Trvalo
to snad dvě hodiny. Už jsem byla ze všech těch informací unavená a
vyčerpaná. "Hodím tě domů." zvedl se Tom ze sedačky. "To budeš hodný."
zvednu se taky a míříme si to ke dveřím s taštičkou plnou eletroniky.
Rozloučíme se a míříme k autu. "Zvládneš to."
"To si nejsem až tak jistá."
"Kde je ta Mia, co byla tak odhodlaná a a s kuráží vyrážela do boje?" zapínáme si pásy. "Nevím. Možná jsem dostala strach, jak se to dalo do pohybu. Ty nemáš strach?"
"Mám, ale vím, že je to nutné. Není cesta zpátky. Kdyby do toho nebyl zapletený Bill, tak mi věř, že by mi to bylo totálně u prdele. Jenomže vztáhla ruku na mého bráchu a to jí nedaruji." Po jeho slovech jsem měla čas přemýšlet. Jde do toho kvůli Billovi a já se do toho kvůli němu taky pustila. Neděláme to jenom pro něj, ale pro mnoho dalších, co tam byli a budou. Musím zahodit ten strach a zatnout zuby. Dovezl mně před barák. Vytáhl mi kolo z kufru a začal si ho prohlížet. "To k němu máš nějakou citovou vazbu?" zacinká na zvonek, který byl připevněn na řídítkách. "No, spíše každý nemá na nové. Jsem ráda za to, co mám." beru mu ho z rukou. "Nechceš jít dovnitř? Třeba na čaj?"
"Nemůžu, čeká mě moje lady."
"Okey. Tak hezký zbytek večera."
"Tobě taky, Mio." zavře kufr, naposledy na mě mávne a odjede. Kolo si uklidím a taštičku s naším plánem uložím na botník, abych na to nezapomněla. Hodím sprchu a lehnu si do postele. Tolik myšlenek, co se mi honí hlavou nedovolí, abych usnula. Mezi vším tím zmatkem, má mysl zamířila i k Billovi. Za tu dobu, co s ním trávím tolik času, se z nitky kolem mého srdce stal provaz. S myšlenkou na něj nakonec i usnu. Ráno si pečlivě studuji plán, co mi dal Charlie. Dopoledne si pochodím po nákupech. Sice se mi pohledy lidí, co si mě prohlíží kvůli modřinám, nelíbí, ale nějakou dobu s tím budu muset žít. Konečně si zajdu i ke kadeřnici. Spokojená opouštím její salon a mířím si to rovnou domů, kde se nachystám a vydám se na noční. Vlasy mám zkrácené po ramena, sestřihané a obarvené na tmavě hnědou s přechodem na modro. Když už mám být rebel, tak se vším všudy. S knedlíkem v krku a nervozitou, že by se dala krájet, mířím po schodech na oddělení. Jenom co pozdravím Kiru, ihned se odklidím do šaten a vše schovávám ve skříňce kromě jedné kamerky, tu si schovám do kapsy. Teď už není cesty zpět. Jakmile se převléknu, jdu převzít směnu. Když udělám vše, co je potřeba a oběhnu některé pacienty, jdu za Denisem. Odemknu a vejdu dovnitř. Bez nějakých keců okolo si sednu na židli a zadívám se na něho s menším výrazem naštvání. "Očividně jsi navštívila Charlieho." usměje se. Předám mu kameru: "Charlie ti vzkazuje, že si ho nemáš z nudy honit. Nikdo z nich nepotřebuje vidět, jak krotíš malou žížalu." Začneme se oba smát. "Jakmile se to na patře ustálí a bude klid, zaměstnám Kiru, pokud bude možno a dáme se do práce, jasné?"
"Hodná holka a jak se na tebe dívám, změna image?"
"Když už rebel, tak se vším všudy, ne?" mrknu na něj a odeberu se k odchodu. Rovnou si to zamířím za Billem. "Ahoj Billy." zavřu za sebou. "Oh, ahoj. Co ty vlasy?"
"To je tak překvapující, že jsem se nechala obarvit?"
"Sluší ti to."
"Děkuji. Jsi první, co mi to pochválil. Co to děláš?"
"Píšu… ." lišácky se na mě podívá. "A je to tajné?" vyzvídám. "Je, ale prozradím ti, že je to text písně."
"To je super a nemůžu vidět aspoň kousek?" Ihned si přitáhne sešit k hrudi. "Ani náhodou."
"No tak! Jsem vaše bývalá fanynka, která se na nějaký rok ztratila a zase se objevila."
