Já
si musela nakoupit nábytek potřebný k bydlení. Jednu noc jsem zvládla
na karimatce, ale více takových nocí bych nezvládla. Z práce zavolám
Tomovi a domluvím si s ním nákupy. Hlavně ho potřebuji kvůli autu,
protože taxikářovi by se to nemuselo zamlouvat. Po práci mě vyzvedl a
jeli jsme do Ikey. Nepotřebuji nic extra, ale hlavně je vše pod jednou
střechou. To mi stačí. Odpoledne, než pro mě dojede, kouřím venku. S
posledním tahem přijede k bráně. Cigaretu hodím do koše a jdu k autu.
"Ahoj švagrová."
"Zdravím švagře." mrknu na něho a Tom se rozjede. "Tak připraven na únavné nakupovaní?" "Jo, proč ne? Tam jsme ještě nebyl." směje se. "Jak se jinak máš? Naposledy jsem tě viděla při topení Shermine."
"Asi jsem jí měl utopit, bylo by to jednodušší." dlouze oddechne. "Proč? Problémy?"
"Zjistil jsem, že ten den si něco vzala. Hrozně jsme se pohádali a zrovna jedu od ní."
"Tak to jsi se měl na mě vykašlat!"
"A víš, že jsem rád, žes mě odtáhla z toho pekla?"
"Co teď budeš dělat?"
"Musím se odstěhovat, to je jasné, protože už to nejde dál snášet."
"Tak běž k Billovi, barák je veliký."
"To nejde."
"Proč? Nesneseš tu jeho hvězdu?"
"Nemluvím s ním."
"Počkat? Vy spolu nemluvíte?"
"Ne… došlo vlastně k tomu, že jí k tomu stáhl Bill."
"Jsi si tím jistý?"
"Myslím si to a je mi zcela jasné, že v tom Bill jede znova. To jeho chování… přijde mi to jako Déjà vu. Ženská, chlast, pařby do mrtva." Tom zastaví na parkovišti u obchodňáku. "Tak jako předtím se nám mění před očima." Chytnu Toma za ruku, kterou měl položenou na řadící páce. "Vše bude okey, uvidíš."
"Víš, co je Mio nejhorší?"
"Co?" Vážně se na mě podívá. "Já nevím, jestli se mě ho chce z toho průseru tahat. Nějak jsem vyčerpaný a unavený. Když vidím, jak chodí na rozhovory a v jakém stavu dokáže podávat interview, dělá se mi z něho špatně."
"Je to moje vina, kdybych ho tolik nehlídala… ."
"Tys akorát věděla, k čemu dojde, to je rozdíl."
"Nevěděla, ale vím, že je k tomu náchylnější."
"Jsem jeho brácha, dvojče... proč ho nedokážu ochránit před tím vším?"
"Nemůžeš mu být stále za prdelou. Já to dělala a jak to dopadlo… a co teď budete dělat?"
"S Michaelem jsem domluvil opět dovolenou. Nemůžu ho někde sebou tahat a teď ho nemám náladu ani vidět. Naštěstí jsou kluci doma v Německu a nemusí tomu přihlížet."
"Nastěhuj se k Simone do bytu."
"To nejde… divila by se, proč nebydlím s Billem a říct jí, že jsme se pohádali by znamenalo jí vysvětlit proč a nechci, aby o něčem věděla. Nastěhuju se prozatím do hotelu."
"Pojď bydlet ke mně."
"Co?" překvapeně nadzvedne obočí. "Pojď bydlet ke mně. Stejně budu většinu dobu v práci, tak budeš mít i svůj klid. Sice to není veliké a je to taková malá zašívárna, ale mohlo by nám to stačit."
"Nechci tě obtěžovat."
"Budu dělat, že jsem to neslyšela." usměju se na něho. "Prosím, budu ráda a hlavně jsme skoro ve stejné situaci. Přišli jsme o partnery a je to s nimi těžké."
"Okey. Děkuju Mio."
"Neděkuj, bylo mi řečeno, že v noci ze spánku skřípu zuby, tak abys toho ještě nelitoval." směji se. "Tak si tady koupím špunty do uší a bude."
