JEDNODÍLNÁ POVÍDKA

Na jednom kopci s temným lesem stojí hotel. Místní o něm neradi mluví a při jeho jméně s výrazem strachu utíkají. Říká se, že jméno po má po své bývalé majitelce, kterou brutálně zavraždil její milenec. Návštěvníci popisují, že tam zažily věci, které nedokážou vysvětlit - hlavně mladí muži.

Na příjezdovou cestu u hotelu, zastaví černá limuzína. Otevřou se dveře a před hotel vylezou dva mladíci. Přiběhne poslíček, který začne vytahovat kufry a kluci si stoupnou před budovu. "Proč zrovna tady, Bille? To je málo hotelů dole ve městě?" "Oh, no tak, Tome. Bude se ti tu líbit. Je to jenom na jednu noc." pošťouchne ho Bill. "Markus ho vychvaloval a ten se vyzná." Bill se rozejde dovnitř a Tom stále stojí a s nedůvěrou si prohlíží stavbu, která je jak zapomenutý hrad s novými okny. V té tmě budil hotel strach a obdiv zároveň. Poslíček ho obejde a Tom ho následuje. Bill už stojí u pultu a vše zařizuje. "Tady máte klíče od pokoje a příjemný pobyt." s kamenným výrazem a nataženou rukou mu postarší paní podává dva kroužky s klíči. Bill na souhlas kývne a vydají se za poslíčkem k výtahu. "Tady máš klíče od pokoje." Podává kroužek Tomovi. Ten vezme cedulku s číslem a s nadzvednutým obočím se podívá na Billa. "Pokoj 666? To je jak sídlo Satana." "Ty jsi ty drby, že tu straší, vzal vážně?" Otevře se výtah a vstoupí dovnitř. "Ses po cestě praštil o ty skleněné dveře, co? Ne, přijde mi to akorát vtipné." zamračí se Tom. Poslíček je koutkem oka sleduje přes odraz na stěně ve výtahu. Přijdou k pokojům, které mají vedle sebe. "Doufám, že ti nebude trvat věčnost, než se oblečeš. Chci vyrazit co nejdřív, jasné?" hodí letmý pohled na Billa. "Oh, ty jsi málo spal? Jsi nějaký podrážděný." Aniž by Tom odpověděl, zaplul do pokoje. Zaplatil poslíčkovi všimné a ten během chvilky odešel. Tom zůstal stát a rozhlížel se kolem. "Není to tady zas tak špatné." pokrčí rameny. Vytáhne si věci z kufru, obleče se do čistého a jde do koupelny. Když se vrací zpátky, zarazí se ve dveřích. "Bille, jsi tu?" rozhlídne se po pokoji a zahledí se na televizi, která je zapnutá a zrní. Přijde ke stolku, vezme ovladač a vypne ji. Vyhrabe voňavku z malé kosmetické tašky a lehce na sebe stříkne. Skloní se, že vše vrátí do kufru a opět za sebou uslyší šum z televize. Pomalu se otočí a překvapeně zůstane hledět. "No tak, Bille, vylez!" procedí přes zuby. Obejde celý pokoj, vše prohledá, ale nikde nikoho nenajde. Opět jí vypne, vezme si věci do kapsy a vydá se za Billem. Lehce ťukne na dveře a Bill vyleze. "Tobě jede televize normálně?" "Nevím, nezapínal jsem jí." Tom pohodí obočím a vydají se na recepci. Bill se vydá rovnou do limuzíny a Tom si to zamíří ještě za tu starou paní, která je za pultem. "Promiňte, ale televize na pokoji 666 blbne." Ta se na něho bez nějakého projevu citů zahledí. "Problém?" řekne suše. "Sama se zapíná a zrní." "Tak to vydejte z eletriky." Otočí se, jakoby nebylo co víc řešit. Tom se otočí a jde za Billem. "Co je? Uletěly ti včely?" Odhodí cigaretu na zem a podívá se na Toma. "Ta na recepci je příjemná jak prdel - megera." "Kašli na ni, jdeme se bavit!" zavlní se v bocích. "Okey." vzdychne Tom a nasednou do auta směr: soukromá párty.

