Po příjezdu na letiště nám chlap pomohl s věcmi a Bill mu za to dal nějakou korunu na víc. "Připravená?"
"Nejsem si tím jistá, Billy. Co když bude vyvádět?"
"Jde vidět, že ho pořádně ještě neznáš. Jsou dvě varianty. Buď se s tebou bude normálně bavit a nebo tě bude ignorovat."
"No,
pořád lepší, jak se sním hádat." lehce se usměji a s nádechem se vydáme
dovnitř. Už v dálce jsem spatřila jejich bundu a vlasy v culíku. To je
určitě on. "Čau Tome." prohodí Bill a Tom se otočí. V tom zůstane
zaraženě stát a zahledí se na mě aniž by Billovi odpověděl. Cítila jsem
jeho oči na každém kousku mého těla, který mě propaloval. "Ahoj."
zašeptám. Když přestane hypnotizovat mou osobu vydá se k malé. "Můžu?"
ukáže rukama, zda si ji může vzít do náručí. "Určitě." ihned mu ji
rozepnu a on si ji vezme. Už mi chyběl ten jeho milý úsměv a pohled plný
něžnosti. "Jak ses měla princezno? Chyběl ti taťka? Ty mě totiž hrozně
moc." políbí jí na tvář. Podívám se na Billa a ten jenom pokrčí rameny s
náznakem rtů: "Já ti to říkal." Trochu mě mrzelo, že mě ignoroval, ale
pořád lepší varianta, než nenávistné pohledy. "No výborně, měli bychom
se jít odbavit." ukáže na tabuli Bill, která hlásila, že je na čase jít.
Aniž bychom dál mluvili, Tom položil malou zpět a vydali jsme se na
cestu. V letadle Bill seděl s Tomem a já s malou přes uličku. Vím, že to
vše rozebírali, protože mluvili mezi sebou německy, abych jim
nerozuměla ani slovo a i to, že si Tom zažádal o skleničku s alkoholem.
Ale snažila jsem se dělat, že nic nevnímám, kromě svého prostoru okolo
mě. Malé se let moc nelíbil, protože hodně brečela. Snažila jsem se s ní
procházet, utišit, ale nic moc nezabíralo. Už abychom byli na místě.
Když na chvilku únavou usnula, snažila jsem se toho ihned využít a
odpočinou si taky. Po příletu jsem si nedokázala představit, že s ní
budu cestovat zpět. Tom, aniž by se mnou nějak mluvil, si vzal malou a
šel k autu, které na nás čekalo. Zařídil to Michael, který tam stále byl
a zařizoval věci okolo nich. Když se naše cesta blížila k domu, který
jsem nějaký ten měsíc neviděla, svírala mě úzkost. Je zvláštní, že tady
jezdíváme a nikdy mi to tak nepřišlo děsivé jak teď. Více jsem vnímala
uličky, domy a i tu cestu, kterou mám prochozenou tolikrát, že bych
mohla říct, kde co je hned z fleku. Přišlo mi, že ty prášky co mám,
nestačí na to, abych se vyrovnala s tím, co spatřím. Naposledy jsem tady
byla na silnějších prášcích a bylo to v pohodě. Teď? Můžu být ráda, že
je se mnou Bill. "Je ti dobře? Vypadáš bledě." zeptá se Bill. "Jo, jo…
je." dívám se z okna na ubíhající okolí. Mel zakňurkala a já jí ihned
podávala dudel. S kojením si bude muset chvilku počkat, než budeme na
místě. Všimnu si při tom, že Tom se na mě podíval ve zpětném zrcátku,
ale i tak bez náznaku toho, že by se se mnou chtěl bavit, pokračoval v
řízení. Když se dojelo na místo, Tom odnesl tašky dovnitř. Stojím venku a
prohlížím si ten dům temnoty. Jako stín vidím ve dveřích tu mrchu,
která mi převzala Billa a tím nám zničila to, co mezi námi bylo. Bill mě
chytne za rameno a s náznakem podpory, že se nemusím bát. "Proč je to
teď tak těžké? Přece jsem tady jezdívala a nebylo to tak deprimující jak
teď. Všude to vidím… všechno to zlé… ty stíny, které mě pronásledují."
"Tak
a dost." vztekl se Bill. Chytl mě za ruku a táhl mě dovnitř. "Tome,
sem, ihned!" Než Tom přišel za námi, můj pohled se zaměřil na místo, kde
dřív bývala sedačka, na které se mi vyznal z citů. Jako obrys stínů
promítající se v oparu vzpomínek. "Jsi normální? Co řveš? Probudíš Mel,
ty pitomče."
"Sednout,
hned, oba!" ukázal na sedačku a my poslušně usedli. "Už mě to nebaví
mezi vámi dělat prostředníka. Máte prostor si to vyříkat." mávne
rukama, že můžeme mluvit. "Billy, prosím, to nemá cenu."
"Nemá
cenu? To už jsi to vše hodila za hlavu? To tím chceš říct?" vyjede na
mě Tom. "Nehodila, ale… ." snažím se bránit. "Celou dobu přemýšlím, kde
jsem udělal chybu. Miluju tě, starám se o tebe i o Olivera a snažím se
mu dopřát, po čem touží. Položil bych za tebe život a tobě je to
ukradené!"
"Tome, to není pravda! Ty nerozumíš… ."
"Ano,
nerozumím tomu! Může za to on, že ano?" mávne rukou k Billovi. Ten se
na něho zaraženě podívá a nadzvedne překvapeně obočí. "Co do toho taháš
mě?" zasáhne Bill. "Proč? Ty si myslíš, že to nevidím jak se k sobě
máte?"
"Nebuď
paranoidní!" usměje se Bill. Já jenom sklopím zrak k zemi. Cítím tlak
na hrudi a jak mě svírá strach. "Proto si mě nechceš vzít? Má v tom
prsty stále on, co? Nikdy jsi ho nepřestala milovat!"
"A
DOST!" vyletím na nohy rychlostí blesku. "Uvědomuješ si sakra, co
vypouštíš z huby? Jak tím ubližuješ mně i jemu? On mi je teď oporou,
protože ty jsi byl pryč! Nechápeš, čím si procházím, co zažívám a ani
proč mám ten pocit, že vzít si tě by byla pro mě situace, ze které mám
strach. Nic nechápeš! Ničemu nerozumíš a hledíš akorát na to, že jsi
chudák, protože jsem ti odmítla prstýnek? Zklamal jsi mě! A to, že se mi
neozveš několik dní, když jsem se to snažila vyřešit a promluvit si o
tom, to ti bylo jedno! Chováš se jak puberťák. Jsi jiný… a to jak jsi
řekl, že se o nás staráš," propaluji ho pohledem. "jestli to bereš jako
přítěž a povinnost, tak o to ti vážně nestojím." se slzou, která mi
steče po líci dolů, odejdu za Mel.
Komentáře
Okomentovat