Kapitola 13.

Druhý den v práci přemýšlím, kde by mohla Luisa pracovat. V tom se mi vybaví člověk, kterého jsem nějaký měsíc neviděla. Vezmu telefon a vytočím na něho číslo. "Ahoj, ty i žiješ?" ozve se z druhé strany. "Ahoj Mateo, jak se máš?"

"Já se mám skvěle a jak ty? Co děti, manžel, práce?"

"Co ti k tomu mám říct… děti jsou nebeské, manžel je u vody a já se mám všelijak."

"Sice to přesně nechápu, ale to je jedno." směje se. "Co potřebuješ?"

"Nevíš o nějakém místě? Třeba nějaká výpomoc, uklizečka a tak všelijak. Potřebuji to pro jednu paní."

"Když mě teď tak napadá, mohl bych jí vzít sem na Hope. Mám tady sice starší paní na úklid , ale ta to sama nezvládá."

"To by bylo skvělé. Moc by jsi mě tím pomohl!"

"A co tak zajít na kávu a pokecat?"

"Jo, proč ne? Řekni kdy, a já se podle toho zařídím. Přece jsi více vytížen něž já."

"A co rovnou dneska? Můžeš vzít i Billa a stavte se u mě na večeři. Dlouho jsem tě neviděl a rád bych v klidu pokecal."

"No, pokud nebude vadit, že dojdu sama?"

"Jo, bez problému. Tak dojeď na šestou, může být?"

"Určitě, budu se těšit!"

"Taky, tak zatím." položím telefon na stůl. Vezmu papír a propisku, se kterou si velikým písmem napíšu nadpis: INDICIE. Na jednu stranu si napíši Luisu a na druhou stranu papíru Evu. Pod jména si napíši popisy Kyla a uprostřed, co mají společného. Nemůžu si pomoct, ale je to jeden a ten samý chlap, který ublížil Belle a teď se snaží zničit další nevinný život. Jenže jak to dokázat, že je to jeden a ten samý? Musím něco vymyslet a podniknout dokud je čas. Propuštění Olivera jsem zařídila na úterý, aby šel rovnou do nového. Rehabilitace jsem mu zařídila u stejné sestry, která kvůli němu docházela přímo sem, na její pracoviště. Všem dokážu řídit život, ale svůj si nejsem schopná dát dohromady. Je to až k smíchu, jak jsou osobní problémy těžké a nepochopitelné k vyřešení. Zavolám Kiře, zda by měli v pondělí čas mě a Luisu přestěhovat. I když Kira musela být v práci, Liam ho naštěstí měl. Já měla pár věcí a zbytek si budu muset dokoupit, ale Luisa toho bude mít poměrně hodně a budeme potřebovat Liamovo veliké auto. Aspoň k něčemu ho pořádně využije. Před návštěvou Matea jsem sjela na nákup pro nějaký dáreček. Mateovi jsem koupila jeho oblíbené bonbony s vínem a té jeho chlupaté kouli Pearsovi nějakou kočičí konzervu. Akorát mi vůbec neřekl, zda má přítelkyni, že bych jí vzala kytku. Raději jsem jí pro jistotu vzala. Když tak to svedu na to, že to tam potřebovalo oživit. Když k němu přijedu, láskyplně mě uvítá. Usadí mě do obýváku s tím, že večeře není ještě hotová, protože nestihl včas dojet. Otevřel víno a Pears mi vlezl na klín a nechal se hladit. "Vypadáš skvěle na to, že čekáš dvojčata. Už jsem si tě představoval, jaký budeš mít pupek a ty na to vůbec nevypadáš." řve z kuchyně. "No, to bude tím, že žádné dvojčata nečekám."

"Počkat, nakonec je to jenom jedno?" přijde za mnou s vařečkou v ruce. "Ani jedno. Je to skoro měsíc, co… co umřeli."

"Promiň, to jsem nechtěl."

"Nevěděl jsi to, to je v pohodě."

"A Bill? Ten je na cestě?" sedne si zvědavě vedle mě. Než mu odpovím, hodně se napiji vína. "Ten mi po nějakém týdnu od svatby utekl s jinou."

"To si teď děláš srandu?" zakroutím hlavou a nějak to na mě dolehne a rozpláču se. Je to po nějaké době, co jsem to vypustila z úst a i tak to stále stejně bolí. Obejme mě a vařečku mi utře do vlasů. "Ježiš, promiň. To jsem vážně neměl v plánu." snaží se mi to nějak dostat z hlavy. "To je jedno." usměju se. "Jestli si je budeš chtít umyt, není problém."

