KAPITOLA 6

"Oženit se." Tím mě dostal. "Ono je super živit se tím, co máš ráda, ale má to i stinné místa. Chci najít pravou lásku, ale v mé pozici se to nedaří. Byla tu jedna, ale zmýlil jsem se."
"Páni… ." Toto bych do něho neřekla. Vím, že je milý, pozorný, ale toto mě zaskočilo. "Věříš v pravou lásku?" Zadívá se na mě. "Já? Ani nevím." Pozvednu ramena. "Pro každého někde je, jenom né každý má to štěstí, že ji najde." Při jeho slovech se dívá na oblohu. V tom padá hvězda. Bill rychle zavřel oči a něco si přál. "Co sis přál?" Zahledím se na něho. "To se neříká." Pousměje se. "A Tom někoho má?" Navazuji na předešlý rozhovor. "Ano. Mně ale doporučuje si nikoho nehledat, protože potom nejedu na plno. Dle jeho názoru jsem jako v jiném světě a nedělám, co mám." usmívá se. "Něco na tom bude."
"A on se nechová třeba jak puberťák?"
"V tom jsme odlišní. On dokáže vše oddělit, neztratit hlavu a zachovat klid."
"A co zbytek party?"
"Georg má stálou přítelkyni a Gustav je už i ženatý a má dceru."
"Proč je tedy pro Tebe problém si někoho najít? Zbytek v tom takový problém nemá." Pokrčím rameny, protože v jeho případě, to jako problém nevidím. "Stydlivý? Co se týká žen či dívek mám problém navázat kontakty. Musí mě přitahovat. Taková ta láska na první pohled není všechno. Musím ji poznat a zamilovat se. O to je to těžší. Tom řeší povahu až potom. A ty nikoho nemáš?" "Ne, nějak mě to nepotkalo a ani nikoho nehledám. Až to přijde, tak to přijde, ale zatím to myslím je v pořádku tak, jak to je. Aspoň jsem se Vám mohla dneska věnovat." Věnuji mu milý úsměv. Kluci vyšli ze dveří a pokyvovali hlavami směrem k nám. Bill totiž stále seděl v těsné blízkosti mě. "Kluci, hodíme s Amelí společnou fotku." Bill se zvedal a zbytek hledal vhodné místo. Já čekala na pokyn, že se můžu přiblížit. Všichni se nachystali a Tom si vzal můj mobil. "Penííííís!" Zaječel Tom a všichni bouchli smíchy. Byla z toho úžasná fotka. "Kluci, dík." Schovávám mobil do kabelky. "Jedeme?" Zbytek kývne na souhlas. "Neměli bychom počkat na ty muže v černém?" Rozhlížím se, že je nevidím. "Jasně. Dojdou, jenom co dochytají ufouny na záchodcích." Pronese Georg. Gustav se mile usmíval a Tom s Billem něco řešili v němčině. Hned snad po 15 vteřinách chlapi vyšli a nasedalo se do aut. Jediný Tom zůstal venku a mířil si to za mnou. Otevřel dveře od auta a nahlédl dovnitř. "Můžu jet s Tebou? Potřeboval bych něco probrat."
"Jasně, nasedej. Je snad nějaký problém?" Jsem trochu nervózní. Tom usedne a já se rozjedu. "Jeď s námi do Berlína. Je to snad poprvé v životě co se o něco u holky doprošuji, tak to ber na vědomí." Jeho tón byl trochu ráznější. "Tome, to není jednoduché, já tu mám práci a … ."
"Vem si dovolenou a dobře Ti zaplatíme. Budeš tak mít peníze navíc. Ber to jako brigádu bokem." "Proč já? Ani mě neznáte… ."
"Nám stačilo vidět Tvoji práci za dnešek a myslím, že skvěle nahradíš Mika. Dneska to bylo v pohodě. Hlavně je to kvůli Billovi, protože ten má různé focení a rozhovory a potřebuje k sobě někoho kdo ho bude hlídat." Vrtalo mi to hlavou. Cestu jedu po paměti, protože ji vůbec nevnímám. "A hledat někoho je složité a zdlouhavé." Dodá Tom. … bublina… přání… sny… Nechávám si chvilku na rozmyšlenou. "Okey, beru to, ale jenom po dobu Berlína."
"Okey, potom jedeme na Ibizu a to se budeš moct vrátit zpět sem." Zaparkuji před hotelem. "Ruku na to?" Natahuje ji ke mně. "Ruku na to." Podám mu mou.

Po příjezdu domů beru telefon a píšu Emily, zda jí můžu zavolat. Odpověď byla příchozí hovor. "Copak potřebuješ poručíku?"
"Neruším kapitáne?"
"Ne, Markus sleduje fotbal a tak mám chvilku nic nedělání."
"Uvrtala jsem se do něčeho a nevím, zda to byla dobrá volba."
"Potřebuješ pomoct ukrýt mrtvolu?" Uchechtne se. "Vole! Leda tak mou až si hodím mašlu!"
"Tak neprodlužuj a vykládej."
"Jedu do Berlína."
"Počkat, co? Jak do Berlína… počkat… tys vzala nabídku kluků na asistenta."
"Jo ty vole a nejsem si jistá, zda se neřítím do průseru."
"A to sis řekla, že to jenom tak odkývu?"
"Tom na mě udělal nátlak."
"Tom? Trochu to více osvětli." "Při odjezdu z parkoviště nasedl ke mně a dal mi takové argumenty, že nebylo možné říct ne."
"No to je síla… ."
"Mně to povídej."
"Co budeš dělat?!"
"Co budu dělat? Já nevím. Patrik mě nepustí a ani to tam neznám. Dokonce mám být osobní asistent Billa a dělat mu chůvu. Chápeš to? Já! Neříkám, že v tom nemám praxi a s Patrikem jsem nebyla na více místech, ale toto je jiné.""Amelí, Tobě vadí Bill, že?"
"Jak jako vadí?" Nechápala jsem její otázku. "Tobě se líbí… ."
"Ale běž do prdele. Neříkám, že pohledný není, ale… ."
"… ale v jeho blízkosti jsi v prdeli." Nezbylo mi než mlčet. "Já myslím, že by ses měla začít balit a Patrikovi nahlásit dovolenou." Bez rozloučení vypnu telefon, sevřu ho v ruce a padnu na sedačku. Zavřu oči a snažím se vejít do mé bubliny, ale nejde to. Chci se uklidnit a pořádně si to promyslet. Jenomže bublina mě nevpustila dovnitř, protože vidím stále Billa a jeho úsměv. Sakra, jsem v pasti. Jdu do kuchyně a vytahuji víno. To je teď to, co nutně potřebuji. Po zabalení kufru usednu do křesla, vezmu mobil do ruky a zadívám se na naši společnou fotku.