Začátek druhého měsíce bude pro Billa bolestivý. Dávka se mu nebude podávat a začne tu pravou odvykačku. Budu trpět s ním, protože mi to bude trhat srdce. Kdybych mohla, vezmu si dovolenou, abych to nemusela vidět, ale na druhou stranu nechci, aby byl sám. Dnes mám odpoledne terapii. Ariel nás úspěšně opustila a budu doufat, že se s ní na tomto místě nepotkáme znova. Adam už to nejhorší má za sebou a bude tu poslední měsíc, kdy může mít pokoj přes den bez zámku a volně navštěvovat společenskou místnost. Jeho chování po dobu, co ho mám na starost, se změnilo. Byl veselejší a přátelštější, než na začátku, kdy sice spolupracoval, ale byla to pro něho spíše otrava. Teď měl radost sám ze sebe. Greig tu má poslední fázi jako Adam. Dnes mu po terapii dojede dcera, na kterou se tak těšil a kvůli ní tu pomoc přijal, i když s pomocí soudu. Tamara tady bude zhruba posledních 17 dní. U ní se opravdu těším, až tuto kliniku opustí. Nemám ji moc ráda a myslím, že odpor k ní se nezmění. Dnes tu budeme mít i nováčka, kterého jsme přijali včera odpoledne. Všichni se usadí na své místa a Bill je v klasické schoulené poloze na židli. Už si na to zvykli i ostatní. "Zdravím vás, jak se dneska máte? Jaké máte pocity?" otáčím se na Adama. Věnuje mi milý úsměv: "Skvěle! Cítím se, že ze mě spadla zátěž a jako bych se znova narodil. Vím, že jsem volný."
"Udělal jsi mi velikou radost, Adame. Tebe přijede dnes někdo navštívit?"
"Ano, mamka."
"Už víš, co jí řekneš, až jí uvidíš? Ušel jsi dlouhou cestu a zasloužíš si ji vidět." usměji se na něho. "Co jí řeknu?" zamyslí se "Je mi to líto, do čeho jsem se dostal a už vím, že pro mě chtěla vždy jenom to nejlepší a já si toho nevážil."
"To jsi řekl hezky, Adame. Myslím si, že jí uděláš radost a potěšíš ji." Adam se spokojeně uvelebí na židli s blaženým úsměvem. Podívám se na nového člena skupinky. "Můžeš se nám představit?" vyzvu jí rukou. "No, ehm, … Jmenuji se Samantha, ale říkají mi Sam. Je mi 32 a mám dvě děti, o které jsem přišla kvůli drogám. Nejsem dobrá matka a to svinstvo mi sebralo vše, na čem mi záleželo. Chci být lepší člověk a tady jsem dobrovolně." zadržuje pláč. "Děkuji Sam. Já jsem Mia. Nebude to tady jednoduché, ale pomůžeme ti. Naše skupinka je taková menší, náhradní rodina, kde se můžeš svěřit s čímkoliv." mile se na ni usměji. "A ty, Greigu?"
"Bruneto, dneska je můj nejlepší den." Za celou dobu, co tady pracuji, mi neřekl jinak a ani mi to nevadilo. "Přijede ti dcera?"
"Jo, kurva!" štěstím semkne ruce v pěst. "A už víš co jí řekneš, když jí uvidíš?" Greig se zahledí na zem.: "Je mi líto, jaký jsem byl. Chci ti být lepším otcem a nahradit ty chvíle, co jsem s tebou zahodil kvůli tomu sajrajtu. Chci s tebou strávit tolik času, co to půjde, až mě propustí z basy. Odpusť mi moje princezno." Jeho slova mě chytla za srdce. Překvapil mě a zároveň potěšil, že si je toho všeho vědom. "To bylo krásné, Greigu. Dcera bude pyšná, jak ses dokázal změnit." ukážu mu palec na horu a on se spokojeně usměje. Odvykačka není jenom o tom se zbavit závislosti, ale uvědomit si i tu chybu. Můj pohled sjede na Billa: "Bill má před sebou začátek druhého měsíce. Vy tři už víte, co to znamená. Teď Billa čekají těžké chvilky." V tom promluví Adam.: "Bille, není to jednoduché… ."
"… a budeš kurevsky trpět." dodal Greig a Adam pokračoval. "… ale je to taková menší odplata za to, že jsme to brali. Cíl už máš na dohled a budeme ti držet pěsti, ať to zvládneš!"
"Po tomto zvládneš už vše, hochu." dodal opět Greig. Vyrazili mi tímto dech. Nečekala jsem, že by se vůbec vůči němu nějak angažovali, když za celou dobu nemluví a neprojevuje aktivitu vůči skupině. "Kluci, moc děkuji." vžene mi to slzy do očí. Je to tím, že to je moje první skupina, kterou vedu na terapii a dělají mi takovou radost. Když člověk vidí ty pokroky a jakou cestu ušli, příjemně to hřeje. Oba jdu obejmout. "Jsem na vás oba pyšná."
"A co tak obejmout i mě, krasotinko?"