"To je v pořádku. Ty jsi to běž raději ošéfovat do kuchyně, aby se to tam nepálilo." rukou ho popoženu. "Bože, já vařím." vystartuje rychle ze sedačky a pospíchá ke sporáku.

Večer s Mateem byl skvělý. Dlouho jsme si povídali, domlouvali se o nástupu Luisy a rozebíraly případy na klinikách. Přiopilá, ale v dobré náladě jsem jela domů. Víkend utekl velice rychle. Popravdě jsem ho skoro nevnímala, protože jsem vypila za ty dva dny tolik vína, že jsem byla ráda, za dopravu po svých nohou do práce. Na odpoledne bylo domluvené stěhovaní a rozvrhnuté tak, aby to časově vycházelo než bude noc. Moje věci byli odvezeny jednou cestou, ale u Luisy to bylo na delší dobu. Když jsem k ní přijela, měla nějaké věci už sbalené, ale stále bylo potřeba jí hodně pomoct. Oliverovi jsem sbalila pokojík a ona si pobalila své věci. Co se týkalo nábytku, braly se jenom ty nejzákladnější kousky. Když se nakládala třetí várka do auta, přijelo černé auto, které zastavilo kousek od nás. Vysedl malý, obézní muž, které mu se leskla z horní části hlava. Jakmile za sebou zavřel dveře, auto se rozjelo kolem nás. Neodolala jsem a musela se podívat, kdo ho dovezl. Málem mi spadla krabice z rukou, protože za volantem seděla ta Billova bruneta. Se zástavou srdce jsem se nedokázala pohnout. "Mio, slyšíš mě? Podáš mi tu krabici?!"

"Co? Promiň Liame." podám mu krabici, co svírám v rukou. Otočím se, protože uslyším bouchnutí dveří. Luisa se rychle zavřela, protože ten obtloustlý chlápek šel k ní. "Liame, honem."

"Co je?"

"Můžeš mi toho chlápka nenápadně vyfotit, prosím? Nutně to potřebuji!" zašeptám a podám mu můj mobil, aby to nikdo neviděl."

"Co se to tu kurva děje?!" zařve. "Luiso, vylez!" snaží se otevřít dveře, které stihla zevnitř zamknout. "To ti nepomůže, ty děvko zasraná!" začne hrabat v kapse u kalhot a hledat klíče. "Nechte ji na pokoji!" okřiknu ho. "Co se do toho sereš?!" podívá se na mě. "Tebe já znám, ale kde už jsem tě viděl?" přivře oči a prohlédne si mě. "Ty jsi ta Kaulitzova děvka!"

"Nejsem žádná jeho děvka a říkám vám, seberte se a běžte odtud pryč!"

"Nebo co?" Usměje. "Na tebe jsem přímo čekal!" a pomalými kroky se začne ke mně přibližovat. "Nebo Vás obviníme z ublížení na zdraví." vyleze Liam s odznakem v ruce. Kyle se zarazí a couvne ke dveřím. "S tebou si to ty děvko ještě vyřídím!" sykne na dveře a když odchází pryč podívá se ještě na mě. "My se neviděli naposled." Jeho úsměv byl tak velký, že jsem spatřila jeho zlaté zuby. "Máš jeho fotku?" otočím se na Liama. Cítím jak mi srdce chce vyskočit z krku ven. "Mám, ale více by mě zajímalo, co to mělo znamenat s tím, že se nevidíte naposled?"

"Já mám takový pocit, je jsem se zapletla do menšího průšvihu, protože ta, co řídila to auto, byla Billova milenka."

"Co? To si děláš srandu!" "Ani nevíš, jak bych si přála se mýlit." zahledím se na konec ulice, kterým auto odjelo. Možná mě zrak opravdu mýlil, ale co když to byla ona? Přijdu k zamčeným dveřím a lehce na ně ťuknu. "Luiso, už je pryč, můžete vylézt." V zámku lupne a dveře se otevřou. Luisa se strachem celá třepe a oči má zalité slzami. "Už to bude dobré, nebojte." obejmu ji. "Mio, jsi si jistá, že se do ničeho nemontuješ? Myslím si, že ta předešlá aférka ti stačila, ne?"

"Neboj Liame. Snažím se být hodná holka."

"To doufám." prstem mě lehce pokárá. Všechno jsme Luise odvezli a já mohla být konečně aspoň z části v klidu, že je v bezpečí. Do toho klubu jsem jí už zakázala jít a doporučila ji, aby se vyhýbala podobným místům.