"Ne, ne, ne." chová se jak puberťačka. Sednu si za ním na postel a snažím se mu menším násilím vzít sešit s tajemstvím. Tahám, co mi bolest dovolí. Najednou mi to ujede na peřině a skončím na Billově těle. Oba se zaraženým výrazem na sebe zůstaneme hledět. Jeho oči mě přitahovaly k sobě jako magnet a já ho chtěla najednou políbit. Přímo jsem po tom toužila okusit jeho jemné rty, ale stihnu se v pravý čas zabrzdit. Tohle nemůžu udělat a pokazit tím to, co je mezi námi. "Ehm, musím jít ještě… no, víš… tamto… ." odeberu se na sesternu trochu zarudlá studem a vzrušením zároveň. "Co kdyby ses věnovala chvilku i svojí kolegyni, no?" Poslední dobou mizíš za Billem čím dál častěji."
" To není pravda."
"Ne? A odkud teď jdeš?" Vypláznu na ni jazyk. "No a co, no. Začal mluvit? Začal." nahodím úsměv. "Dáš si se mnou kávu nebo zase někam prcháš?"
"Dám a půjdu ji uvařit, chceš?"
"To bych prosila." Odeberu se do kuchyňky. Dnešek bude velice, velice dlouhý. Chci to už mít za sebou, ale čas jde proti mně a jakoby se zastavil. Každá minuta byla jako půl hodiny. Bylo po třetí hodině a všichni spali. Dokonce i Kira u knížky, kterou si četla. Štěstí mi přeje víc, že to není ani možné. Nějaká mocná síla nám snad pomáhá odklidit problémy z cesty. Zajdu vzbudit Denise s pytlíkem v ruce. První, kam si to zamíříme, je kancelář Wilsonové. Tam najdeme vhodné místo, kde by se to dalo umístit a já zavolám Charliemu, zda kamera jede a je správně natočená a k jedné sošce jsme nalepili odposlech. Denis si byl umístit odposlech do pokoje a já šla umístit jeden na sesternu. Denis došel za mnou, aby mi pomohl dát jeden do kuchyňky, šatny a na ošetřovnu. Jeden odposlech byl nutný dát i k Billovi. Denis se vrátil na pokoj a já za ním zamkla a vydala se za Billem. Ten spal jako neviňátko. Jeho odposlech jsem umístila pod parapet u okna. Teď už jenom zjistit, zda vše je tak, jak má být a to musíme počkat na ráno. Přijdu k Billovi a jemně, skoro až bez dotyku ho pohladím. Vrátím se ještě za Denisem mu připomenout, že na ranní je ta, kvůli které to všechno děláme a popřát mu pevné nervy při nastávající nakládačce. Když se podívám na hodiny, které byly na stěně sesterny zjistím, že je po čtvrté hodině. Pomalu jdu nachystat věci na předání směny a podělat ještě pár věcí, ať mi to rychleji uteče.
"To si nejsem až tak jistá."
"Kde je ta Mia, co byla tak odhodlaná a a s kuráží vyrážela do boje?" zapínáme si pásy. "Nevím. Možná jsem dostala strach, jak se to dalo do pohybu. Ty nemáš strach?"
"Mám, ale vím, že je to nutné. Není cesta zpátky. Kdyby do toho nebyl zapletený Bill, tak mi věř, že by mi to bylo totálně u prdele. Jenomže vztáhla ruku na mého bráchu a to jí nedaruji." Po jeho slovech jsem měla čas přemýšlet. Jde do toho kvůli Billovi a já se do toho kvůli němu taky pustila. Neděláme to jenom pro něj, ale pro mnoho dalších, co tam byli a budou. Musím zahodit ten strach a zatnout zuby. Dovezl mně před barák. Vytáhl mi kolo z kufru a začal si ho prohlížet. "To k němu máš nějakou citovou vazbu?" zacinká na zvonek, který byl připevněn na řídítkách. "No, spíše každý nemá na nové. Jsem ráda za to, co mám." beru mu ho z rukou. "Nechceš jít dovnitř? Třeba na čaj?"
"Nemůžu, čeká mě moje lady."
"Okey. Tak hezký zbytek večera."