 

Tom zaplatí a vyleze z taxíku. Sleduje jak auto odjíždí a když zmizí v lese, otočí se k hotelu. Malé, žluté osvětlení, pod kterým nebylo skoro vidět, ukazovalo cestu ke dveřím. Tom se pomalu vydal dovnitř. Cítil, že trochu přebral a nohy se mu lehce motaly. Co překročil práh dveří, zarazilo ho hrozné ticho, které se mu moc nelíbilo. Ani v recepci nikdo nebyl. Opatrně procházel kolem a nahlížel za pult, jestli tam někdo nespí. Jeho oči však upoutala obrazovka , která promítala kamery na hotelu. Chodby se střídaly s parkovištěm za budovou a společenskými místnostmi. Tom, zahleděn do obrazovky obešel pult, při čemž jeho pohled nikam neuhnul. Hypnotizován blikajícími záznamy se přiblížil tak blízko, že měl možnost podrobněji sledovat, kde co je. "Co to sakra… ." zamračen se přiblížil na milimetry od obrazu. Na jedné chodbě byla mlha jako ráno na polích. Hustá, mléčná a od pohledu chladná. Tom se podíval na strop, zda mají požární systém a když zjistil, že mají, zpět se vrátil k obrazovce. Počkal, až se chodba objeví znovu. Obraz problikl a najednou v té mlze viděl stát ženu. "Co tady děláte?!" okřikne ho mužský hlas. Vytrhnutý z tranzu se na něho podívá. "Promiňte, ale všiml jsem si na jedné chodbě ženy v šatech a ta mlha… ." Ukazuje na obrazovku. "Pán asi přebral, že ano. Jenom si běžte lehnout, za pultem nemáte co pohledávat!" Pohled toho muže nevypadal vůbec přátelsky. Tom neprotestoval a s divným pocitem nastoupil do výtahu. Zmáčkne tlačítko do třetího patra a čeká. "Přece se mi to nezdálo, sakra." zašeptá pro sebe. Když dojede na určené patro, nedá mu to. Zkontroluje chodbu a vleze zpět do výtahu. Jede patro po patře, kontroluje, zda někde něco neuvidí, ale nikde nic. Bez úspěchu se vrátí na pokoj, svlékne se a jde do koupelny. Pustí si sprchu, sundá si boxerky a skočí dovnitř. Ruce položí na zeď a teplou vodu nechá stékat po těle. Žádná část jeho těla neunikne hřejivé lázni. Myšlenky na ženu, kterou viděl na chodbě, ho nechtějí opustit. Šáhne po mýdle a umyje si tělo boha, po kterém šílí mnoho žen. Když je u konce mytí, chce si pustit více vody. Nahmatá po páčce a pootočí jí více doleva. Do rukou nabere vodu a chce si opláchnout obličej. Ruce přiblíží k obličeji a ucítí zápach shnilých ryb. Otevře oči a zjistí, že jeho ruce jsou pokryté řídkým bahnem a nejen ruce, ale celé tělo. "Kurva!" rychle zastaví vodu a dívá se kolem sebe, co se vlastně stalo. Zápach je nesnesitelný a obsah žaludku se hrne nahoru. Zkusí pootočit páčkou a vodu pustit znova. K jeho údivu teče opět normální, čistá tekutina. Rychle se snaží ze sebe vše smýt a co nejrychleji vypadnout z koupelny. Vyčerpaný ulehne do postele. Zkontroluje mobil, zda ho nehledal Bill, zabalí se do peřin a zavře oči. Po pár minutách, když už skoro spí, má pocit, jakoby nad ním někdo stál a šeptal mu do ucha. Podívá se kolem sebe, ale nikde nikdo. "Ten hotel stojí za hovno! Markusi, ty zmetku!" pronese do prázdného pokoje. Znova se snaží usnout, když uslyší známí zvuk zrnění. "Doprdele, to snad není možné!" naštvaně vyleze z postele, najde zásuvku, do které je televize zapojená a vytrhne kábl. Naštvaně s ním pohodí o zem a jde si zpátky lehnout. "Jsi můj." pronese se jako lehký vánek pokojem. "Je tady někdo? To není prdel vy