Kapitola 15.

"Je jeden z vlastníku jednoho klubu, ve kterém jsem dělala uklizečku."

"Můžete mi o tom klubu něco říct?" Smutně se na mě podívá. "Dáme si kávu a vše Vám řeknu."

"Dobře." usadíme se na sedačce a během chvilky donese kávu na stůl. "Tak co je to za místo."

"Je to samotné doupě satana a to je mi bůh svědkem, že je to hrozná díra. Je to tmavé místo, kde se scházejí lidé, kteří jsou zákazníky vlastníků toho pekla. Uklízet každé dopoledne po tom nočním řádění byla hrůza. Všude ty nástroje zla a flašek alkoholu… ."

"Počkejte Luiso, nástroje zla?"

"Jehly, Mio. Všude jich je vždy dost a ty špinavé stoly… Kyle mi vždy říkal, že jestli chci žít, nemám se starat o to co kde je, ale aby to bylo vše pořádně uklizené."

"Víte, jak se ten klub jmenuje?" při jejich slovech mám neblahé tušení. "Nevím, nápis byl sundán po tom, co jsem tam nastoupila, ale Giuliana říkala, to je taky uklizečka, že než jsem nastoupila, se tam stala jedna zvláštní věc."

"Jaká?" napiji se kávy a zahleděná na ni čekám, co řekne. "Je to nějaký ten měsíc, co jedni z vlastníků byli dva chlápci. Dohromady je jich pět. Jednou jim dlužila nějaká holka a ta s nimi měla přímo v tom klubu konflikt. Byla postřelena a ti chlápci záhadně zmizeli. Od té doby je to tam jiné."

"Jak jiné?"

"Každý, kdo má do klubu přístup, je kontrolován. Jakoby měli obavy, že tam vtrhne někdo, kdo tam nepatří, protože po tom všem tam byla policejní razie a vše prohledali. Giuliana říkala, že hodně lidí šlo do vězení a teď to vypadá, že mají něco v plánu, protože klub je zavřený."

"Jak víte, že je zavřený?"

"Protože mi volala a říkala, že Kyle hrozně běsnil. Klub uzavřeli, ale jenom na oko."

"Nic z toho se mi nechce vůbec líbit… ." se sevřeným hrudníkem mám chuť si zapálit. "Něco se chystá. Myslím, že má obavy abych někomu něco nevyzradila."

"Luiso, myslím, že v tom mám prsty trochu já a měli bychom se na nějakou dobu přestat navštěvovat."

"Teď Vám nerozumím, Mio." vystrašeně složí ruce. "Tou ženskou jsem totiž já."

"Co? To ne… ."

"Ale ano." stoupnu si a vyhrnu tričko, abych ukázala svou jizvu. "To snad není možné." vzdychne. "Ti dva, co záhadně zmizeli byli dealeři. Viktor a Ivan, mi vyhrožovali zabitím mého… mého muže a chtěli nahradit ztrátu ušlého zisku, o který sem je připravila díky usvědčení jejich společnice. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se zapletla s jednou skupinkou lidí, kteří se o ně postarali, ale mě stihl jeden postřelit a vpíchnout drogu. Ten klub se jmenoval a myslím, že stále jmenuje Diabolo. Všechno to vniklo na mém bývalém pracovišti Hope mezi jednou sestrou Rose a vedoucí Wilsonovou, která… ."

"Wilsonová?!" se strachem ve tváři se zhluboka nadechla. "Vy jí znáte?" překvapeně se na ni podívám. "Myslím Mio, že jsme v pěkném průšvihu."

"Proč myslíte?"

"Protože Kyle je příjmením Wilson."

"To si teď děláte srandu?"

"Ne, nedělám. V klubu ho tak oslovují."

"Doprdele… promiňte, ale musím si jít ven zakouřit." zvednu se z křesla a jdu ven. Sednu si na lavičku, zapálím a zahledím se na nebe. Vstoupila jsem do začarovaného kruhu? Je možné, aby mě to vše neustále pronásledovalo? Luisa ke mně pomalu přistoupí a sedne si opatrně vedle mě. "Luiso, ta jeho dcera tam je taky?"

"Mám pocit, že je jedna z těch, co to tam vedou." Bolestí zavřu oči. "Mám pocit, že se mi chtějí pomstít a začali přes mého muže, kterého mi odlákala, ale nepočítali s Vámi, Luiso. Bude nejlepší, když seberete Olivera a odjedete hodně daleko. Tady už to není sranda. Za žádnou cenu mu nesmíte brát telefony a už né se s ním potkat, je Vám to jasné?!"

"Jenže nemám peníze na to, aby mohla odjet."

"Máte někde rodinu?"

"Ne."

"Tak odjeďte do Kanady. Ještě dnes sednu na net a najdu vám tam nějaké bydlení, ano? Je to opravdu nutné. Tady to začíná být nebezpečné a vy jste bohužel pojítkem mezi tím vším. Už kvůli Oliverovi je to důležité."

"Dobře Mio." obejmu ji. Když přijdu domů, Tom se smál nad svou prohrou. "Nejsem dobrý obchodník, to by sis měl zahrát s Georgem, ten by ti to natřel. Jak sem dojede, domluvím vám partičku."

Copak to hrajete?" jdu ke stolu. "Monopoly, je to skvělá hra." raduje se Oliver. "To brzdi, zas tak skvělá není, jo?" kroutí Tom hlavou a při tom se usmívá. "Olivere, mamka na tebe čeká."

"Tak jo, mějte se. Zítra přijdu pro Coppera, můžu?"

"Jasné." řekne Tom. Oba nás obejme a odejde. "Tome, musíme si vážně promluvit."

"Děje se něco?" Natočí se ke mně. "Jo, děje." mávnu na něho, ať mě následuje na balkon, protože u toho potřebuji kouřit. Vše jsem mu řekla, popsala a s pláčem se o něho opřela. "Nikdy se jich nezbavím, Tome."

"Musíme to říct Liamovi."

"Jenže co s tím on udělá, když nemáme důkazy?"

"Něco vymyslíme, neboj." políbí mě do vlasů. Zvednu k němu ubrečené oči a políbím ho na rty. Nějak mě ta touha to udělat přemohla a nešlo tomu odolat. Divnější bylo, že Tom mé polibky opětoval.