KAPITOLA 7
Spala
jsem asi dvě hodiny. Nešlo zabrat. Po šesté ráno jsem psala Patrikovi,
že s ním potřebuji nutně mluvit. Kolem půl osmé mi začal zvonit telefon.
"Ahoj Patriku, moc se omlouvám, že Tě obtěžuji na dovolené, ale je tu
menší problém.""Amelí, stalo se snad něco?" "Nelekej se, vím, že je to
vše narychlo, ale potřebovala bych ze 14 dní dovolené." Čekám, že bude
nadávat a běsnit. "Důvod?" Řekl až moc klidným hlasem.
"Mám něco důležitého v Berlíně."
"Od kdy ji potřebuješ?"
"Už teď od pondělí. Náhradu za sebe najdu, neboj."
"V pořádku, pokud vím dovolenou jsi neměla už snad 3 roky. Pokud za sebe najdeš náhradu, není problém."
"Děkuji! O vše se postarám. A dám Ti mejlem vědět co a jak. Příjemný zbytek dne."
"Dobře, Tobě taky." A zavěsí. Jdu rychle zavolat Tereze. Je to holka, co u nás pracuje a určitě uvítá, že se bude moc zaučit na jinou pozici, než kterou dělá. Je velice ochotná, šikovná a milá. Málem jsem ohluchla, jak pištěla štěstím, že se jí naskytne taková možnost. V tom má prsty ďábel. Není možné, aby vše šlo tak hladce. Počkám do osmi a volám na hotel, protože nemám jinou možnost jak se s chlapci spojit. Po pár tónech to zvedne mladá holka. "Radisson Blu Alcron Hotel, co si přejete."
"Dobrý den, je u Vás ubytovaná skupina Tokio Hotel a potřebuji se spojit s Tomem Kaulitzem. Jmenuji se Amélie Agnello. Jsem jejich nový asistent."
"Moment." Čekaní netrvalo zas až tak dlouho. Asi se potřebovala ujistit, že nevolá nějaká fanynka. "Přepojím Vás.""Děkuji." Po dvou tónech to vzal Tom. "Brý ráno."
"Brý ráno, ono je sice hezké, že Vám mám dělat ocásek, ale kontakt mi nedal ani jeden."
"To se omlouváme, nějak to nikomu nedošlo. Vlastně ani Tobě."
"To je pravda. Mám menší dotaz ohledně cesty a… ."
"Jedeš s náma v busu jestli se chceš zeptat na tohle a ubytování jsem Ti nechal zařídit v jednom z hotelů." On mi to nechal zařídit? Tak na co mě sakra potřebují, když si dokážou poradit? "Okey, dostavit se mám před odjezdem nebo dřív?""Stačí před. A ještě se stavíš v nemocnici za naším asistentem a ten Ti dá podklady, co už je domluvené a co je potřeba zařídit. Jmenuje se Michael Bastian."
"Dobrá tedy, zatím." Zavěsím telefon. Celá tahle situace mi přijde komická. Všechno by se dalo udělat jinak. On by to zvládl podle všeho i řídit z nemocnice, ale asi potřebují mít někoho za zadkem navíc, kromě té kamery, co je provází všude. Jdu si nachystat kabelu ke vchodu a zkontrolovat, zda mám vše. Zavolám Emily, že odvoz platí. Beru noťas, diář a odebírám se do nemocnice.
Při cestě ke klukům mám sevřenou hruď. Z toho všeho jsem nějaká nesvá. Dívám se z okna jak kolem ubíhají budovy a lidé. Celou cestu se v autě mlčelo. Emily věděla, že se cítím na hraně nervozity a nechtěla do mě popichovat. Při dojezdu k hotelu mi pomohla vytáhnout kufr. Pořádně mě objala. "Ty to zvládneš. Jenom aby Tě to tam nezačalo bavit a vrátila ses mi!" "Neboj! Jakmile dojedu, jdeme na skleničku! A objednávám si muffiny, jasné?!"
"Klidně Ti dovezu plnou misku!"
"Děkuji, pozdravuj toho Tvého krasoně!"
