"Kiro,
je tady, jdu dolů." Její hlava se objeví z pod pultu, za kterým sedí a
hlídá. "Jasné, utíkej." a zapluje zpátky. Srdce mi bije do rytmu schodů,
které běžím dolů. Trochu mám z Toma strach, protože po telefonu nezněl
jako někdo, kdo je moc přátelský. Seběhnu poslední schody a jdu ke
dveřím. Najdu ten správný klíč a odemknu dveře. Se zatajeným dechem
otevřu dveře. Stál tam, živý Tom
Kaulitz. Hodně se změnil od dob, kdy jsem je poslouchala. V ruce svíral
cigaretu, ze které si potáhl. "Jsem ráda, že jste přijel pane Kaulitzi,
děkuji." Jeho pohled si mě sjel od hlavy až k patě. "Tom, na nějaké
vykání si nepotrpím. Potom si připadám na padesát." usměje se. "Mia."
úsměv mu opětuji. "Můžeme si první promluvit?" vážně se mě zeptal.
"Určitě." Oba se vydáme na nejbližší lavičku, která byla směrem k parku.
Nevinně si sednu a čekám co bude. Tom si nesedl,ale stál nade mnou jako
stráž, která dělá výslech. Jednou rukou v kapse a druhou svíral
cigaretu. Lavička byla pod lampou, pod kterou jsme na sebe i dobře
viděli. "Co tímhle sleduješ? Chceš mu pomoct, protože ti z toho něco
cinkne do kapsy? Jinak to nechápu, proč se do toho tak angažuješ?"
"Tome, je to jinak." podívám se na něho. "Neříkám, že jsem vás x let zpátky neposlouchala. Dokonce Bill byl moje láska a vzor, ale tím to není. Vždy se mi líbilo jaký je. Na vše měl odpověď a ten jeho styl, jak se dokázal odlišit a nestydět se za to a stát si za svým názorem mi hodně pomáhalo v mých těžkých časech. I když o tom neví a ani mě nezná, chci mu to vrátit. Pro můj klid v duši. Když teď vidím jak je zranitelný a vyhaslý, bolí mě to. Nic za tím jiného nehledej, prosím." Celou dobu mě sledoval. Tak se podobal Billovi ačkoliv měli jiný styl. "Věřím ti." zašeptal. "Prosím?" řeknu udiveně. "Věřím ti." sedne si vedle mě, co odhodí zbytek cigarety do koše. Vytáhne krabičku a zapálí si druhou. Druhou rukou si začne hrát s náramky na ruce: "Pořád nemluví?"
"Ne. Jednou měl oční kontakt, ale netrval dlouho."
"Jak na tom teď je?"
"Začal druhý měsíc, což pro něho znamená krušnější chvíle. Dávka se mu už nepodává a začal odvykání. První měsíc se mu dávky snižovaly, aby to pro něho nebyl takový šok a zásah do těla. Už má z druhé fáze půlku za sebou a je na tom líp. Chodím mu číst, abych si ho trochu získala a mluvil se mnou. Díky tomu navázal ten oční kontakt, ale nic víc." pohledem zkoumám okolí "Ty víš, proč tak mlčí?" zajímá se. "Ne, to nevím a ty mi to asi neřekneš, že?" podívám se na něho s pozvednutým obočím. V hrudi cítím, jak mě zvědavost začala hlodat, jako termit do dřeva. Tom si potáhne z cigarety a pomalu vydechne obláček dýmu. Cigaretu sevře mezi rty a upraví si culík. S potáhnutím cigaretu vytáhne z úst: "Okey." vydechne. "Tohle je myslím situace, kdy je na místě říct, jak se situace má… Je to už nějaký ten pátek, kdy se na jedné akci hodně popíjelo a on se tam seznámil s Linnet. Bill se po dlouhé době zamiloval. Pokud mohl, trávil s ní čas. Večeře a procházky přešly v drahé dárky. Vysávala ho jak mohla. Nikdy neřekla co přesně dělá, čím se živí. Bylo by mi to vcelku jedno, kdybych postupně na Billovi neviděl, že se mění, v něco, co jsem sám nedokázal pochopit. Chtěl jsem o ní vědět víc. Vždy jsme si vše říkali a jeden o druhém věděli vše. Teď mi nechtěl říct nic, a že se o něho nemám starat. On si ani neuvědomoval, jak se vzdaluje. Naše matka nám vždy kladla na srdce, že si máme na sebe dávat pozor a nezaplést se do něčeho, čeho bychom mohli litovat. Nějak zapomínal, že má doma psa a kapela šla stranou. Pořád byla na prvních místech Linnet. I kluci z kapely viděli, že je zle. Bill začal být náladový a jak jsi