhnu mobil z kabelky a v galerii najdu fotku Kyla. "Poznáváš ho?"

"To je on."

"Je to Kyle?"

"Kdes sebrala tu jeho fotku?"

"Víš, jak jsem ti jednou říkala, že tady byl chlapeček, který byl popálen chlápkem, který se jmenuje Kyle? Tak to je on. Při stěhovaní toho chlapečka i s jeho matkou, na lepší místo, se tam objevil."

"To není možné… ."

"Taky jsem tomu nechtěla věřit a jak jde vidět, jede v mnohem větším, než v týrání žen a dětí."

"O co jde?"

"Drogy a věřím, že i obchod s děvkama."

"To o nich policie neví?"

"Už tam udělali jednou razii a některé vzali do basy, ale nejde mi do hlavy, proč se Kyle dostal tak rychle ven z basy."

"Nemá nějaké známé na policii?"

"Všechno je to možné. Jenže teď je v ohrožení i ta maminka od toho chlapečka. Snažím se najít něco v Kanadě, aby byli co nejdál od něho."

"Můžu ti pomoct?"

"S čím? Sama nevím, co bych měla dělat."

"Postarám se o tu paní. Mám známého v Castlegaru v Kanadě a ten by jim mohl pomoct."

"Opravdu? To by bylo skvělé!" Podívám se na telefon, který mi začal zvonit. "Promiň." odmítnu hovor, protože mi volal Tom. Během chvilky však mobil začal zvonit znovu. "Promiň, musím to vzít."

"Co je Tome? Teď tu mám důležitý hovor."

"Je mi to líto, Mio… Luisa… ."

"Co Luisa?!" vyděšeně křiknu. "Našli její tělo… byla udušena." Při jeho slovech přijdu o dech. Sevření ruky povolí a telefon padá k zemi. Selhala jsem… obraz se mi rozostří a zatmí se mi před očima. Jako balvan padnu k zemi.