KAPITOLA 4

Potřebovala bych sice více času, ale něco se našlo, co skončilo v kufru a čekalo na seznámení s mým šatním ramínkem a skříni u mě doma. Opřu se o kapotu mého auta. Vytáhnu cigarety a zapálím si. Nečekaně vpluji myšlenkami do mé bubliny. Objevuji se na svém známém místě. V přírodě plným květin, stromů a poletujících bublin, které jsou jako nakreslené barvami. Poletuji kolem jako pták a cítím se svobodná, uvolněná a šťastná. Letím ke stromu, který se mění. Najednou vidím obraz Billa, který natahuje ruku a já mu na ni usedám. Někdo mi v ten moment zatřepe ramenem. "Jsi mezi námi?" Procitnu a dívá se na mě Bill. Jakmile zavřu oči a vnořím se do bubliny, nevnímám okolní svět. Cigareta, kterou jsem držela mezi prsty, měla ohořelý filtr. "Jasně, jsem víc živější, než bych chtěla." Při pohledu na cigaretu mířím ke kanálu ji vyhodit. Kluci si vytáhli cigarety, že si ještě zapálí. Následuji je, protože z té předešlé nic nezbylo. "Jak se vám líbilo okolí?"
"Úžasné. Dýchá na nás ta minulost kolem." Řekl Bill a Tom přikyvoval. "Klidné místo." Dodá Georg. Gustav si hrál s mobilem. "Tak ve Vašem případě doufám, že na koncertě to tak klidné nebude, ne?"
"Oh, to doufáme taky, že si všichni koncert užijou tak, jak si ho užíváme my." Ten jeho úsměv. Nad ním musí roztát snad každá. Úsměv mu opětuji. "A s jídlem spokojení?" Proletím všechny pohledem. "Ano, výborně tu vaří. A i Gustav byl spokojený se steakem." Gustav zvedne hlavu od mobilu a prsty naznačí, že to bylo výborné. "A vy jste neměli maso?" Bill se zamračí. "Ne, to vážně ne. My tři maso nejíme."
" Ou, tak to jsem nevěděla, ale našlo se tam i něco zeleného, ne?" Zeptám se a to kluci se smíchem kroutí hlavama na souhlas. "Výborné těstoviny tady mají." Řekl Tom. "Já teda maso jím, ale nejsem typ, který by to vyhledával. Když někam dojdu a nemám na výběr, maso jím, ale doma si ho nevařím. No nic kluci, do aut a jedeme." Hromadně nahážeme zbytky do kanálu a nasedáme do aut. Opět vyjíždím první. Cesta bude trvat takových 15 minut. Pouštím si rádio. Hraje písnička od LP. Přemýšlím nad tím, co se stalo v mé bublině. Co tam dělal Bill. Vidím ho pár hodin a už se mi cpe do mého života, ač v jeho případě nechtěně. Píseň odehrála a moderátor se přihlásil o slovo. "Teď si pustíme písničku od skupiny, která má dneska vystoupení v klubu Dast. Po pár letech se k nám vrací s novým albem Dream Machine a tady máme jejich písničku What if." To jsou přece kluci! Zesílím si radio a poslouchám jejich song. Na to, že poslouchám rádio každý den, jejich píseň slyším teprve dneska poprvé. Musím říct, že se mi velice líbila. Ať se jim to líbí nebo ne, dneska jejich koncert chci vidět. Dojedeme ke klubu a hned letím za kluky. "Hráli vaši píseň What if v rádiu." Usměju se. "Vážně? To je úžasné. Nás moc v rádiu nehrají." Štěstím si zatleskal. "Vůbec nás nehrají v rádiích." Dodá Tom. "V L.A už nás hráli." Kroutí hlavou Georg. "Bavíme se o Evropě." Šťouchne Tom Georga. "Okey, v Evropě ne."
"Máte opravdu super písničku."
"Ooo, děkujeme." Usměje se Bill a chová se při tom jak dítě, které vzali na kolotoče. "Tak jdeme." Doprovodím je do haly. Něco si mezi sebou žvatlali německy. A to je pro mě španělská vesnice. Každý se rozprchne za svým, jenom Bill si stoupl vedle mě. "Ty nepotřebuješ rozcvičku? Já nevím… pár kliků, dřepů?" Dívám se na něho s nadzvednutým obočím a koutky rtů k tomu. Úsměv mi vrátí. "Oh, ne. Jsem až ten poslední článek, který se vychytá." Se smíchem pokračuje. "Jsem dokonalý. Není se mnou moc práce."
"No to jsi." Zarazím se. Bože, já opravdu asi něco hulila.

"Musím ještě něco oběhat." A snažím se co nejrychleji klidit. Zalezu do jedné uličky a vidím, že Bill si to zamířil k Tomovi. Dle výrazu Toma, mu Bill řekl o mém překlepu. Bill se po celou dobu usmíval a Tom ho šťouchne do břicha. Super, aspoň dokážu pobavit lidi kolem. Jdu hledat Emily. Po pár uličkách a lidí, co jsem se musela zeptat, ji najdu. Její tělo bylo zašité mezi bednama od nástrojů a vychytávek pro kluky. "To nemůžeš být zašitá viditelněji? Abych si nemusela hrát na Sherlocka Holmese?" Plácnu ji po zadku. "Mohla, ale to by ses u toho tolik nebavila." Vycení na mě ty její zuby. "Hle,mám dotaz."