popsala, vyhaslý. Tolikrát jsme se pohádali, ale byl zaslepený láskou a tehdy už i drogami. Nepoznával jsem ho. Měl jsem strach, jak daleko to dojde. Pro kapelu musela být nucená dovolená, protože bez zpěváka to nešlo. Zvláštní je, že to dokázal skrývat před novináři a bulvárem. Nikde o něm nebyl ani řádek, že na něčem jede a s kým se tahá. Bod zlomu byl jeden večer, kdy jsem přišel za ním, do jednoho klubu Diabolo. Seděl u jednoho stolu s nějakými lidmi a našim kamarádem Paulem. Prosil jsem ho, ať jde domů. Pustil se do mě, že se dokáže o sebe postarat sám a v tom můj pohled zajel na stůl, kde bylo to svinstvo. Jelo to tam ve velkém a on byl zrovna po té zasrané dávce. Ta bolest, co mi projela srdcem, jakoby mi do něho vrazil nůž, byla nesnesitelná. S člověkem, se kterým máš vnitřní spojení, to bolí o to víc. I když je o pár minut mladší, pořád je to můj malý bráška. Začali jsme se hádat a on utíkal za Linnet. Rozrazil jedny dveře a načapal jí s chlapem, co si to s ní rozdával a já toho všeho byl svědkem. Sesypal se mu svět. Jeho láska ho podváděla a to nemohl unést. Když utíkal pryč, musel přes vnitřek klubu, kde všichni seděli. Já ho následoval a v tom… ." Tom si stoupne a podívá se na měsíc. "… jeho velice blízký kamarád Paul, se kterým se znali pár let padl k zemi. Nejhorší je, že jsem ho znal stejně dlouho jako Bill a ani jeden jsme nevěděli, že fetuje. Bill to musel zjistit, když na tom začal sám ujíždět a on ho v tom musel jedině podporovat." Tom se otočil na mě. "Paulovi šla pěna od úst a celý se třepal. Jeho tělo se svíjelo v křeči. Jeho hlava šla do záklonu… Bill k němu padl a snažil se mu pomoct. Ihned jsem volal záchranku, ale pro něho už bylo pozdě. Předávkování bylo silné. Bill ho svíral v náručí, když vydechnul naposled. Zamrazí mě, jenom si na to vzpomenu, jak jeho bezvládné tělo zavírali do černého pytle. Od té doby Bill nemluví. Na léčbu jsem ho dovezl druhý den já. Mamka to neví, protože tím by jí zradil a ublížil ze všeho nejvíc. Jí jsem nakecal, že je v lázních." bez dechu se na něho dívám. Ta představa, čím si prošli až bolestně mrazila. "Děkuji, že jsi mi pomohl pochopit, čím si prochází."
"Pokud mu opravdu pomůžeš, budu ti hodně dlužný." Chvilku jsme se na sebe dívali. "Měli bychom jít nahoru." Tom souhlasně kývnul hlavou. Když dojdeme na patro, omluvím se Kiře, že jí vysvětlím to zdržení, jak ho odvedu na pokoj. Tom mě následoval a bylo vidět, že je nervózní. Odemknu dveře a vstoupíme dovnitř. Bill seděl na parapetu a díval se z okna. Tom zůstal stát na místě a díval se na něho. Já k němu opatrně přišla. "Víš, jak jsem tady byla a chtěla po tobě, abys přemýšlel nad tím, co bys řekl svému bratrovi, kdybys ho mohl vidět?" otočím se směrem k Tomovi. Potichu a neslyšně se přiblíží k nám. Podívám se na oba dva a Tom se rozpláče. Tak jsem ho nikdy neviděla. On nebyl z těch lidí, co by se dojímal. Byl vždy z těch dvou ten, kdo své city nechával chladnými. A teď vidím, Toma Kaulitze, brečet. V tom se Bill na něho otočil a překvapeně se podíval. "Bille… ." zašeptal Tom. Oba se vrhli do náruče. Dojemná chvilka těch dvou mi vehnala slzy do očí. Rychle jsem odešla a zavřela za nimi dveře. Teď potřebují být o samotě. Se slzami v očích dojdu za Kirou. Ta už na mě čekala napjatá, co bylo. "Nebyl problém během toho, co jsem tu nebyla?" utírám si slzy. "Néééé a teď mluv! Chci všechno vědět." Nepopisovala jsem jí vše, co mi Tom řekl. Ve zkratce jsem jí osvětlila, že mu bylo ublíženo a byl svědkem úmrtí kamaráda. Proto to jeho mlčení. A mně tekly slzy štěstí nad tím, jak je člověk viděl zase spolu. Tak úžasný pocit z toho všeho mám a těší mě to za oba dva.