debilové!" otáčí se kolem dokola. Vyleze na chodbu a rozhlíží se zprava doleva. Vrátí se zpátky na pokoj, vezme telefon do rukou a vytočí recepci. Ozve se však hluchý tón, že telefon není v provozu. Nahodí na sebe tepláky a zamíří si to osobně za tým nepříjemným chlápkem. Po pár krocích na chodbě si všimne, že se kolem něho dělá mlha, kterou viděl na obrazovce. Najednou probliknou světla a nastane tma tmoucí. Nevidí si ani na špičku nosu. Snaží se nahmatat zeď, aby měl nějakou oporu a záchytný bod, když ucítí něčí dotyk na jeho krku. Leknutím kolem sebe promáchne rukou. "Kdo tu je!" zařve na celou chodbu. Světla párkrát probliknou a Tom zahlédne tu ženu ze záznamu. "Kdo jste?! O co Ti sakra jde! Jestli chceš podpis, tak po tomto na něho zapomeň!" Snaží se zhluboka dýchat a aspoň něco zahlédnout v té temnotě. Opět to problikne a Tom spatří sinalý obličej s černýma očima, které byly prázdné,temné a pár centimetrů od toho jeho. Strachem vykřikne. Světla se na lusknutí prstů rozsvítí a po ženě a mlze ani památka. Tom se rychle rozběhne dolů po schodech, dokud nevyběhne v přízemí. Doběhne k pultu, kde stojí ten chlápek zády k němu, nehybně strnulý a dívá se před sebe na poličku s klíčky. "Hej, je tu nějaký maniak, slyšíš mě, sakra!" Odezva však nebyla žádná. Obejde pult, chytne ho za rameno a otočí ho k sobě. "Kurva!" vykřikne a couvá dozadu až narazí na stůl. Ty oči, co ho pozorovaly, byly černé jako ty, co viděl u té ženy. "Jsi můj." zašeptá chlápek a jeho hlava se lehce nakloní na stranu. Tom hmatem něco chytne ze stolu a hodí to po tom chlápkovi. Vyběhne z poza pultu a chce utéct ven, jenže dveře tam nejsou. Ani náznak toho, že by tam někdy byly. Když se otočí, aby se podíval, kde je recepční zjistí, že ten zmizel. Nehybně s ušima napnutýma poslouchá, zda něco nebo někoho uslyší. Po zjištění, že je klid vyrazí zpět k pultu. Najde telefon, že zavolá policii, ale ten je hluchý jako ten, co má na pokoji. Rozhodne se, že půjde zátky k sobě. Výtah bez všimnutí přejde a zamíří si to rovnou ke schodům. Má pocit, že to bude bezpečnější a větší možnost úniku než uzavřené čtyři stěny s podlahou, která se může propadnout. Strachem se třepe a snaží se celou dobu zhluboka dýchat. Bez problémů a nějakých obtíží dojde zpět na pokoj a začne hledat mobil. Po úspěšném hledání ho vezme do rukou a chce zavolat policii, jenže nejde zapnout. "Co je? Baterie byla skoro plná." prohlíží si ho ze všech stran. "Tomeee." slyší známý hlas. "Bille?" podívá se ke dveřím. Mobil pomalu odloží na postel a zamíří si to opatrně ke dveřím. Jeho srdce tluče jako zvon. Podívá se opatrně na chodbu. V tom zahlédne, že v půlce chodby leží Bill s nataženýma rukama a obličejem dolů ke koberci. "Bille!" rozkřikne se a vyrazí za ním. Jenže ač běží sebevíc chce, k Billovi se nepřiblíží ani o kousek. Je uvězněn na jednom místě. "Bille, slyšíš mě?!" Jeho tělo však leží nehnutě a bez známek života. Tom se sehne ke své noze a začne si rozvazovat botu. Když jí sundá a chce jí hodit po Billovi, upoutají jeho pozornost zdi, které jsou blíž, než byly předním. Zahledí se na určitý bod na zemi a zjistí, že se pohybují směrem k němu. Chce utíkat, ale je jako na běžícím páse a hýbe se na místě. "Bille! Vstávej! Billeee!" křičí na něho.