"Taky dobré řešení, tak jdeme, ať něco koupíme." rukou ho lehce popostrčím, aby se začal hýbat. Rozhodli jsme se naše stanoviště zařídit co nejpraktičtěji. Dohodli jsme se, že budeme spát na jedné posteli se vší počestností. Nějakou tu skříň, komodu a hlavně věci do kuchyně, abychom měli v čem vařit. Z dlouhého, hrozivě vypadajícího nákupu, byla sranda. Oba jsme se odreagovali a pobavili jak to jen šlo. Dokonce nás museli prodavačky napomenout, protože v jednom oddělení lítaly polštáře při naší bitvě o barvu povlečení. S plným autem a dodávkou, která nás doprovázela, jsme měli vše nakoupené, co bylo v tu danou chvíli nutné. Otevřeli jsme si flašku vína a při popíjení, montovali jednotlivé kousky, které jsme skládali doprostřed místnosti. Se štětci a barvou jsme lítali celou noc a malovali stěny, abychom to měli útulnější. Nakonec jsme si ustlali na matracích a usnuli během chvilky. Úplně jsem si zapomněla vzít prášky a ani mi nepřišlo, že je potřebuji. Zase jsem se cítila šťastná.
"Zdravím švagře." mrknu na něho a Tom se rozjede. "Tak připraven na únavné nakupovaní?" "Jo, proč ne? Tam jsme ještě nebyl." směje se. "Jak se jinak máš? Naposledy jsem tě viděla při topení Shermine."
"Asi jsem jí měl utopit, bylo by to jednodušší." dlouze oddechne. "Proč? Problémy?"
"Zjistil jsem, že ten den si něco vzala. Hrozně jsme se pohádali a zrovna jedu od ní."
"Tak to jsi se měl na mě vykašlat!"
"A víš, že jsem rád, žes mě odtáhla z toho pekla?"
"Co teď budeš dělat?"
"Musím se odstěhovat, to je jasné, protože už to nejde dál snášet."
"Tak běž k Billovi, barák je veliký."
"To nejde."
"Proč? Nesneseš tu jeho hvězdu?"
"Nemluvím s ním."
"Počkat? Vy spolu nemluvíte?"
"Ne… došlo vlastně k tomu, že jí k tomu stáhl Bill."
"Jsi si tím jistý?"
"Myslím si to a je mi zcela jasné, že v tom Bill jede znova. To jeho chování… přijde mi to jako Déjà vu. Ženská, chlast, pařby do mrtva." Tom zastaví na parkovišti u obchodňáku. "Tak jako předtím se nám mění před očima." Chytnu Toma za ruku, kterou měl položenou na řadící páce. "Vše bude okey, uvidíš."
"Víš, co je Mio nejhorší?"
"Co?" Vážně se na mě podívá. "Já nevím, jestli se mě ho chce z toho průseru tahat. Nějak jsem vyčerpaný a unavený. Když vidím, jak chodí na rozhovory a v jakém stavu dokáže podávat interview, dělá se mi z něho špatně."
"Je to moje vina, kdybych ho tolik nehlídala… ."
"Tys akorát věděla, k čemu dojde, to je rozdíl."
"Nevěděla, ale vím, že je k tomu náchylnější."
"Jsem jeho brácha, dvojče... proč ho nedokážu ochránit před tím vším?"
"Nemůžeš mu být stále za prdelou. Já to dělala a jak to dopadlo… a co teď budete dělat?"
"S Michaelem jsem domluvil opět dovolenou. Nemůžu ho někde sebou tahat a teď ho nemám náladu ani vidět. Naštěstí jsou kluci doma v Německu a nemusí tomu přihlížet."
"Nastěhuj se k Simone do bytu."
"To nejde… divila by se, proč nebydlím s Billem a říct jí, že jsme se pohádali by znamenalo jí vysvětlit proč a nechci, aby o něčem věděla. Nastěhuju se prozatím do hotelu."
"Pojď bydlet ke mně."
"Co?" překvapeně nadzvedne obočí. "Pojď bydlet ke mně. Stejně budu většinu dobu v práci, tak budeš mít i svůj klid. Sice to není veliké a je to taková malá zašívárna, ale mohlo by nám to stačit."
"Nechci tě obtěžovat."
"Budu dělat, že jsem to neslyšela." usměju se na něho. "Prosím, budu ráda a hlavně jsme skoro ve stejné situaci. Přišli jsme o partnery a je to s nimi těžké."
"Okey. Děkuju Mio."
"Neděkuj, bylo mi řečeno, že v noci ze spánku skřípu zuby, tak abys toho ještě nelitoval." směji se. "Tak si tady koupím špunty do uší a bude."