"A copak ty Tamaro? Tobě se vede jak?" snažím se na ni mile usmívat a nedat najevo můj odpor k ní. "Bude líp, až ti budu moct prstíky prohledat mušličku." řekne nechutně slizkým až úchylným hlasem a přitom dvěma prsty semknutými k sobě naznačuje její úmysl. "Tam, přineslo ti vůbec toto sezení něco? Máme spolu už měsíc za sebou a chtěla bych vědět, co si o tom myslíš?" Tam je tady posledních 17 dní, ale žádná známka posunu. Dokonce musí být stále zamknutá na pokoji, protože ubližuje a napadá pacienty okolo. Někdy mi z ní běhá mráz po zádech. Naštěstí vím, že mě Greig tady brání a cítím se bezpečnější. Je totiž jediný, který se dokáže fyzicky Tamaře postavit. "Ale jo, dalo… ." přejede si jazykem po horním rtu. "… touhu tě přetáhnout a dát ti co proto. Udělat ti to tak, jak ještě žádný." Při jejich slovech se mi postavily chlupy na celém těle odporem a polkla jsem na sucho. Zanořila jsem se do svých poznámek a snažím se to rozdýchat. "Dneska si zahrajeme jednu hru a tím skončíme. Dnes kvůli návštěvám vás tady nebudu dlouho zdržovat." podívám se na Tamaru. "Tam, za tvé chování půjdeš na pokoj, protože nechci, abys dnes pokazila náladu kolektivu nějakým tvým výstřelkem a hry se neúčastníš." podívám se na Greiga. "Budeš tak hodný?" stoupnu si. "Jistě, Bruneto." Už to znal, protože nás doprovázel pokaždé, když jsem Tamaru doprovázela na pokoj. Mám strach s ní být o samotě. "Zbytek tady počká, hned jsem zpátky." Odvedeme jí na pokoj a při cestě zpátky na mě Greig promluví: "Chci ještě jednou poděkovat, Bruneto. Hodně jsi nám pomohla a všichni víme, co všechno děláš i pro toho Blonďáka. Jsme rádi, že máme tebe a nemáme tu starou megeru."
"Děkuji Greigu! Ani nevíš, jak mě to těší a hřeje u srdce a jsem ráda, že jsi zmínil tu starou megeru." Jakmile se usadíme, projedu pohledem po skupince. "Mám ještě jeden dotaz před tím, než bude ta hra." nadechnu se. "Vím, že odpovědi se asi nedočkám, ale i tak se zeptám. "Kdo z vás ví, co dělá stará Rose? Hlavně se ptám tebe Adame a Greigu." Oba se na sebe podívali. "Vy o tom víte, že ano? Kdo všechno je její oběť?" Jejich nervózni vrtění na židli mě akorát utvrdilo v tom, že v něčem prsty má. "Jedna oběť sedí mezi námi." pohledem sjedu na Billa. "Nemůže jí to přece jenom tak procházet. Kluci, prosím. Vím, že se s ní pouštět do křížku není dobré, ale já už se rozhodla pro boj s ní. Udělám pro to vše. Nikdo si nezaslouží zacházet tak, jak s vámi zachází ona." Adam se na mě podíval a pomalu si vyhrnul tričko až na hrudník. Můj dech se zastavil nad tím, co jsem spatřila a vehnalo mi to slzy do očí. Adamovo tělo bylo pokryto modřinami a dokonce měl zářezy nožem, jakoby si na něm něco počítala. Hrůzou jsem si zakryla rukou ústa. Můj pohled sjel na Greiga. Ten kroutil, že on nic nemá. Pomalu jsem vstala a došla k Billovi. S knedlíkem v krku jsem mu zvedla opatrně tričko na zádech, protože jinde jsem neměla přístup, jak byl schoulený. S pláčem jsem se sesunula na zem. Vypadal stejně jako Adam. Jeho podlitiny byly až fialovo-modré a měl stejné zářezy. S bolestí srdce si sednu zpět na židli. "Proč mlčíte? Čím vám vyhrožuje?"
"Mio, je toho po víc. Nepouštěj se s ní do války. Je to Mengele v ženském těle." varuje mě Adam. "A hlavně má zálusk na mladé kluky." dodá Greig. Utírám si slzy. "Když dojdu jak na ni, pomůžete mi?"
"Pokud Bruneto, najdeš způsob jak na ni, dám se do boje." podpořil mě Greig. Podívám se na Adama a ten to taky odkýve. "Sam, tebe prosím o to, abys mlčela a tuhle debatu nikomu neříkala, prosím." Souhlasně kýve hlavou. "Nemůžu jí dovolit tohle dělat. Máme vám tady pomáhat od toho nejhoršího a nedělat z toho ještě větší peklo, než sami prožíváte. Dnes už máte padla a můžete se jít těšit na vaše rodiny. Tebe Sam odvedu zpátky na pokoj. I tebe Billy." Co se objeví návštěvy, vezmu knížku a jdu za Billem. Aspoň chvilku mu chci číst, než nám skončí směna.
Komentáře
Okomentovat