"Tome, je to jinak." podívám se na něho. "Neříkám, že jsem vás x let zpátky neposlouchala. Dokonce Bill byl moje láska a vzor, ale tím to není. Vždy se mi líbilo jaký je. Na vše měl odpověď a ten jeho styl, jak se dokázal odlišit a nestydět se za to a stát si za svým názorem mi hodně pomáhalo v mých těžkých časech. I když o tom neví a ani mě nezná, chci mu to vrátit. Pro můj klid v duši. Když teď vidím jak je zranitelný a vyhaslý, bolí mě to. Nic za tím jiného nehledej, prosím." Celou dobu mě sledoval. Tak se podobal Billovi ačkoliv měli jiný styl. "Věřím ti." zašeptal. "Prosím?" řeknu udiveně. "Věřím ti." sedne si vedle mě, co odhodí zbytek cigarety do koše. Vytáhne krabičku a zapálí si druhou. Druhou rukou si začne hrát s náramky na ruce: "Pořád nemluví?"
"Ne. Jednou měl oční kontakt, ale netrval dlouho."
"Jak na tom teď je?"
"Začal druhý měsíc, což pro něho znamená krušnější chvíle. Dávka se mu už nepodává a začal odvykání. První měsíc se mu dávky snižovaly, aby to pro něho nebyl takový šok a zásah do těla. Už má z druhé fáze půlku za sebou a je na tom líp. Chodím mu číst, abych si ho trochu získala a mluvil se mnou. Díky tomu navázal ten oční kontakt, ale nic víc." pohledem zkoumám okolí "Ty víš, proč tak mlčí?" zajímá se. "Ne, to nevím a ty mi to asi neřekneš, že?" podívám se na něho s pozvednutým obočím. V hrudi cítím, jak mě zvědavost začala hlodat, jako termit do dřeva. Tom si potáhne z cigarety a pomalu vydechne obláček dýmu. Cigaretu sevře mezi rty a upraví si culík. S potáhnutím cigaretu vytáhne z úst: "Okey." vydechne. "Tohle je myslím situace, kdy je na místě říct, jak se situace má… Je to už nějaký ten pátek, kdy se na jedné akci hodně popíjelo a on se tam seznámil s Linnet. Bill se po dlouhé době zamiloval. Pokud mohl, trávil s ní čas. Večeře a procházky přešly v drahé dárky. Vysávala ho jak mohla. Nikdy neřekla co přesně dělá, čím se živí. Bylo by mi to vcelku jedno, kdybych postupně na Billovi neviděl, že se mění, v něco, co jsem sám nedokázal pochopit. Chtěl jsem o ní vědět víc. Vždy jsme si vše říkali a jeden o druhém věděli vše. Teď mi nechtěl říct nic, a že se o něho nemám starat. On si ani neuvědomoval, jak se vzdaluje. Naše matka nám vždy kladla na srdce, že si máme na sebe dávat pozor a nezaplést se do něčeho, čeho bychom mohli litovat. Nějak zapomínal, že má doma psa a kapela šla stranou. Pořád byla na prvních místech Linnet. I kluci z kapely viděli, že je zle. Bill začal být náladový a jak jsi popsala, vyhaslý. Tolikrát jsme se pohádali, ale byl zaslepený láskou a tehdy už i drogami. Nepoznával jsem ho. Měl jsem strach, jak daleko to dojde. Pro kapelu musela být nucená dovolená, protože bez zpěváka to nešlo. Zvláštní je, že to dokázal skrývat před novináři a bulvárem. Nikde o něm nebyl ani řádek, že na něčem jede a s kým se tahá. Bod zlomu byl jeden večer, kdy jsem přišel za ním, do jednoho klubu Diabolo. Seděl u jednoho stolu s nějakými lidmi a našim kamarádem Paulem. Prosil jsem ho, ať jde domů. Pustil se do mě, že se dokáže o sebe postarat sám a v tom můj pohled zajel na