"Tobě taky, Mio." zavře kufr, naposledy na mě mávne a odjede. Kolo si uklidím a taštičku s naším plánem uložím na botník, abych na to nezapomněla. Hodím sprchu a lehnu si do postele. Tolik myšlenek, co se mi honí hlavou nedovolí, abych usnula. Mezi vším tím zmatkem, má mysl zamířila i k Billovi. Za tu dobu, co s ním trávím tolik času, se z nitky kolem mého srdce stal provaz. S myšlenkou na něj nakonec i usnu. Ráno si pečlivě studuji plán, co mi dal Charlie. Dopoledne si pochodím po nákupech. Sice se mi pohledy lidí, co si mě prohlíží kvůli modřinám, nelíbí, ale nějakou dobu s tím budu muset žít. Konečně si zajdu i ke kadeřnici. Spokojená opouštím její salon a mířím si to rovnou domů, kde se nachystám a vydám se na noční. Vlasy mám zkrácené po ramena, sestřihané a obarvené na tmavě hnědou s přechodem na modro. Když už mám být rebel, tak se vším všudy. S knedlíkem v krku a nervozitou, že by se dala krájet, mířím po schodech na oddělení. Jenom co pozdravím Kiru, ihned se odklidím do šaten a vše schovávám ve skříňce kromě jedné kamerky, tu si schovám do kapsy. Teď už není cesty zpět. Jakmile se převléknu, jdu převzít směnu. Když udělám vše, co je potřeba a oběhnu některé pacienty, jdu za Denisem. Odemknu a vejdu dovnitř. Bez nějakých keců okolo si sednu na židli a zadívám se na něho s menším výrazem naštvání. "Očividně jsi navštívila Charlieho." usměje se. Předám mu kameru: "Charlie ti vzkazuje, že si ho nemáš z nudy honit. Nikdo z nich nepotřebuje vidět, jak krotíš malou žížalu." Začneme se oba smát. "Jakmile se to na patře ustálí a bude klid, zaměstnám Kiru, pokud bude možno a dáme se do práce, jasné?"
"Hodná holka a jak se na tebe dívám, změna image?"
"Když už rebel, tak se vším všudy, ne?" mrknu na něj a odeberu se k odchodu. Rovnou si to zamířím za Billem. "Ahoj Billy." zavřu za sebou. "Oh, ahoj. Co ty vlasy?"
"To je tak překvapující, že jsem se nechala obarvit?"
"Sluší ti to."
"Děkuji. Jsi první, co mi to pochválil. Co to děláš?"
"Píšu… ." lišácky se na mě podívá. "A je to tajné?" vyzvídám. "Je, ale prozradím ti, že je to text písně."
"To je super a nemůžu vidět aspoň kousek?" Ihned si přitáhne sešit k hrudi. "Ani náhodou."
"No tak! Jsem vaše bývalá fanynka, která se na nějaký rok ztratila a zase se objevila."
"Ne, ne, ne." chová se jak puberťačka. Sednu si za ním na postel a snažím se mu menším násilím vzít sešit s tajemstvím. Tahám, co mi bolest dovolí. Najednou mi to ujede na peřině a skončím na Billově těle. Oba se zaraženým výrazem na sebe zůstaneme hledět. Jeho oči mě přitahovaly k sobě jako magnet a já ho chtěla najednou políbit. Přímo jsem po tom toužila okusit jeho jemné rty, ale stihnu se v pravý čas zabrzdit. Tohle nemůžu udělat a pokazit tím to, co je mezi námi. "Ehm, musím jít ještě… no, víš… tamto… ." odeberu se na sesternu trochu zarudlá studem a vzrušením zároveň. "Co kdyby ses věnovala chvilku i svojí kolegyni, no?" Poslední dobou mizíš za Billem čím dál častěji."
" To není pravda."
"Ne? A odkud teď jdeš?" Vypláznu na ni jazyk. "No a co, no. Začal mluvit? Začal." nahodím úsměv. "Dáš si se mnou kávu nebo zase někam prcháš?"
"Dám a půjdu ji uvařit, chceš?"
"To bych prosila." Odeberu se do kuchyňky. Dnešek bude velice, velice dlouhý. Chci to už mít za sebou, ale čas jde proti mně a jakoby se zastavil. Každá minuta byla jako půl hodiny. Bylo po třetí hodině a všichni spali. Dokonce i Kira u knížky, kterou si četla. Štěstí mi přeje víc, že to není ani možné. Nějaká mocná síla nám snad pomáhá odklidit problémy z cesty. Zajdu vzbudit Denise s pytlíkem v ruce. První, kam si to zamíříme, je kancelář Wilsonové. Tam najdeme vhodné místo, kde by se to dalo umístit a já zavolám Charliemu, zda kamera jede a je správně natočená a k jedné sošce jsme nalepili odposlech. Denis si byl umístit odposlech do pokoje a já šla umístit jeden na sesternu. Denis došel za mnou, aby mi pomohl dát jeden do kuchyňky, šatny a na ošetřovnu. Jeden odposlech byl nutný dát i k Billovi. Denis se vrátil na pokoj a já za ním zamkla a vydala se za Billem. Ten spal jako neviňátko. Jeho odposlech jsem umístila pod parapet u okna. Teď už jenom zjistit, zda vše je tak, jak má být a to musíme počkat na ráno. Přijdu k Billovi a jemně, skoro až bez dotyku ho pohladím. Vrátím se ještě za Denisem mu připomenout, že na ranní je ta, kvůli které to všechno děláme a popřát mu pevné nervy při nastávající nakládačce. Když se podívám na hodiny, které byly na stěně sesterny zjistím, že je po čtvrté hodině. Pomalu jdu nachystat věci na předání směny a podělat ještě pár věcí, ať mi to rychleji uteče.
Komentáře
Okomentovat