"Taky dobré řešení, tak jdeme, ať něco koupíme." rukou ho lehce popostrčím, aby se začal hýbat. Rozhodli jsme se naše stanoviště zařídit co nejpraktičtěji. Dohodli jsme se, že budeme spát na jedné posteli se vší počestností. Nějakou tu skříň, komodu a hlavně věci do kuchyně, abychom měli v čem vařit. Z dlouhého, hrozivě vypadajícího nákupu, byla sranda. Oba jsme se odreagovali a pobavili jak to jen šlo. Dokonce nás museli prodavačky napomenout, protože v jednom oddělení lítaly polštáře při naší bitvě o barvu povlečení. S plným autem a dodávkou, která nás doprovázela, jsme měli vše nakoupené, co bylo v tu danou chvíli nutné. Otevřeli jsme si flašku vína a při popíjení, montovali jednotlivé kousky, které jsme skládali doprostřed místnosti. Se štětci a barvou jsme lítali celou noc a malovali stěny, abychom to měli útulnější. Nakonec jsme si ustlali na matracích a usnuli během chvilky. Úplně jsem si zapomněla vzít prášky a ani mi nepřišlo, že je potřebuji. Zase jsem se cítila šťastná.
Uběhl
měsíc a Oliver byl propuštěn domů, do práce jsem chodívala s lepší
náladou a úplně jsem zapomněla na to, že jsem chtěla něco řešit ohledně
Kyla. O Billovi jsem celou dobu neslyšela a s Tomem jsem byla nerozlučná
dvojka. Jeden druhému ulehčil těžkou situaci a při tom všem jsme
prožívali tolik legrace, jak ještě nikdy. Dokonce s námi bydlel i Tomův
pes, pro kterého se tam našlo místečko. Oliver nás chodíval navštěvovat a
venčit Coppera. I když nám bylo dobře, na Tomovi bylo vidět, že Bill mu
schází. I přes to všechno, to byla jeho druhá polovina, bez které
nedokáže žít. Jednou na večer přišel vystrašený Oliver, že maminka doma
pláče. Tom vytáhl hru, že ho zabaví a já šla za Luisou. Lehce jsem ťukla
na dveře a vešla dovnitř. "Luiso? Jste tady?"
"Mio, děje se něco?" snaží se rychle utřít slzy do rukávu. "Stalo se Vám něco?"
"Ne, vše je v pořádku, proč myslíte?"
"Oliver má o vás strach." Vyčerpáním se sesune do křesla. "Snažím se to zvládat, ale nejde to. Pořád mi volá a píše zprávy."
"Kdo, Kyle?" smutně přikývne hlavou. Kleknu si k jejím nohám na zem. Chytnu jí ruce a podívám se na ni. "Musí to jít nějak vyřešit, aby Vás nechal oba být."
"O mě nejde, mám strach o Olího."
"Já mám strach o vás oba, Luiso. Tohle už není normální. Budu to muset pořešit s Liamem."
"Prosím, jenom policii do toho netahejte."
"Ale sami nic nezmůžeme."
"Prosím, snažně Vás prosím. Jakmile v tom bude policie, o to horší to bude."
"Luiso, ví víte v čem Kyle jede, že ano?"
"Ne to nevím… ."
"Luiso! Teď mi záměrně lžete, vidím to na Vás." Hlavu složí do rukou, aby se na mě nemusela dívat.
"Mio, děje se něco?" snaží se rychle utřít slzy do rukávu. "Stalo se Vám něco?"
"Ne, vše je v pořádku, proč myslíte?"
"Oliver má o vás strach." Vyčerpáním se sesune do křesla. "Snažím se to zvládat, ale nejde to. Pořád mi volá a píše zprávy."
"Kdo, Kyle?" smutně přikývne hlavou. Kleknu si k jejím nohám na zem. Chytnu jí ruce a podívám se na ni. "Musí to jít nějak vyřešit, aby Vás nechal oba být."
"O mě nejde, mám strach o Olího."
"Já mám strach o vás oba, Luiso. Tohle už není normální. Budu to muset pořešit s Liamem."
"Prosím, jenom policii do toho netahejte."
"Ale sami nic nezmůžeme."
"Prosím, snažně Vás prosím. Jakmile v tom bude policie, o to horší to bude."
"Luiso, ví víte v čem Kyle jede, že ano?"
"Ne to nevím… ."
"Luiso! Teď mi záměrně lžete, vidím to na Vás." Hlavu složí do rukou, aby se na mě nemusela dívat.
Komentáře
Okomentovat