Světla zhasnou a zůstane svítit jedno jediné, které probliká jako špatně zapojená zářivka. Tom se podívá na Billa a hodí po něm botu, kterou stále svírá v ruce, ale netrefí se. Ze země začne stoupat mlha jako pára, která se vypařuje. Zdi se stále přibližují a Billa začne vtahovat zem, na které leží. Je jakoby tekutý písek a jeho tělo se lehce propadá. "Nééé!" snaží se mu jít na pomoct, ale bez výsledku. Jeho ruce odtlačují zdi, co se přibližují. V tom uslyší uši rvoucí zvuk sirény, při kterém si je zakryje a bolestí padne k zemi. Zvuk ustane a on čeká na smrt rozmačkáním, jenže se nic neděje. Opatrně otevře oči. Světlo svítí, zdi jsou na svém místě, mlha zmizela. Rychle se zvedne, ale Bill taky nikde. Jeho tělem třese strach, obavy, krůpěje potu a přání, aby to skončilo. Rozběhne se ke schodišti. Seběhne jedno patro, druhé a když běží poslední, všimne si, že běží ve smyčce. Stále míjí jejich třetí patro a ani o kousek nesestoupil. Dívá se se strachem v očích a vyčerpáním na číslo patra. Resignovaně se sesune ke zdi a hlavu složí do rukou odevzdán už všemu, co má přijít. Najednou má zvláštní pocit a touhu jít na horu. Jeho oči tikají ze strany na stranu a zkoumá okolí. Nakonec se touze podvolí, pomalu vstane a schod po schodu stoupá nahoru. Rukou se přidržuje zábradlí a jeho bosá noha trpí chladem. V posledním patře zamíří na chodbu. Touha ho táhne ke dveřím, které jsou na jejím konci. Neví proč, ale chce tam, musí tam jít. Když k nim dojde, pomalu je otevře a zamíří si to na terasu, která není přístupná návštěvníkům, ale jemu bylo souzeno tam jít. Vyzuje si druhou botu, kterou položí za zídku. Vyleze na ni omámený touhou a podívá se dolů na propast, která ho odděluje od země. "Jsi můj." slyší ženský hlas, který je v jeho hlavě a stále se opakuje jako ozvěna. Jeho bosá noha udělá krok a tělo zmožené vyčerpáním padá dolů do propasti. V tom ucítí mokro, chlad a zimu.