"Budu a teď už běž vstříc novým zážitkům." Zvednu palec na souhlas a klidím se do zadní části hotelu, kde mají odvoz. Po pár krocích vidím, že jsou kluci nachystaní a čekají, až se jim vše naskládá do auta. Panuje veselá nálada, protože se velice smějí. "Amelí?!" Hodí Bill udivený výraz. "Co ty tady děláš?" Pozvednu na Toma obočí. "Amelí podlehla mému šarmu jako každá a udolal jsem jí na tu asistentku." Mrkl na mě. "Jooo, tak to byl šarm? Já si myslela, žes zapomněl posekat trávník kolem svého vysokého ega." Gustav se málem udusil pitím, jak se smál. Přiskočil jeden z lidí, co balil věci do busu a bral mi kufr, aby ho naložil. Noťas a co bylo nutné mít po ruce, pojmula má kabela přes rameno. "Myslím, že ta je přesně pro Vás, kluci." Chláme se Georg. "Pojď, provedu Tě, jak to uvnitř vypadá." Mávl na mě Gustav. Ihned ho následuji. Při exkurzi kde, co a jak je mi ukázal zadní část, kterou dle jeho slov skoro nepoužívají. Jedině jako sklad na věcí. Super, to bude můj ukryt až do místa příjezdu na místo. Rovnou tam i zůstanu a Gustav to odkýve. Uvelebím se na sedačce, která tam byla a rovnou vytahuji diář s noťasem. Telefon vyhrabu taky a jdu pracovat. Dle jejich asistenta bylo potřeba ještě obvolat pár míst a skloubit to s rozvrhem, který už měli naplánovaný. Asi po 20ti minutách jsme se konečně dali do pohybu. Jsem vybavena i kávou v termosce, tak neumřu na nedostatek kofeinu v krvi. Po další půl hodině někdo zaklepe na dveře a vejde Bill. "Nás se bát nemusíš." Dívá se tím jeho mírumilovným pohledem. "Nebojím, ale práce nepočká." Mávnu na bordel kolem mě. "Jsem v plném nasazení." Bill si sedl naproti mně a ruce složil na stůl. "Tys nevěděl, že jedu?" Věnuji mu tázavý pohled. "Ne, Tom nic neřekl. Asi mě chtěl dohnat k šílenství a bavil se tím, jak vyšiluji, že nemáme nikoho… ."
"Kdo by oblítal Vaše zadky, co?" Řeknu bez servítků.
"Mám něco důležitého v Berlíně."
"Od kdy ji potřebuješ?"
"Už teď od pondělí. Náhradu za sebe najdu, neboj."
"V pořádku, pokud vím dovolenou jsi neměla už snad 3 roky. Pokud za sebe najdeš náhradu, není problém."
"Děkuji! O vše se postarám. A dám Ti mejlem vědět co a jak. Příjemný zbytek dne."
"Dobře, Tobě taky." A zavěsí. Jdu rychle zavolat Tereze. Je to holka, co u nás pracuje a určitě uvítá, že se bude moc zaučit na jinou pozici, než kterou dělá. Je velice ochotná, šikovná a milá. Málem jsem ohluchla, jak pištěla štěstím, že se jí naskytne taková možnost. V tom má prsty ďábel. Není možné, aby vše šlo tak hladce. Počkám do osmi a volám na hotel, protože nemám jinou možnost jak se s chlapci spojit. Po pár tónech to zvedne mladá holka. "Radisson Blu Alcron Hotel, co si přejete."
"Dobrý den, je u Vás ubytovaná skupina Tokio Hotel a potřebuji se spojit s Tomem Kaulitzem. Jmenuji se Amélie Agnello. Jsem jejich nový asistent."
"Moment." Čekaní netrvalo zas až tak dlouho. Asi se potřebovala ujistit, že nevolá nějaká fanynka. "Přepojím Vás.""Děkuji." Po dvou tónech to vzal Tom. "Brý ráno."
"Brý ráno, ono je sice hezké, že Vám mám dělat ocásek, ale kontakt mi nedal ani jeden."
"To se omlouváme, nějak to nikomu nedošlo. Vlastně ani Tobě."
"To je pravda. Mám menší dotaz ohledně cesty a… ."