"No povídej." Při tom se hrabe v papírech. "Šlo by, abych se mohla podívat na ten jejich koncert?" Hodím smutný, lítostivý pohled, který má obměkčit její srdéčko. Kocourovi ve Shrekovi to zabralo, tak proč mě by to nemohlo projít? "Vole! Chceš abych měla noční můry? Nech toho xichtění." Hodí podobný výraz. Očividně kocour byl lepší herec. "Tak co?"
"Si ze mě děláš kozy, ne? Jsi jejich ocas, to víš, že tam můžeš být. Spíš musíš." Plácne se rukou do čela. "Počkat, já mám povinnosti i při koncertu?" To snad né, já se chtěla zašít a užívat si koncertu. "Počkat, to jsi v papírech neměla zapsané, že Billovi musíš pomáhat s převlékáním mezi písničkama?" Její výraz byl hodně překvapený a můj myslím dvakrát tolik. "Dle tvého výrazu nebylo."
"Em, to nejde. Teď jsem měla menší trapas a ještě být u toho, když se vysléká, ne děkuji."
"Trapas?" Mávne na mě, ať ji následuji. "Jo, trapas. Když Bill řekl, že je dokonalý v narážce, že nemusí trénovat na vystoupení, jsem pronesla nevědomky, že je." V ten moment se Emily zastavila a otočila na mě. "Si děláš prdel?"
"Ne!" Dle smíchu se Emily mohla potrhat, jak jí to přišlo vtipné. Mně tedy ne. Můj pohled byl kamenný a oči naznačovaly, že to trochu přepískla. Po odkašlání se na mě snažila podívat vážně. "Pomoct mu budeš muset, protože zbytek má svojí práce dost. A přece Tě nemůžu ochudit o ten úžasný zážitek." A opět najede na její výsměch adresovaný mě. "Bože, Ty jsi vůl." Kroutím hlavou. "Musím letět ještě za chlapy z technického." Mávne rukou a pokračuje v cestě. Já tam stojím, jakoby mi moje nohy přimrzly k zemi. Bože, ať je ten den zamnou a já je mám z krku. Na jednu stranu se už těším do moji práce. Tam jsem toho pánem já. Otočím se a jdu ven si zapálit. Vylezu před klub ze zadní strany a jdu si sednout na patník. Vytáhnu z kabelky cigarety. Jednu vytáhnu z krabičky a chci si zapálit. Než stihnu škrtnout zapalovačem, někdo přistrčí ruku a zapálí mi. "Em, já ti říkám, že ho oblékat nebudu, prosím." Aniž bych si prohlédla ruku, která mi ji zapálila. "Jsem sice stydlivý, ale je to otázka minuty." Píchne mě u srdce a otočím se. Stál tam v celé své kráse Bill. "To se mi snad zdá." Hlavu zabořím do dlaně. Mezi tím si sedne vedle mě a zapálí si taky. "Nezapisuješ si už náhodou mé překlepy v Tvé blízkosti? Za chvilku z toho můžeš vydat knihu." Rukou naznačím nápis na knize. "Trapné chvilky s Amelí."
"Náhodou, aspoň je sranda." Usměje se na mě medově. "S tím oblékáním si nedělej starosti. Pro oba to bude premiéra."
"To Tě převléká ten… ."
"Michael? Jo. Je to taková součást představení, kdy měním kostýmy. Snad nebude nějaký problém." Potáhne si. "A on bývá i nějaký problém?" Povytáhnu obočí. "Oh, ano. Na jednom koncertě se mi rozbil zip a snažili se to spravit v té rychlosti sponkou. Dokonce se mi i stalo, že mi padaly kalhoty a korunou toho je myslím můj pád." Usmívám se a Bill napodobí rukou, co jsem dělala já. "To by spíš mohla být kniha s nadpisem, trapasy Billa Kaulitze." Dívám se na něho a srdce mi taje. "To jsou detaily, horší je, když se Ti to stane při vystoupení a všichni to natáčí."
"Tak to já na jedné konferenci měla přinést šéfovi punč, který se tam podával. Na podnose jsem jich měla víc, protože to mělo být i pro ředitele druhé firmy a jeho manželku, se kterýma spolupracujeme. Nejen, že jsem zakopla o nohu toho chlapa, ale té jeho manželce všechny skleničky punče skončily v jejím výstřihu. A jak jsem letěla k zemi, šla i část její sukně. Měla pěkné kalhotky můžu říct a to teprve byl trapas. Viděla to celá hala lidí. Teď mi to přijde vtipné, ale v ten moment jsem nevěděla, jak se vypařit do atmosféry." Máme chvilku rozjímání. "Co budete dělat bez asistenta?"
"Nevím." Zvedne se a hodí cigaretu do kanálu. "Možná se holka, co nám dělá asistentku rozhodne, že s námi stráví ještě nějakou dobu." A odejde zpátky dovnitř. Hledím na dveře, které se za ním zavřely. To snad nemyslel vážně. Proč bych zrovna já? Ten den začíná být čím dál divnější. Je mi s ním dobře, ale to co se stalo za pár hodin s ním, tak mám obavy, co stane ještě do večera.