 

"Tomeeee!" volá Bill. Ten pomalu otevře oči a rukama si je protře. "Co se stalo?" podívá se na Billa, který stojí nad ním s prázdným džbánem. Je mu hrozná zima a cítí se mokrý. "Já ti řeknu co se stalo! Oh, Tome, ty jsi takový… ." vztekem odhodí džbán na zem, který se roztříští na několik kousků. Tom se začne sbírat ze země a zjistí, že je venku. "Co tady dělám?" "To spíš vysvětli ty mě!" zapaluje si cigaretu. "Celý den tě hledám a ty si chrápeš tady pod keřem!" "Proč jsem mokrý?" sedne si a prohlíží se. "Proč? Protože tě nešlo jinak probudit! Už jsem málem volal záchranku!" "Ta žena… ty její oči… Bille, v tom zasraném hotelu straší!" "Co to meleš za sračky?" "Bille věř mi! Viděl jsem tu ženu a ty zdi… tebe pohltila zem!" Bill si zájmem prohlíží Toma. "Kde mám boty?" "No to já nevím!" "Já ji po tobě hodil, když jsi tam ležel… " prstem ukazuje na hotel a jeho výraz je plný zmatku. "Tome? Jsi v pořádku?" čapne k němu Bill. "Pojď se osprchovat a pojedeme. Mezi tím se stavíme v nemocnici, aby se na tebe podívali, jestli ses někde nepraštil." "Já do toho hotelu zpátky nevlezu, s tím nepočítej!" rozkřikne se. "Neměl jsi včera na té párty tu tabletku od Jima, že ne?" starostlivě ho chytne za rameno. "Ne… já nevím." "Oh, Tome… to bylo LSD… proto ty halucinace." "To nebyly halucinace. Já ti říkám, že jsem to viděl!" Bill odhodí na zem cigaretu a bez nějakých keců kolem se vydá na hotel. Za pár minut je zpátky, podá Tomovi čisté oblečení a poslíčka nechá dopravit věci dolů. Tom se oblékne do suchého a naštvaným výrazem propaluje Billa, že mu to nevěří. Přijede limuzína, poslíček naloží věci, společně nasednou do auta a čekají. "Možná máš pravdu… chtěl jsem extázi, ale museli mi podat ten hnus." cítí se mizerně a na menším kolotoči. "Všechno bude okey, neboj." poplácá Toma po zádech a podá mu vodu, aby se napil. "V letadle se z toho vyspíš." Tom vše odkýve a napije se. Auto se rozjede, aby se otočilo a Tom si prohlídne naposledy hotel s pocitem strachu a respektu dohromady. Je zvláštní, co dokáže vyvolat jedna jediná tabletka. V tom Toma upoutá terasa v posledním patře. Zahlédne tam něco, co připomíná jeho botu. Vyděšeně se podívá na Billa, který je na mobilu. Nakonec mlčí, protože by mu to nevěřil. V tom se na něho Bill otočí. "Dívej se na tu ženskou." natočí k němu fotku ženy v šatech. "To je ona!" "Kdo?" mračí se Bill. "Ta ženská, co jsem viděl na hotelu!" "Tome, ta ženská je 50 let po smrti." "Co? Ale vždyť… ." Bill začne číst řádky pod fotkou. "Alysé von Ray. Ředitelka hotelu, po které je i pojmenován. Její tělo našli na terase bosé s 3 bodnými ranami 6.6. 1967. Obviněn byl její milenec, kterého odsoudili na doživotí." Bill se s překvapením podívá na Toma. "Tři šestky… ." zašeptá Tom. Bill se vrátí k mobilu a pokračuje dál. "Mladí muži, kolem 30 let si stěžují na paranormální aktivity, které je provází jejich pobytem. Otázkou je, co na tom je pravdy a do jaké míry to lze potvrdit. Jisté je, že se muži, nezávazně na sobě schodují a to v tom, že viděli ženu s očima jako bezedná, černá propast." Bill se vystrašeně podívá na Toma. "O tom nebudeme nikde mluvit, je ti to jasné?!" Tom jenom souhlasně kývne a otočí se k oknu. Sleduje ubíhající okolí s nevysvětlitelným pocitem. Opravdu si vzal LSD? Ale co potom ta bota na té zídce? A ta fotografie... třeba se stal obětí ženy, která se chce pomstít muži, co jí ublížil a hledá spravedlnost. Jedno je jisté - do hotelu už se nikdy nevrátili a zůstalo to ukryté hluboko uvnitř jeho duše a mysli. I když ho ještě dlouhé týdny, Alysé, pronásledovala ve snech.