stůl, kde bylo to svinstvo. Jelo to tam ve velkém a on byl zrovna po té zasrané dávce. Ta bolest, co mi projela srdcem, jakoby mi do něho vrazil nůž, byla nesnesitelná. S člověkem, se kterým máš vnitřní spojení, to bolí o to víc. I když je o pár minut mladší, pořád je to můj malý bráška. Začali jsme se hádat a on utíkal za Linnet. Rozrazil jedny dveře a načapal jí s chlapem, co si to s ní rozdával a já toho všeho byl svědkem. Sesypal se mu svět. Jeho láska ho podváděla a to nemohl unést. Když utíkal pryč, musel přes vnitřek klubu, kde všichni seděli. Já ho následoval a v tom… ." Tom si stoupne a podívá se na měsíc. "… jeho velice blízký kamarád Paul, se kterým se znali pár let padl k zemi. Nejhorší je, že jsem ho znal stejně dlouho jako Bill a ani jeden jsme nevěděli, že fetuje. Bill to musel zjistit, když na tom začal sám ujíždět a on ho v tom musel jedině podporovat." Tom se otočil na mě. "Paulovi šla pěna od úst a celý se třepal. Jeho tělo se svíjelo v křeči. Jeho hlava šla do záklonu… Bill k němu padl a snažil se mu pomoct. Ihned jsem volal záchranku, ale pro něho už bylo pozdě. Předávkování bylo silné. Bill ho svíral v náručí, když vydechnul naposled. Zamrazí mě, jenom si na to vzpomenu, jak jeho bezvládné tělo zavírali do černého pytle. Od té doby Bill nemluví. Na léčbu jsem ho dovezl druhý den já. Mamka to neví, protože tím by jí zradil a ublížil ze všeho nejvíc. Jí jsem nakecal, že je v lázních." bez dechu se na něho dívám. Ta představa, čím si prošli až bolestně mrazila. "Děkuji, že jsi mi pomohl pochopit, čím si prochází."
"Pokud mu opravdu pomůžeš, budu ti hodně dlužný." Chvilku jsme se na sebe dívali. "Měli bychom jít nahoru." Tom souhlasně kývnul hlavou. Když dojdeme na patro, omluvím se Kiře, že jí vysvětlím to zdržení, jak ho odvedu na pokoj. Tom mě následoval a bylo vidět, že je nervózní. Odemknu dveře a vstoupíme dovnitř. Bill seděl na parapetu a díval se z okna. Tom zůstal stát na místě a díval se na něho. Já k němu opatrně přišla. "Víš, jak jsem tady byla a chtěla po tobě, abys přemýšlel nad tím, co bys řekl svému bratrovi, kdybys ho mohl vidět?" otočím se směrem k Tomovi. Potichu a neslyšně se přiblíží k nám. Podívám se na oba dva a Tom se rozpláče. Tak jsem ho nikdy neviděla. On nebyl z těch lidí, co by se dojímal. Byl vždy z těch dvou ten, kdo své city nechával chladnými. A teď vidím, Toma Kaulitze, brečet. V tom se Bill na něho otočil a překvapeně se podíval. "Bille… ." zašeptal Tom. Oba se vrhli do náruče. Dojemná chvilka těch dvou mi vehnala slzy do očí. Rychle jsem odešla a zavřela za nimi dveře. Teď potřebují být o samotě. Se slzami v očích dojdu za Kirou. Ta už na mě čekala napjatá, co bylo. "Nebyl problém během toho, co jsem tu nebyla?" utírám si slzy. "Néééé a teď mluv! Chci všechno vědět." Nepopisovala jsem jí vše, co mi Tom řekl. Ve zkratce jsem jí osvětlila, že mu bylo ublíženo a byl svědkem úmrtí kamaráda. Proto to jeho mlčení. A mně tekly slzy štěstí nad tím, jak je člověk viděl zase spolu. Tak úžasný pocit z toho všeho mám a těší mě to za oba dva.
Komentáře
Okomentovat