"Jedeš s náma v busu jestli se chceš zeptat na tohle a ubytování jsem Ti nechal zařídit v jednom z hotelů." On mi to nechal zařídit? Tak na co mě sakra potřebují, když si dokážou poradit? "Okey, dostavit se mám před odjezdem nebo dřív?""Stačí před. A ještě se stavíš v nemocnici za naším asistentem a ten Ti dá podklady, co už je domluvené a co je potřeba zařídit. Jmenuje se Michael Bastian."
"Dobrá tedy, zatím." Zavěsím telefon. Celá tahle situace mi přijde komická. Všechno by se dalo udělat jinak. On by to zvládl podle všeho i řídit z nemocnice, ale asi potřebují mít někoho za zadkem navíc, kromě té kamery, co je provází všude. Jdu si nachystat kabelu ke vchodu a zkontrolovat, zda mám vše. Zavolám Emily, že odvoz platí. Beru noťas, diář a odebírám se do nemocnice.
Při cestě ke klukům mám sevřenou hruď. Z toho všeho jsem nějaká nesvá. Dívám se z okna jak kolem ubíhají budovy a lidé. Celou cestu se v autě mlčelo. Emily věděla, že se cítím na hraně nervozity a nechtěla do mě popichovat. Při dojezdu k hotelu mi pomohla vytáhnout kufr. Pořádně mě objala. "Ty to zvládneš. Jenom aby Tě to tam nezačalo bavit a vrátila ses mi!" "Neboj! Jakmile dojedu, jdeme na skleničku! A objednávám si muffiny, jasné?!"
"Klidně Ti dovezu plnou misku!"
"Děkuji, pozdravuj toho Tvého krasoně!"
"Budu a teď už běž vstříc novým zážitkům." Zvednu palec na souhlas a klidím se do zadní části hotelu, kde mají odvoz. Po pár krocích vidím, že jsou kluci nachystaní a čekají, až se jim vše naskládá do auta. Panuje veselá nálada, protože se velice smějí. "Amelí?!" Hodí Bill udivený výraz. "Co ty tady děláš?" Pozvednu na Toma obočí. "Amelí podlehla mému šarmu jako každá a udolal jsem jí na tu asistentku." Mrkl na mě. "Jooo, tak to byl šarm? Já si myslela, žes zapomněl posekat trávník kolem svého vysokého ega." Gustav se málem udusil pitím, jak se smál. Přiskočil jeden z lidí, co balil věci do busu a bral mi kufr, aby ho naložil. Noťas a co bylo nutné mít po ruce, pojmula má kabela přes rameno. "Myslím, že ta je přesně pro Vás, kluci." Chláme se Georg. "Pojď, provedu Tě, jak to uvnitř vypadá." Mávl na mě Gustav. Ihned ho následuji. Při exkurzi kde, co a jak je mi ukázal zadní část, kterou dle jeho slov skoro nepoužívají. Jedině jako sklad na věcí. Super, to bude můj ukryt až do místa příjezdu na místo. Rovnou tam i zůstanu a Gustav to odkýve. Uvelebím se na sedačce, která tam byla a rovnou vytahuji diář s noťasem. Telefon vyhrabu taky a jdu pracovat. Dle jejich asistenta bylo potřeba ještě obvolat pár míst a skloubit to s rozvrhem, který už měli naplánovaný. Asi po 20ti minutách jsme se konečně dali do pohybu. Jsem vybavena i kávou v termosce, tak neumřu na nedostatek kofeinu v krvi. Po další půl hodině někdo zaklepe na dveře a vejde Bill. "Nás se bát nemusíš." Dívá se tím jeho mírumilovným pohledem. "Nebojím, ale práce nepočká." Mávnu na bordel kolem mě. "Jsem v plném nasazení." Bill si sedl naproti mně a ruce složil na stůl. "Tys nevěděl, že jedu?" Věnuji mu tázavý pohled. "Ne, Tom nic neřekl. Asi mě chtěl dohnat k šílenství a bavil se tím, jak vyšiluji, že nemáme nikoho… ."
"Kdo by oblítal Vaše zadky, co?" Řeknu bez servítků.
Komentáře
Okomentovat